Nosferatu - Fantom noci

Všechny klasické románové děsy – Frankensteina, Draculu, Psa Baskervillského a Fantoma opery – pojí nikoliv nezadržitelné úsilí sát lidskou krev, ale snaha začlenit se do společnosti a touha po lásce; pokus výjimečných stvoření žít normální život. Upír Nosferatu není nic jiného než tragická figura, samotář, který zná svět, ale svět neví o něm (zná ho pouze z mýtů), preromantický či romantický individualistický živel toužící se osvobodit. Kuriózně tak, že svobodu ztratí a bude přijat okolím, protože zjišťuje, že být mimo systém je horší než být jeho součástí. Volí proto lepší z obou zel. Nicméně je obtížné tragiku Upíra postřehnout, protože za prvé postavy ve filmu jsou vyloženě kladné a nutí diváka, aby s nimi sympatizoval a Upíra zavrhl; za druhé Herzog ukazuje divákovi vše, co má vidět, ale nikdy neříká, co by měl cítit, a nevypráví z vnitřního hlediska Upíra; a za třetí Upír Kinski promlouvá převážně expresivně přes vizuál, zatímco ostatní postavy přes dialogy, čímž přispívá ve svůj neprospěch, neboť vizuální uvažování není lidem vlastní. Osud Upíra tak zesiluje zejména klíčové duo Herzog a Kinski (ten připomíná více odhozeného potomka původního Upíra Nosferatu než autonomní monstrum). Oba jsou stejní vyděděnci jako Upír a pouze vepisují sama sebe do integrity filmu a kladou si otázku, jak může člověk reagovat - protože odstranit nejdou - na existenciální rozpory. Může ukončit svého ducha uklidňujícími a zkreslujícími ideologiemi. Může se pokoušet uniknout svému vnitřnímu neklidu krajní aktivitou, ať už při zábavě nebo v práci. Může se pokoušet zbavit se svobody tím, ze se stane nástrojem mocnosti, které leží mimo něj a s nimiž identifikuje svoje já. Presto zůstává nespokojeny, bojácný a neklidný. Existuje jen jedno řešení tohoto problému; dívat se pravdě do očí a smířit se s fundamentální osamělostí a opuštěností ve světě, který je vůči lidskému osudu indiferentní, a uznat, ze neexistuje žádná vyšší moc, která jeho problém za něj může vyřešit. Vykládejte to věčné bytosti. (02.02.2009)

Strašně se mě to líbilo, hlavně ta druhá část v holandským městě, měla tak správně tísnivou atmosféru. Vynikající výkon páně Kinskiho jen přidával i když místy občas působila jeho gesta až trošku parodicky, ale to totálně promíjím neb líp zahranýho upíra nepamatuju. Isabelle dostává víc prostoru ve druhé části filmu a i na její adresu zasílám doporučenku se samou chválou. Skvělý nápad vsadit víc na emoce než na děs a jako bonus to pěkně prokapat atmosférkou. (18.12.2012)

Kdo jednou viděl ikonickou němou verzi hraběte Draculy, tedy Murnaova Nosferatu s Maxem Schreckem, nikdy na to nezapomene. Herzogovi se ale podařilo natočit dokonalý remake, kde si z původní verze vytáhl a ještě vylepšil mrtvolně bledou a zatuchle páchnoucí esenci záhrobní hrůzy a stylově se i přes barvu držel stínových  her tak typických právě pro původního Nosferatu. Dialogy nechal pouze střídmé a klidně bych si místo nich dokázal představit i tabulky s textem v němém filmu. A doslova mistrovským tahem byla volba herců,  Isabelle Adjani jako Lucy byla naprosto dokonalá a kamera  i její vizážistka ji  evidentně milovaly a všechny scény s ní jsou nezapomenutelné.  Stejně jako ty s Kinskim v roli hraběte, jehož  vlhký a mrtvolný puch je prakticky cítit i z obrazovky. Osobně jsem rád, že byl celou dobu symbolicky v masce zrůdy a jejich společná vystoupení s Lucy patří asi k tomu nejlepšímu, co bylo v rámci upírského žánru kdy natočeno. K dokonalému zážitku pak přispívají i záběry na vylidněné město plné rakví.    Pohlcující a pětihvězdné představení. (27.10.2023)

To nemyslíte vážně? Herzog se s touto předělávkou Murnauovi klasiky pěkně sekl.... z celého filmu je cítit hrozný amatérismum - z režie, střihu i hereckých výkonů. To bych odpustil Murnauovi vzhledem k době natočení, ale Herzogovi ne. Lokality jsou možná hezké a snaha o zachování expresionistického výrazu zajímavá, ale vše to ničí nesmyslné záběry a scény, které doslova nudí k smrti. A hrabě Dracula v podání Klause Kinského vypadá jako nemocnej králík, to se nedá se Schreckem ani porovnávat. Atmosféra i zpracování se povedly mnohem lépe Murnauovi v roce 1922 a tento počin mi tak přijde zbytečný. Ke konci sice přibývá zajímavějších scén i dialogů, ale stále to není to pravé... Je to pro mě velké zklamání, protože jsem se těšil až tento "skvost" konečně uvidím, ale musím za sebe narovinu napsat, že lepší zpracování Draculy/Nosferatu jsem viděl v amaterském divadle... A to jsem si ještě k tomu vybral tenhle film pro svůj jubilejní tisící komentář. (29.05.2009)

Ze všech stran jsem slyšel 'mistr Herzog', 'geniální Klaus Kinski' či žádná kopie Murnauova Nosferata, ale jeho polemika. Pff, Phantom der Nacht se pro mě stal naprostým zklamáním. Původní Dracula (resp. Orlok) v podání Maxe Schrecka je mnohem děsivější a Kinski mu - dle mého názoru - nesahá ani po kotníky. A navíc, tak kamera a prostředí - vše mi připadá jak z laciné německé televizní produkce. (15.03.2009)