Ilja Muromec

Prvé zábery ma na film neskutočne nalákali. No po vizuálne úchvatnom rozjazde to nakoniec začne trochu opadávať. Začne nudiť a záverečný bojový ´´masaker´´ s umelým drakom ( nič v zlom ) už situáciu nemá šancu zachrániť. Ale klobúk dolu za tú celkovú výpravu a aj napriek tomu dávam vyššie hodnotenie aké si možno film zaslúži. (27.10.2010)

Velkolepá výpravná pohádka z ruských bylin. Ilja je správný ruský medvěd, bohatýr a hrdina, který se ani draka nelekne. Co na tom, že Ilja je od začátku o generaci starší, než by měl být? Na konci se to srovná a vedle Sokolíka vypadá už tak jak tatík Muromec vypadat má. Hrdina bez bázně a hany, který se nenechá zlomit ani tím, když ho jeho panovník, kníže Vladimír, Jasné slunéčko (tatínek Ludmily, i když to se tu pochopitelně nezmiňuje) nespravedlivě uvrhne do vězení. Proč by se taky lámal, když tam má ubrousek "chleb a solka", při jehož tkaní jsem konečně pochopila, jak vzniká ubrousku, prostři se. Prostě tam zdroje toho jídla musíte vetkat. Ta scéna tkaní ubrousku je moje srdcová záležitost. Veverky, bílý králík (který navíc umí bubnovat), lištička, čáp ..... (24.08.2010)

Uvážíme-li, že toto dílo je nutné srovnávat s výplody jako je SUPERMAN či různé velkosériové westerny, jde o veskrz zdařilou filmovou adaptaci ruské hrdinské epiky, která v měčítcích doby svého natočení reprezentuje určitě vysoký nadprůměr. Vedle srovnatelných současných polských filmů (KDYŽ SLUNCE BYLO PÁNEM) i českých storchovských Schmidtových adaptací by toto srovnání sice nevyznělo zdaleka tak pochvalně, ale i tak na tomto filmu pořád ještě něco bude. Sloučení kumánských a tatarských vpádů do doby prvního ruského panovníka-sjednotitele sv. Vladimíra (978-1015), přijetí křesťanství (988) a současně respektování faktu, že Kijev, první velká metropole východního Slovanstva, byla směrem na jih otevřená východoevropskými rovinami k euroasijským stepím, táhnoucím se fakticky od Pacifiku až na již Moravu (podle historika Dušana Třeštíka jednotícím prvkem by měl být výskyt proslué traviny kavylu), jsou v MUROMCOVI odrazem historicky doložených kočovnických vpádů. PRSTEN NIBELUNGŮ, ještě pozdnější zpracování podobné germánské látky ze zhruba 6. století, nasvědčuje, že východoslovanská mytologie není v Evropě osamělou. ŘITKA VIDEO mělo v tomto případě šťastnou ruku. (22.11.2010)

Viděl jsem takřka bezprostřeně po přečtení trilogie Bohatýr, takže moje představa o Iljovi a ostatních knížecích družinících byla celkem jasná (kdo četl ví). O to víc mě rozesmál hlavní představitel, který měl do mladíka z Karačarova hodně daleko. A úsměv vzbuzovali klasický široký ruský patos, který celý film provází, rozmáchlé výkony a některé pro mě nezapomenutelné scény, jimž jednoznačně dominuje Aljošova lest. Ta mě vyřídila. :D Asi jsem se bavil trošku jinak, než tvůrci zamýšleli, ale bavil jsem se a to je to hlavní. 60% (20.02.2013)

5/10 První sovětský Cinemascope film se stereozvukem není ledajakou podívanou – pojednává o největším ruském hrdinovi všech dob Iljovi Muromcovi – o jeho zázračné proměně z nemohoucího kripla na nadpozemského bohatýra a o některých jeho skutcích, co pro blaho své vlasti vykonal: porážka východních nájezdníků na čele s chánem Kalinem, napravení vztahu knížete Vladimíra ke svým poddaným, zatočení se zrádcovskými bojary, lapení zlého skřeta trápícího pocestné, zabití draka ohrožujícího město Kijev,… V první řadě jsem byl šokován výzorem tohoto bohatýra – v mých představách se jednalo vždy o mladého a perspektivního junáka a roli ve filmu dostal 50ti-letý strejda, jehož rodiče při požehnání vypadají jako mladší sourozenci. Režisér zřejmě nechtěl měnit statnou postavu s rychle ubíhajícím věkem jeho syna Sokolíka. Další zklamání: hodně známá masová scéna divokých nájezdníků řítících se na Kijev se ukázala jako 2-3projekce a ne jako reálný dav, šermování a soubojů bylo nemnoho, takže výsledný dojem z filmu zachraňovali aspoň nadpřirozené postavy draka a skřeta. Nicméně teď už je mi v celku jasné, co posloužilo jako inspirace pro pozdější Barbary Conany a podobné Excalibury. (26.09.2008)