Straka v hrsti

Vynikající Jan Hrušinský v bizarním pohledu na lidské emoce nezatížené konvencemi a předsudky. Všechno je čisté - čistě hnusné. Vizuální stránka je efektní a to i přes svou nedotaženost - možná chtěnou, spíš však vynucenou, protože bylo jasné, kam bude výsledek směřovat. Plusem je určitě hudba, stejně provokativní, jako film samotný. (18.04.2007)

Mě tenhle teatrální alegoricko-abstraktní styl vyprávění teda zrovna nebere, ale naštěstí to má i normální a zajímavé části, které to celé ženou kupředu. Příběh je zajímavý, zpracování občas taky, až na to přehnané stylizované hulákání a pohyby. Takové postindustrální (snad nechtěně) postapokalyptické podobenství o tom, že lidé jsou svině v každé době, epoše a času, tedy, že zůstávají stále stejní, tedy lidští, i když to zanmená pravý opak toho, co je pod tím slovem představováno. Je třeba říct, že navzdory stylizaci a provedení, se Herzovi podařilo udržet hlavu i patu přesně tam, kde mají být a vybrat zajímavé herce (Rösner je démonický, Heřmánek skvělý, Anděla je smyslně éterická a abstraktní asi stejně, jako celý film, její obsazení je světlou stránkou filmu). Procesí smrti však nemá chybu, Herz prostě svou temnou stránku neskryje. V podstatě zajímavý kousek, který ale asi nebudu chtít vidět někdy znovu. (13.07.2013)

Když všichni ti hastroši vtrhli na moji obrazovku, nejen že mi asi pusa zůstala otevřená, ale snad jsem zapomněl i dýchat... Viděl jsem už lecos, ale tohle byl opravdu úlet, který nějakým záhadným způsobem vznikl ne na konci šedesátek, ale v roce 1983. Herz byl vždycky trochu jinej, tohe je ale cosi zcela mimo všechno :-). Po chvilce se člověk lehce zorientuje a začne sledovat počínání Suchařípy, Rösnera (s místy vtipnými výstupy).. Přesto mi to celé nesedlo. Bylo to takové sice jakoby hippies, ale v šíleném osmdesátkovém podání. A osmdesátky já nemám rád.. Netvrdím, že to někdy ještě nedám, ale zatím to ne mne bylo nezkousnutelné. Každopádně smekám, že tohle někdo protlačil za vlády Husáka do filmové podoby!!! Dva lektvary. * * (04.10.2015)

Dílem omezené tvůrčí svobody, resp. nutnosti uzpůsobit styl filmu předpokládaným zásahům cenzury (odtud převažující dlouhé záběry) a nemožnosti řádně film dokončit v postprodukci podle původních představ a současně Herzovým sklonem k povrchnímu, dekadentnímu manýrismu, který je více odpuzující než podvratný, představuje Straka v hrsti jednu z mnoha smutných obětí dobového politického soukolí a jeho tvrdých restrikcí. Nevidím však jediný důvod, proč k ní kvůli tomuto "handicapu" přistupovat mírněji. Přízvisko "kultovní" si totiž nevysloužila svými kvalitami, ale jen a pouze díky příšerné hudbě Pražského výběru a třináctiletým zákazem. Dnes je proto zajímavá především z historického hlediska, jako svědectví o absurditách doby svého vzniku, o níž navíc symbolicky vypráví na půdorysu podobenství, ale jeho hodnoty, jakožto filmového a uměleckého díla jsou, jak už jsem naznačil, diskutabilní až nevalné. Pro trvalou uměleckou hodnotu, která by reprezentovala to lepší, světlejší z šedi a beznaděje normalizační kinematografie, je třeba se poohlédnout jinde. (06.02.2011)

Brancaleonova armáda vorvaná a kozatá.Za nima běhá Jan Hrušínský,kterej byl asi zrovna na vojně,v džínovejch kraťasech jako Glum a Donutil,ještě s nějakym druhym traperem tam probleskujou jak Zahrádkáři Kersku.Do toho probublávají motivy z LP Pražského Výběru.Protřepat,nemíchat,a možná radši ani nekoukat. (10.02.2013)