Výkřik z kamene

Zlatý Lev - výběr (20.01.2006)

Tak se mi potvrdilo, že Výkřik z kamene je takovým předělem mezi starší a novější Herzogovou tvorbou. Pořád je to v Herzog znát, ale už se v tom v některých scénách začíná objevovat ta průměrnost a "zameričtění". Ne moc, ale je to tam vidět. I tak bych ale tenhle film ještě víc řadil mezi jeho starší tvorbu, protože i když to není tak povedené, atmosférické a silné jako jeho předchozí filmy, pořád se tu najde nemalý počet silných a povedených scén, včetně závěru. Vůbec všechny ty části, kdy se snaží dostat na vrchol Cerro Torre mají dost do sebe, stejně tak i ta poetická část, kdy se Roccio stáhne z veřejnosti a žije na samotě. Hodně se mi i líbla i hudba a místy i kamera, i když pár scén vypadalo poněkud televizně. Tady ale nevím, jak moc je to skutečně vina toho filmu a jak moc je to vina toho, že jsem to viděl v dabingu. Rozhodně si nechci stěžovat - ten film se shání strašně špatně a neskutečně si vážím toho, že se ke mě ta dabovaná verze vůbec dostala - ale stejně je to prostě dost zvláštní, vidět Herzogův film nadabovaný do češtiny. Už se mi to stalo podruhé, poprvé omylem u Woyzecka, navíc tady byl ten dabing znatelně lepší, nicméně si myslím, že zkreslené ty pocity kvůli němu nemám. Prostě Výkřik z kamene není nic výrazného ani geniálního, ale má to dobrý námět, který je zajímavě vedený a nějaké zapamatovatelné a trochu silnější dojmy ve mě určitě zanechal, takže jsem vlastně i celkem spokojený. Něco do sebe to má určitě. Slabé 4* (12.09.2021)

„Je to zvláštní... sám sebe jsem se ptal: Co žene lidskou bytost k tomu, aby lezla po horách? Jako kdyby tam dole nebyl život složitý...“ To já se, když vidím ty horolezce riskující dobrovolně vlastní život, ptám často podobně. Přesto svůj velký obdiv k těmto velkým borcům na skalách popřít nemohu a navíc ona sdílená touha překonávat náročné překážky a překonávat sám sebe může zároveň fungovat i jako obecná motivace. Začátek zasazený do prostředí televizního pořadu mě hodně zaujal a pohltil hned od úvodního camea pana režiséra, samotný příběh pak také a byť se mi kdesi uprostřed začal chvílemi mírně táhnout, oceňuji ze strany Wernera Herzoga skutečně hluboký ponor do tématu včetně slušně rozehrané psychologie postav, a strhující závěr mi vše dříve potenciálně zaostávající dokonale vynahradil. Přestože tento snímek obsahuje i řadu delších statických záběrů a místy svým pojetím připomíná skoro až dokument, zároveň ty dlouhé scény z přírodně extrémního prostředí mají v sobě velmi silnou atmosféru, u autentických záběrů na lezení po skálách mě vysloveně mrazilo, až jsem se bál, a sugestivní hudba dokázala strhující obsah ještě víc umocnit i po umělecké stránce. Jsem rád, že po předchozím setkáním s tvorbou pana režiséra v podobě horroru Nosferatu – Fantomem noci, což u mě vážně nedopadlo dobře, jsem spatřil tentokrát od Herzoga opět jednou film, jaký ve mě dokázal zanechat silné dojmy. [80%] (27.11.2021)

Jak už u Herzoga bývá zvykem, i tenhle film si omotává diváka kolem prstu hezky postupně. To co ze začátku vypadá jako lehce nezáživný film o lezectví se ve finále ukáže jako poměrně rafinovaná studie různých přístupů, vycházejících z rozdílných charakterů a ambicí.. a sahající daleko za hranice samotného lezení.... PS: Tentokrát tu sice není Klaus K. se svým “pichlavým“ herectvím, ale žádný strach, titulní hora má podobně démonický charakter :D (05.12.2015)

Film je o konfrontácii dvoch mužov, ktorí v jednu chvíľu zápasili o vrchol nezdolanej hory a dva vrcholy ženských vnád. Film ale na papieri vyzeral asi lepšie. Len neviem či to bolo jednotlivými scénami, chýbajúcou hudbou aká sa objavila až v závere, či postavami, ktoré z ničoho nič prichádzali a odchádzali a to iba preto, aby nakoniec vytvorili pôdu pre zvrat. A ten bol najlogickejším vysvetlením ich prítomnosti, a preto sa dal očakávať. Na druhú stranu naraziť na neamerický dobrodružný film, kde je hlavnou záporačkou nedostupná ľadová mrcha nie je zas tak častý jav. (13.01.2020)