Zelená kobra

„Natreli ho načierno, lebo majú zakázané zabíjať belochov.“ Od dua Herzog/šialený Kinski zbožňujem Aguirre, hnev Boží a Fitzcarraldo (Nosferata ani nie), preto som si v roku 2021 povedal, že je načase doplniť si filmové vzdelanie ich starším kúskom Zelená kobra. A tak sa aj stalo. Nezaujalo ma to, ale vravel som si, že sa to dá pochopiť, lebo sa jednalo len o akúsi predprípravu na spomínané pecky. Aké bolo mojej prekvapenie, keď som zistil, že Zelenú kobru v skutočnosti natočili až potom. O to viac nechápem, že im po tak fantastických spoluprácach z ďalšej vzišlo niečo tak divné, neuchopiteľné (v niekoľkých scénach som sa vôbec nechytal), podpriemerné a miestami až amatérske. Spočiatku som si vravel, že tomu aspoň 3* dám, ale proste to na ne nemalo. Kameramanom bol Čech Viktor Růžička (Tajemství hradu v Karpatech). (10.05.2021)

Exoticko-dobrodružná story Zelené kobry zapadá mezi příběhy o vášních a tragickém střetu diametrálně rozdílných kultur typu Muž, který chtěl být králem nebo Lord Jim. A jde tedy o příběh navýsost herzogovský, navíc se všemi atributy Herzogova autorského rukopisu. Když ho miluješ, není co řešit, jak se říká v jisté reklamě - a naopak. Kromě (opět vlastně herzogovsky standardního) výkonu Kinského je třeba vyzvednou kameru Viktora Růžičky - obrazová stránka Cobry verde jistě předčí i tu z Růžičkou nasnímé klasiky Tajemství hradu v Karpatech (jejíž kvality byly poněkud jinde). (27.06.2008)

Mě zase napadlo po vlastních zkušenostech, že příliš těžkou loď je lepší tlačit dopředu od zadku, než se snažit táhnout odpředu. Kinski je magor, což v Zelené kobře je zřejmě jediné hodnocení, kterého jsem schopen. Začátek v Jižní Americe ještě ujde, ale africké dobrodružství jsem nějak nedával. Spousta nahých žen, ovšem domorodých. Nepochopitelné střihy, posouvající děj bez vysvětlování dál, hodně vadily. Líbila se podlaha z lebek u náčelníka a původní dabing UPF. (27.12.2016)

Werner Herzog, i když působí jako velice seriozní muž (např. ve filmu o Klausovi Kinském), pojí v sobě dvě vášně: (necivilizovanou, exotickou) divočinu a poezii (zvuku a obrazu). Taková mixtura snad může pramenit jen v "srdci temnoty", z něhož se rodí bizarní věci (jako třeba AIDS) a příšerky (Jim Morrison: "a store where the creatures meet"). A odkud možná také pochází Kinského "běs" (poslední spolupráce Herzog / Kinski, při níž ten druhý často zcela ztrácel kontrolu sebe nad sebou) a africké "Amazonky". A také otrokářství, jako zhmotnělý výplod lidské fantazie, který leží hluboko v lidském srdci (volná citace z filmu). A znetvořený chlapec je jeho symbolem (nebo snad symbolem leoparda?) Pozn. 1: Obrazovou a zvukovou stopu je možno sledovat i odděleně, obě mají své jedinečné kouzlo (namátkou: jakým výtvarným objektem jsou černé kozy - kdo viděl, ví - v poryvech slunce a stínu). Pozn. 2: Francisco Manoel da Silva (Klaus Kinski) je románovou postavou Bruce Chatwina (The Viceroy of Ouidah, 1980). Pozn. 3: Film mohl být také koncipován jako dobrodružný příběh, ale to bych se na něj asi nekoukal (asi bych se raději koukal na Koukalovou!) (14.01.2017)

„Otroctví je součástí lidského srdce...“ Pouť dobrodruha, hledajícího smysl života a uplatnění v divokých končinách mě od počátku vtáhla jedinečnou atmosférou, v níž se snoubí poetické s realistickým. Styl Wernera Herzoga, který v 80. letech natočil po sobě tři velké filmy z exotických oblastí, mi většinou sedí, pomalé tempo obvykle dostatečně kompenzuje silný příběh a nádherné záběry při vykreslení prostředí. Jenže tady jsem snad poprvé měl pocit, že se Herzog až příliš vyžívá v tom prostředí a poezii na úkor příběhu, který občas stagnuje, když v mnoha částech snímek naplňuje dlouhými scény rituálů domorodých afrických kmenů. Nemůžu říct, že by mi to celkový dojem úplně zničilo, sledování mnoha těchto scén zážitek i posílilo, ale kdyby Herzog ubral na délce některých scén, nevložil mezi nejsilnější momenty 15 minut před koncem (a také úplně na závěr) sborové zpěvy a tance domorodců, které už jen film natahovaly, protižek ze souvisleji plynoucího příběhu o životním pádu dobrodruha mohl být ještě silnější. Klaun Kinski byl zvláštní herecký démon, kterého se někdy spíše děsím, ale tady můžu jeho výkon pouze vyzdvihnout a bylo opravdu vidět, že do postavy Cobry Verde vložil s velkou obětavostí i kus sebe. Byl to pro mě stále zážitek hodný filmu z Herzogova nejlepšího období a působivý závěr pokládám svým ztvárněním za nezapomenutelný, přesto jiné režisérovy filmy (např. Kde sní zelení mravenci) se mi líbily ještě víc. [80%] (29.08.2022)