Horace and Pete

Natočit sitcom – nesitcom je každopádně originální nápad. Děj se odehrává v typicky sitkomovém prostředí: interiér zaplivané špeluňky, který zaplňují různé rázovité figurky. Ale humor nečekejte. Na sitcomový kabátek se totiž navléklo drama hnusných vztahů mezi lidmi většinou dost odpudivých charakterů. A to byl ten problém. Ani jediná postava mi nebyla sympatické, byla jsem šťastná, když některé zmizely nadobro a byla jsem ráda, když to celé skončilo. ____ Řečeno cynicky, je to interní drama o tom, jak může být život mizerný, když nemáš nic jiného než hospodu v ceně 6 milionů dolarů, kterou můžeš obratem střelit. (03.07.2017)

Konečně zase něco, co mi svou podstatou dokonale sedlo. Spíše drama než cokoliv jiného. A někdy jde téměř až za hranici únosnosti. K zamyšlení je vlastně téměř každý rozhovor a situace, i když se tváří zprvu všelijak. Pojaté je to celé dost zvláštně, až extrémně nekomerčně. Nepodbízivě. Nevim vlastně, jak to přesně popsat a pojmenovat. Ta chtěná trapnost všedních i nevšedních situací je vyloženě ukázková. Ale sem tam se vyskytnou i perfektní vtipy. Poslední díl je nepopsatelný a vybočuje nad rámec všeho... Zkrátka Louis C.K., kterého mám čím dál raději, a jeho originální, osobitý a civilně přirozený přístup. Někdy i nepřirozený.. Trefný a dokonale výstižný komentář: Matty (21.08.2016)

Smutný, ľudský, depresívny i humorný kus seriálu. Strohý na oko, no bohatý na obsah - geniálne zahraný, geniálne napísaný, geniálne zrežírovaný a geniálne vypustený do sveta. Doteraz nemôžem uveriť tomu, že Louis dokázal prekonať môjho obľúbeného Louieho niečím tak neuveriteľne precíznym a zaujímavým ako je tento seriál. Tento seriál je ako sám život a je to dosť možno to najlepšie čo som kedy v seriálovej podobe videl. Nikdy sa nemeň Louis C.K - si totiž viac než unikátny (mal by si ale ubrať na verejných masturbáciach). (10.05.2016)

„Žiju se zlomeným srdcem a chlastám a jednoho dne mě to zabije.“ Televizní šéfové by testování trpělivost diváků znejišťujícím vědomím, že se může stát cokoliv, nepokoušeli. Louis C. K. na něm svůj projekt založil. Vedle různé délky epizod, nekompromisního nakládání s postavami, pomalého tempa a divadelně minimalistického stylu se požadavku na dravou a vtahující televizní zábavu odmítá podřídit také tím, jak málo mění prostředí nebo velikost záběru. Postavy výjimečně opustí interiér baru a ještě výjimečněji jsou snímány jinak než statickou kamerou v polocelku nebo celku. Umělost dekorací není nijak skrývána. Naopak jsme na ni upozorňováni, což paradoxně dává vyniknout opravdovosti emocí a živosti dialogů, které dokáží nepříjemně tnout do živého a také zásluhou herců oproti všemu ostatnímu nemají punc divadelnosti. C. K. však aristotelovskou jednotu místa, času a děje dodržuje zejména kvůli tomu, aby nás mohl překvapit jejím náhlým porušením při přechodu z reality do nerealizované sexuální fantazie jedné z postav nebo skokem v čase o mnoho let vzad. ___ Ačkoli seriál svým maximálně úsporným, s amatérismem hraničícím řešením připomíná spíše třicet let starý sitkom než zástupce současné vlny quality-TV, produkce každé epizody vyšla zhruba na půl milionu dolarů, což odpovídá rozpočtu méně nákladného amerického nezávislého filmu. Necelé dva měsíce po uvedení poslední epizody se však C. K. mohl pochlubit tím, že seriál s mnoha známými herci a hudbou složenou dvanáctinásobným držitelem ceny Grammy Paulem Simonem je již v černých číslech. Bez pomocí tradičního marketingu, bez využití existujících televizních nebo internetových platforem. V podstatě vlastními silami, neboť stupeň autorského vkladu je skutečně ojedinělý. C. K. seriál napsal, natočil, sestříhal, produkoval jej a zahrál si v něm hlavní roli, jakkoli vlastní osobu netlačí do popředí na úkor svých kolegů a od postavy Horace si drží značný kritický odstup a nedává mu o nic více možností něco vykonat než ostatním. Srovnatelná váha hlasů jednotlivých postav se váže k ústřednímu tématu otevřené diskuze – titulní bar funguje jako komunikace na sociálních sítích, kde má každý svůj názor a tvrdohlavě jej hájí bez ohledu na argumenty druhých. Dokladem Louisovy ochoty potlačit vlastní ego je také nezvykle štědrý prostor věnovaný přáním a snům ženských postav, které jednají s větším odhodláním než muži. ___ Horace and Pete řeší dospělá témata a nesnaží se o lehkost za každou cenu: život se ubírá nepředvídatelnými směry, lidé umírají a navzájem si (vědomě) ubližují, romantické představy o lásce dávno vzaly za své, hledání východiska nikam nevede. Namísto toho, aby se nás snažil pobavit, připomíná nám Louis C. K., že jednoho dne taky zemřeme. Nedokážu si představit, že by podobný seriál prošel u některé ze zavedených televizních či kabelových stanic (nebo u Netflixu či Amazonu), nicméně teď už vím, že něco podobného není nemyslitelné. 80% (25.06.2016)

Horace and Pete je jako seriál z jiné doby. Nikam nespěchá, jen pomocí různě "závažných" dialogů plyne až ke svému konci. Přesto se jedná o seriál, který mě během těch několika částí doslova pohltil. Pravda, nebyl jsem schopen ho sjet na posezení, ale to snad ani nejde, jelikož každý díl je obvykle třeba trochu rozdýchat. Snad ale právě o to víc měl člověk čas se soustředit na jednotlivé postavy. Milovat je a ze stejných příčit i nenávidět. Což je následně i zužitkováno v samotném závěru. Opravdu neskutečná záležitost. Oblíbené díly: epizoda 6, epizoda 9 (26.03.2018)