Dayereh
Il Cerchio
Obsahy(1)
Třetí velký mezinárodní úspěch, korunovaný mimo jiné cenou Mezinárodní federace filmových kritiků pro nejlepší film roku, či fantastickým úspěchem a pěticenovou žní na filmovém festivalu v Benátkách, zaznamenal uznávaný íránský režisér Jafar Panahi v roce 2000 s koprodukčním snímkem Kruh. A stejně jako v případě pozdějšího filmu Offside se Panahi rozhodl v Kruhu soustředit na problematiku potlačování ženských práv v rodné zemi. V případě tohoto snímku jsou hlavní hrdinky z teheránských ulic, sedm žen, z nichž každá se nějakým způsobem dostává do střetu s oficiálními úřady. Tři z nich jsou právě na útěku z vězení, další je pak prostitutka, ale nechybí ani čerstvá matka Solmaz, jež se právě dozvěděla, že namísto očekávaného chlapce přivedla na svět holčičku, a bojí se reakce ze strany prudérního manžela a jeho rodiny. Všechny tyto ženy nechtějí nic jiného než normální život, ale všechny postupně zjišťují, že ve světě, kde vládnou jen absurdní rozkazy a nařízení, se svobody nikdy nedočkají. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (13)
Je odvaha takovýto film vůbec natočit. Problém filmu je ale především v tom, že divákovi představuje krutou realitu, tak jak skutečně je. Takže dlouhou dobu čekáte, nic nepřichází a pak najednou bum a něčím Vás film šokuje, pak se zničehonic přehoupsne do druhý půlky a zase se dlouho nic neděje. A pak zase až na konci Vás na minutu něčím šokuje. Tak je to ve výsledku velice zajímavý film, který plno lidí bez problémů ocení, stejně jako já. Ale víc procent tomu prostě nedám, protože kromě těch dvou zajímavých scén jsem měl problém udržet vůbec zájem ten film dokoukat. ()
Viděno na MFF Karlovy Vary v roce 2002. Typická vyprávěcí struktura íránských filmů - osudy lidí, kteří se neznají, se v jednu chvíli prolnou, ovlivní, a mezitím sledujeme, jak to v současné společnosti vypadá. Odvaha natočit film o problémech žen v současném Íránu je úctyhodná, přesto film samotný trpí občasnou rozvleklostí, i když se na něj díváme jako na pocitovku. Některé scény jsou zde jen do počtu. Přesto jde stále o velmi solidní drama, skoro až na hranici dokumentárního stylu. ----- Napsáno pro časopis DiViDi: Tip na DVD – íránský film Kruh / Na MFF v Karlových Varech 2002 se v nesoutěžní části promítal rok starý film režiséra Jafara Panahiho Dayereh / The Circle. Onen kruh v názvu znamená situaci íránských žen, jejichž osudy se rovněž točí v kruhu. První z nich se narodila dcera, a protože syn má větší váhu, přemýšlí žena, jak to rodině co nejvhodněji sdělit, aby na sebe nepřivolala hněv. Další žena je prostitutka, a pak je zde žena, které se podařilo utéct z vězení, kde seděla za naprostou hloupost. Na snímku je znát režisérova detailní obeznámenost s problematikou a snaha o realistický popis současné situace a prostředí v Íránu. Proto není divu, že snímek dokáže vtáhnout svou syrovou realističností, kde o to víc vynikají herecké výkony i režijní jistota a výpověď. Není divu, že na 57. MFF v Benátkách 2000 získal film Zlatého lva, ceny FIPRESCI, UNICEF a Zvláštní uznání ekumenické poroty. Snímek u nás na DVD nevyšel, ale dá se koupit britské vydání společnosti Artificial Eye, které navíc nedávno zlevnilo na 6 liber (cca 250 – 300 Kč). Snímek má letterboxový formát obrazu 4:3 (1,85:1), zvuk je ve farštině v DD 2.0, anglické titulky jsou natvrdo v obraze. Bonusy nabízejí obsáhlejší biografii a filmografii režiséra, delší textový rozhovor s režisérem (anglicky) a trailer (1:13). ()
Íránci, Číňani a všichni vám podobní, kdo by vám jednou rodil ty vaše vytoužený chlapečky, kdyby nepřicházely na svět žádné holky? By jste si je vyseděli na vlastních vejcích? Panahi mně svým odvážným, devastujícím portrétem totální podřadnosti žen v islámské republice pěkně nadzvednul mandle. Oni jsou sice muži v Íránu v tom začarovaném kruhu absurdních zákonů uvězněni také, ale mají alespoň částečný prostor k dýchání. Ženy nemají vůbec žádný. ()
Příběh tohoto íránského filmu se soustředí na postavení žen v tamní společností, které je - kulantně řečeno - dost nedobré. Zajímavou formou je nám postupně představeno celkem sedm žen, které se navzájem všechny neznají, ale v určitý moment vyprávění se "oslím můstkem" v podobě náhodného setkání střetne jedna s druhou, aby ta druhá posléze potkala třetí a příběh se tak tedy postupně přesouvá na všechny z nich. Zajímavé je, že děj začíná v nemocnici a končí ve vězení u takřka totožných dveří. Je to snad symbolika toho, že od narození je člověk v oné zemi doslova odsouzen k tomu nemít takřka žádnou svobodu? Film se mi líbil, i když přiznávám, že pro člověka z našeho geopolitického prostředí může být někdy docela problémem se zorientovat v tamní společnosti a pochopit motivaci některých postav. Naštěstí to netrvá moc dlouho. Nejsem znalcem íránské kinematografie, krom Božských dětí a právě snímku Dayereh jsem z oné země nic jiného neviděl, nicméně souhrn cen, které oba tyto filmy na různých mezinárodních soutěžích získaly (např. mezinárodní organizace filmových kritiků označila snímek Dayereh jako nejlepší film roku!) si troufám tvrdit, že íránská filmová tvorba rozhodně stojí za shlédnutí. ()
Opravdu hodně těžký film. Snad už se situace od té doby trochu zlepšila. Velmi zajímavé mě přišly dlouhé záběry na hlavní postavy, i několikaminutové, kdy se divák může pokusit vžít do její situace a zhluboka si vychutnat tíživý osud. Je hrozné, že kdyby na západě se mužům nepostavili, mohlo by to tu vypadat podobně. Ostatně dodnes není úplná rovnost, i třeba v politice. Ale se scénami ve filmu se to nedá srovnat. Taky se mi líbil "dokumentární" styl díla, kdy máte pocit, že koukáte na realitu, na opravdu šílenou realitu, alespoň pro mě jako pro ženu. Nedovedu si představit, že bych v takových podmínkách žila... ()
Zajímavosti (2)
- I přes značný mezinárodní úspěch nebyl tento snímek v rodné zemi Jafara Panahiho nikdy odvysílán a už deset let leží na dně trezorů íránských filmových cenzorů. (Krouťák)
Reklama