Noc svatého Vavřince

[2,5*]     Dráma odohrávajúca sa v Toskánsku na konci 2. svetovej vojny, zaradená medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Fašistické zverstvá sú tu zabalené do tak trochu rozprávkového obalu, keďže tragický príbeh je rozprávaný z pohľadu 6-ročného dievčatka Rosanny. Z celého filmu vyniká pôsobivá scéna v obilí s tragikomickým vyznením, v ktorej sa navzájom zabíjajú bývalí priatelia, teraz ale z opačných táborov. Inak mi ale celá tá groteskná štylizácia príliš nesadla a celé to spracovanie tohto road-movie príbehu je pre mňa dosť nezáživné. Vyzdvihnúť ešte môžem dramatickú hudbu Nicolu Piovaniho. (09.01.2023)

Nevím, co bylo na tomto filmu "fantasy", pokud to byl nerealistický, pak se omlouvám za pětihvězdičkové hodnocení. Film se rozehrával skutečně velmi pomalu a do půlky jsem se domníval, že ho nedosleduji, protože mi jeho smysl unikal. Ale poté, co Galvanova skupina opustila město a přišla k partyzánům, kteří pomáhali vesničanům se sklizní obilí, které by jinak zkonfiskovali fašisté, děj nabyl nejen na dramatičnosti, ale zvláště na výbušnosti a výpovědní hodnotě. V tu chvíli, kdy se mezi sebou začali vraždit při přestřelce známí a dokonce rodinní příslušníci, uvědomil jsem si, jak tenký je drát mezi přátelstvím a nenávistí, vybudovanou fašistickou propagandou. A že se něco podobného může zvláště v této pohnuté době, kdy nám zas předkládají historické lži jako pravdu, i u nás. A k tomu jsem připočetl výborné výkony především té dvojice starců, kteří nakonec spali ve společné ložnici... Takže proto pět hvězd. (10.05.2015)

Velice povedený poeticky laděný snímek o cestě italských vesničanů k americkým osvoboditelům. Neustále provázející strach, lidskost i láska. Příběh obyčejných lidí vzdorující se fašistickému režimu vlastní země. Na lepší italský snímek na alespoň podobné téma snad už ani narazit nelze. Poukazuje se na ohromnou zoufalost a vůli lidí udělat vše pro to, aby zachránili život svůj i svých sousedů. Takové snímky by měli být ukázkou vzájemné pomoci v krušných chvílích a to zvlášť když jde o život. (21.05.2015)

Velmi zvláštní film, nechci říct divnej, to by mohlo znít sprostě, ale to, že je trochu "jiný" je bez debat. Ten začátek byl naprosto katastrofální, příšerné televizní studio, s omšelou maketou města s blikajícími světýlky, které kamera zabírá nepřetržitě pár minut, depresivní. Nechci rozebírat diskutabilní sexuální orientaci některých postav, sice chápu, že tyto jižní národy jsou přeci jenom tělesnější, vstřícnější, ale nesmí se to přehánět, zvlášť, když je to ke stejnému pohlaví. Naštěstí se to pak trošku rozjelo, a z vyhlídky na brzký skok z okna, abych unikl mučivému utrpení, sešlo díky dosti absurdnímu humoru, scéna v poli je všeříkající, sice se ty postavy chovají jak naprostí dementi, protože jít na buráky proti samopalu je na metál a dřevěnej spacák. Ale naprosto nejšpičkovější bylo, když se přetrhl film. Ta famózní bílá scéna vyzařující naprosto dokonalý intelektuální výtrysk génia režisérské dvojice, mě naprosto uchvátila, padl jsem do kolen.... (25.11.2009)

Zmatky a bolesti konce války v Itálii natočili bratři Tavianiové svým klasickým ( a přesto osobitým) stylem. Vytvořili nejen válečně krutý snímek, ale i poetické dílo - kde v propletenci lidských osudů jde především o naději a přežití. Sousedé z malého městečka, často stojící na opačných stranách ve válečném i společenském konfliktu, jsou zcela běžní lidé se svými starostmi, láskami .... Šestiletá vypravěčka dodává filmu imaginární rozměr ...a bojovníci z obou stran zase dostatek nenávisti. Výborně natočenou scénou je přestřelka v obilném poli, kde válčení dostává až tragikomické rozměry. Režisérské dvojici se podařilo natočit filmové poselství, ve kterém nechybí humanismus i krutost. (02.10.2012)