Nosferatu - Fantom noci

Smysl remaků obecně nechápu a do jednoho mi přijdou zbytečné. Tento se mi ale přesto líbil (byť pro člověka obeznámeného se Stokerovou předlohou, eventuálně Murnauovou klasikou, je děj v podstatě zcela prost jakéhokoli překvapení, protože ho člověk ví dopředu). A to především díky skvělému obsazení, výtečné masce Draculy (byť s těmi zuby u sebe vypadá spíš jako veverka než upír), nádherným lokacím a povedené hudbě - to vše podporuje velmi působivou atmosféru, kterou je celý snímek prodchnutý. Osobně mi to bohužel nepřišlo ani trochu strašidelné, ale přesto mě to bavilo, a některé motivy to podle mě zajímavě ozvláštnily (hlavně ty krysy). Pro mě coby fandu upírských filmů toto bylo velmi příjemným rozšířením filmových obzorů. (27.03.2017)

Všechny klasické románové děsy – Frankensteina, Draculu, Psa Baskervillského a Fantoma opery – pojí nikoliv nezadržitelné úsilí sát lidskou krev, ale snaha začlenit se do společnosti a touha po lásce; pokus výjimečných stvoření žít normální život. Upír Nosferatu není nic jiného než tragická figura, samotář, který zná svět, ale svět neví o něm (zná ho pouze z mýtů), preromantický či romantický individualistický živel toužící se osvobodit. Kuriózně tak, že svobodu ztratí a bude přijat okolím, protože zjišťuje, že být mimo systém je horší než být jeho součástí. Volí proto lepší z obou zel. Nicméně je obtížné tragiku Upíra postřehnout, protože za prvé postavy ve filmu jsou vyloženě kladné a nutí diváka, aby s nimi sympatizoval a Upíra zavrhl; za druhé Herzog ukazuje divákovi vše, co má vidět, ale nikdy neříká, co by měl cítit, a nevypráví z vnitřního hlediska Upíra; a za třetí Upír Kinski promlouvá převážně expresivně přes vizuál, zatímco ostatní postavy přes dialogy, čímž přispívá ve svůj neprospěch, neboť vizuální uvažování není lidem vlastní. Osud Upíra tak zesiluje zejména klíčové duo Herzog a Kinski (ten připomíná více odhozeného potomka původního Upíra Nosferatu než autonomní monstrum). Oba jsou stejní vyděděnci jako Upír a pouze vepisují sama sebe do integrity filmu a kladou si otázku, jak může člověk reagovat - protože odstranit nejdou - na existenciální rozpory. Může ukončit svého ducha uklidňujícími a zkreslujícími ideologiemi. Může se pokoušet uniknout svému vnitřnímu neklidu krajní aktivitou, ať už při zábavě nebo v práci. Může se pokoušet zbavit se svobody tím, ze se stane nástrojem mocnosti, které leží mimo něj a s nimiž identifikuje svoje já. Presto zůstává nespokojeny, bojácný a neklidný. Existuje jen jedno řešení tohoto problému; dívat se pravdě do očí a smířit se s fundamentální osamělostí a opuštěností ve světě, který je vůči lidskému osudu indiferentní, a uznat, ze neexistuje žádná vyšší moc, která jeho problém za něj může vyřešit. Vykládejte to věčné bytosti. (02.02.2009)

Herzogova pocta Murnauovi a jeho expresionistickému klenotu vyšla nad očekávání dobře. Sice v děsivosti a originalitě podání není původnímu Upíru Nosferatu konkurencí, nicméně svoji působivost jistě má. Tomuto remaku však paradoxně ublížil zvuk, kterým chtěl Herzog předlohu obohatit. To co je na originálu předností - tedy důraz na hru světla a stinů, mimika hlavních postav, je zde zatlačováno právě mluvenými dialogy, které nemají vždy tu správnou účinnost. Za pozornost stojí výkony Klause Kinského, Isabelle Adjani i Bruno Ganze. Výsledkem je slušný remake, což nebývá zvykem... (11.08.2006)

Pre mňa príjemné prekvapenie. Herzog spravil poetickejšiu adaptáciu jedného z najznámejších filmocv a dodal mu rozmer. Nemú verziu od Murnaua mám veľmi rád ale toto mi ulahodilo rovnako. Kinski vo svojej postave démonický a Bruno Ganz ako Harker rovnako dobrý. Výraznejšia práca s prostredím. Ústup od hororu hoci tu máme množstvo nepríjemných scén - potkany, sebaobetovanie. Pre mňa skvelé obhliadnutie za témou vampirizmu ktorú súčasný hollywoodsky priemysel spŕznil. Schmidt-Reitweinova kamera uhrančivá. (23.10.2018)

Ze všech stran jsem slyšel 'mistr Herzog', 'geniální Klaus Kinski' či žádná kopie Murnauova Nosferata, ale jeho polemika. Pff, Phantom der Nacht se pro mě stal naprostým zklamáním. Původní Dracula (resp. Orlok) v podání Maxe Schrecka je mnohem děsivější a Kinski mu - dle mého názoru - nesahá ani po kotníky. A navíc, tak kamera a prostředí - vše mi připadá jak z laciné německé televizní produkce. (15.03.2009)