Dayereh
Il Cerchio
Obsahy(1)
Třetí velký mezinárodní úspěch, korunovaný mimo jiné cenou Mezinárodní federace filmových kritiků pro nejlepší film roku, či fantastickým úspěchem a pěticenovou žní na filmovém festivalu v Benátkách, zaznamenal uznávaný íránský režisér Jafar Panahi v roce 2000 s koprodukčním snímkem Kruh. A stejně jako v případě pozdějšího filmu Offside se Panahi rozhodl v Kruhu soustředit na problematiku potlačování ženských práv v rodné zemi. V případě tohoto snímku jsou hlavní hrdinky z teheránských ulic, sedm žen, z nichž každá se nějakým způsobem dostává do střetu s oficiálními úřady. Tři z nich jsou právě na útěku z vězení, další je pak prostitutka, ale nechybí ani čerstvá matka Solmaz, jež se právě dozvěděla, že namísto očekávaného chlapce přivedla na svět holčičku, a bojí se reakce ze strany prudérního manžela a jeho rodiny. Všechny tyto ženy nechtějí nic jiného než normální život, ale všechny postupně zjišťují, že ve světě, kde vládnou jen absurdní rozkazy a nařízení, se svobody nikdy nedočkají. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (13)
Íránci, Číňani a všichni vám podobní, kdo by vám jednou rodil ty vaše vytoužený chlapečky, kdyby nepřicházely na svět žádné holky? By jste si je vyseděli na vlastních vejcích? Panahi mně svým odvážným, devastujícím portrétem totální podřadnosti žen v islámské republice pěkně nadzvednul mandle. Oni jsou sice muži v Íránu v tom začarovaném kruhu absurdních zákonů uvězněni také, ale mají alespoň částečný prostor k dýchání. Ženy nemají vůbec žádný. ()
Íránský snímek, který nenadchne, ale ani neurazí. Má to pár opravdu zajímavých scén, ale většina jich je tak rozvleklá, že to prostě nudí. Chápu, mají více vtáhnout do osudu postav, ale funguje to spíše málokdy... Ale rozhodně cením odvahu něco takového natočit. 3* EDIT: Po čase zvyšuji hodnocení na 4*. ()
Viděno na MFF Karlovy Vary v roce 2002. Typická vyprávěcí struktura íránských filmů - osudy lidí, kteří se neznají, se v jednu chvíli prolnou, ovlivní, a mezitím sledujeme, jak to v současné společnosti vypadá. Odvaha natočit film o problémech žen v současném Íránu je úctyhodná, přesto film samotný trpí občasnou rozvleklostí, i když se na něj díváme jako na pocitovku. Některé scény jsou zde jen do počtu. Přesto jde stále o velmi solidní drama, skoro až na hranici dokumentárního stylu. ----- Napsáno pro časopis DiViDi: Tip na DVD – íránský film Kruh / Na MFF v Karlových Varech 2002 se v nesoutěžní části promítal rok starý film režiséra Jafara Panahiho Dayereh / The Circle. Onen kruh v názvu znamená situaci íránských žen, jejichž osudy se rovněž točí v kruhu. První z nich se narodila dcera, a protože syn má větší váhu, přemýšlí žena, jak to rodině co nejvhodněji sdělit, aby na sebe nepřivolala hněv. Další žena je prostitutka, a pak je zde žena, které se podařilo utéct z vězení, kde seděla za naprostou hloupost. Na snímku je znát režisérova detailní obeznámenost s problematikou a snaha o realistický popis současné situace a prostředí v Íránu. Proto není divu, že snímek dokáže vtáhnout svou syrovou realističností, kde o to víc vynikají herecké výkony i režijní jistota a výpověď. Není divu, že na 57. MFF v Benátkách 2000 získal film Zlatého lva, ceny FIPRESCI, UNICEF a Zvláštní uznání ekumenické poroty. Snímek u nás na DVD nevyšel, ale dá se koupit britské vydání společnosti Artificial Eye, které navíc nedávno zlevnilo na 6 liber (cca 250 – 300 Kč). Snímek má letterboxový formát obrazu 4:3 (1,85:1), zvuk je ve farštině v DD 2.0, anglické titulky jsou natvrdo v obraze. Bonusy nabízejí obsáhlejší biografii a filmografii režiséra, delší textový rozhovor s režisérem (anglicky) a trailer (1:13). ()
Příběh tohoto íránského filmu se soustředí na postavení žen v tamní společností, které je - kulantně řečeno - dost nedobré. Zajímavou formou je nám postupně představeno celkem sedm žen, které se navzájem všechny neznají, ale v určitý moment vyprávění se "oslím můstkem" v podobě náhodného setkání střetne jedna s druhou, aby ta druhá posléze potkala třetí a příběh se tak tedy postupně přesouvá na všechny z nich. Zajímavé je, že děj začíná v nemocnici a končí ve vězení u takřka totožných dveří. Je to snad symbolika toho, že od narození je člověk v oné zemi doslova odsouzen k tomu nemít takřka žádnou svobodu? Film se mi líbil, i když přiznávám, že pro člověka z našeho geopolitického prostředí může být někdy docela problémem se zorientovat v tamní společnosti a pochopit motivaci některých postav. Naštěstí to netrvá moc dlouho. Nejsem znalcem íránské kinematografie, krom Božských dětí a právě snímku Dayereh jsem z oné země nic jiného neviděl, nicméně souhrn cen, které oba tyto filmy na různých mezinárodních soutěžích získaly (např. mezinárodní organizace filmových kritiků označila snímek Dayereh jako nejlepší film roku!) si troufám tvrdit, že íránská filmová tvorba rozhodně stojí za shlédnutí. ()
O některých, pro nás nepochopitelných až absurdních nařízeních a zákazech platících pro ženy v Íránu, jsme dosud třeba ani neslyšeli, o některých jiných sice máme povědomí, ale bereme je spíš jen jako prostá fakta, vyplývající z náboženských a kulturních odlišností, aniž bychom si dokázali představit tíži života v takto omezeném nesvobodném světě. Ale s hrdinkami prožijeme i silné momenty, které se mohou podobat něčemu, co jsme sami zažili – třeba když se místo toužebně očekávaného chlapečka narodí děvčátko a jeho maminka se oprávněně bojí odmítavé reakce svého muže a jeho rodiny. Některé z hrdinek jsou na útěku z vězení, jiná je prostitutka, ale místo odsudku nás může napadnout, jestli jejich ocitnutí se za hranicemi zákona není spíš důsledek těžkého života v dogmatickém nesvobodném světě. ()
Zajímavosti (2)
- I přes značný mezinárodní úspěch nebyl tento snímek v rodné zemi Jafara Panahiho nikdy odvysílán a už deset let leží na dně trezorů íránských filmových cenzorů. (Krouťák)
Reklama