Las garras de Lorelei

Che, tak to je brak braků! Španělé točí na motivy německé mytologie! Barevné, kýčovité, naivní, pitomoučké, trapné atd.! Nicméně, asi zatím nejlepší z Ossoriových filmových odpadků. Je třeba dát si nejméně tři piva, či litr vína, vypnout mozek a dívat se na gumového ještěra, která drásá vyštafírované slečny, jež má chránit neohrožený Tony Kendall (ve skutečnosti italský herec Luciano Stella). Z hlubin Rýnu vystupuje (pouze plavkami oděná!) Lorelei v podání Židovky Helgy Sternové, která se tu ovšem - kupodivu - nesvléká. Zábavné na tomto filmu je rozhodně právě to, co je nechtěné. Zaslouženě za tři... (07.11.2013)

Během natáčení Ossoriových geniálních templářů si natočil tohle lehce opomíjené béčko. Já osobně čekal trochu víc ale to jen kvůli kvalitě templářů. Tohle se samozřejmě nevyrovná ale i tak je to zábava. Monstrum je sice celkem gumové(i když vidíme spíše jen pařáty). Film je celkem krvavý a narozdíl od templářů dost má dostrychlý spád. Konec sice trošku zklamal a některé scény jsou blbé jak pěst na oko. Ale i tak solidní podívaná. (14.07.2014)

Pôsobivé... Armando de Ossorio poňal legendu o čarokrásnej siréne Lorelei, sediacej na útese nad Rýnom a navádzajúcej lodivodov do zradných skál, vskutku svojsky a pretvoril zlatovlasú Lorelei v šupinatú obludu, ktorá sa počas splnu zakráda do blízkej dediny a trhá jej obyvateľov na franforce. Pozoruhodné je aj to, akým spôsobom preniesol tento mýtus do prostredia 70-tich rokov a ako sa pokúsil existenciu bájnej bytosti racionálne objasniť za pomoci vedy (rádioaktívna dýka to istí...). Ten scenár popravde nestojí za nič a v podstate iba naoko zastrešuje hromadu gore scén, brutálnych mordov a prítomnosť pekných dievčat, ktoré de Ossorio potreboval zakomponovať do filmu. Mne sa však takáto forma prznenia germánskej (resp. gréckej) mytológie vcelku pozdávala. (13.03.2012)

Kouzelný horror vycházející z poetiky Hammeru. Část filmu se odehrává v jakoby časově neurčité době, připomínající 18.-19.století. Jen obří nákladní lodě, plavící se za doprovodu melancholických tónů po řece, a motorka připomenou, že se jedná o století 20. Černý kočár s rudými závěsy skrývající tajemnou postavu se naopak jakoby vyloupne z temného středověku. Španělé sáhli po germánské mytologii - Lorelei (v závěru se proměňující ve valkýru), Sirgurd ( evokuje Siegfrieda), poklad Nibelungů, Valhala, Wotan... - a namíchali báječný koktejl romantiky, tajemna, krve a dobrodružství. Ženy jsou zde krásné, gore efekty patřičně šťavnaté (za vytrhávání srdce a leptání kyselinou by se ani sám velký Fulci nestyděl) a bestie se ukáže jen na tak dlouho, aby nepůsobila komicky. Legenda o Lorelei je zde připomenuta i jako příběh známý v básnickém podání Heinea Heinricha. Bazén s dívkami a hudba doprovázející záběry na internátní školu jsou připomínkou uvolněných 60.let. Konec jsem čekal trochu jiný, ale takhle to je asi nejlepší. (14.06.2012)

Ve stejném roce, ve kterém natočil Amando de Ossorio třetí (a zřejmě nejslabší) film o nemrtvých templářích a ultra-levné béčko o upířích čarodějnicích, Night of the Sorcerers, se pochlapil a natočil i výborný Las Garras de Lorelei... Příběh je inspirován starověkým mýtem o krásné dívce žijící v jeskyni pod Rýnem... V noci se dívka mění v krvelačné monstrum (dosti podobné monstru z Creature from the Black Lagoon), které napadá bezbranné lidi, aby jim vyrvala srdce z těla, které potřebuje sníst, aby prodloužila svou vlastní existenci... Las Garras de Lorelei je skvělý film, ve kterém se kombinuje napětí s erotičnem a pěknými gore scénami... Je sice fakt, že by ve filmu mohlo být mnohem víc odhalených těl (přece jenom se podstatná část filmu odehrává na dívčím internátu), ale co už, člověk nemůže mít všechno... Každopádně všem fanouškům eurohororů 70-tých let musím tenhle kus (už jen pro skvělou atmosféru) doporučit... (26.02.2012)