Atentát v Ambassadoru

Zkuste přehlédnout fakt, že téměř v každé nově příchozí postavě poznáváte známou osobu a zaručuji vám, že už se neodtrhnete a zůstanete pohlceni životními pravdami o válce, lidskosti, ochotě zachránit, unáhlenosti, osudových zaváháních, nešťastných náhodách a mnohými dalšími. To, že je obsazení plné celebrit nakonec vůbec není na škodu, protože je to záruka hereckého koncertu. Dokonalých jich bylo víc, nejvíce snad Wood, Macey, Joshua Jackson a Laurence Fishburne, zaváhání přijde bohužel u klíčových partů, Sharon a Demi mi ani trochu neseděly a svým přehráváním v intimních scénách téměř zkazily dojem. Ale to je jen drobná piha na kráse nevyzpytatelné mozaiky, kde se úsměv střídá s dojetím a kde se dočkáte úchvatného audiovizuálního tripu s dlouhovlasým Kutcherem a nahým Shiou LaBeoufem, zasnoubení na základě záchrany muže před vietnamskou válkou a neodvratného závěrečného propletení a nic z toho vám nemůže přijít násilně naroubované. RFK je sice skutečná postava, ale i kdyby zde byl zobrazen jako bezejmenná ikona, stejně k vám dojdou jeho spravedlivé a čestné ideje a v jeho použitých slovech není patos, je to jen lidskost bez příkras. Při nich jednomu dojde pravá velikost takového filmu. (08.08.2007)

Kennedy neměl skorem žádných vad a pro svět měl tu nejlepšejší politiku. Škoda ho, všem bude chybět - Hispáncům, černým i čechoslovákům. Víc vědět nemusíte. To mi řekl tento film. Dobře, dobře... násilná smrt člověka je samozřejmě téměř vždy tragédie, ale hodnotíme film. Film plný levného sentimentu a univerzálního poselství Pravdy a Lásky, které čas od času nějaký politik hlásá, ale když se dostane do úřadu, "ušpiní si ruce" (vždy alespoň z nějakého pohledu, poněvadž není na světě ten, který by se zavděčil lidem všem) nebo reálně v mnoha situacích selže. Nakonec je takovým politikům povětšinou všechno odpuštěno. Chamberlainův appeasment, Gándhí přemlouvající Hitlera k míru, jemuž se Indie rozpadá pod rukama (tohohle člověka si zrovna velmi vážím a přece to nelze zamlčet), Carter a íránská revoluce či humanitární bombardér Havel - některé věci je občas dobré mít na mysli, když se hovoří o té Lásce a Míru... Zvlášť když teď máme v úřadu toho Obamu. Silné **. (03.07.2009)

Nevím, nevím. Další z filmů se silným tématem a opět spíše lehčí zklamání. Spousta známých a výborných herců v hotelu Amabassador, který 4. červen 1968 " proslavil " asi už na vždy. Co mi asi vadilo nejvíc, bylo přehnané moralizování a také lehčí dávka patosu a hlavně střídání hraných a dokumentárních scén. Trošku podobný film JFK, ten bych rozhodně ocenil mnohem více. (24.01.2015)

Emilio Estevez se po dlouhé době vrací před i za kameru v tomto na jeho poměry velmi ambiciózním projektu. I když by se mohlo podle názvu zdát, že hlavní téma je atentát na Roberta F. Kennedyho jedná se spíše o drama lidí, kteří byli u toho. Režisér odehrává několik příběhů a po pravdě mi přišlo, že jich je zbytečně moc. Možná kdyby se zaměřil na události, které k atentátu vedly byl by snímek o něco zajímavější. Takhle je celá událost jen kulisou než hlavním příběhem. Estevez se do filmu snažil nacpat co se dalo, avšak pokusy o vytvoření atmosféry konce 60. let vyznívají trochu naprázdno a film se tváří spíše televizním dojmem než "výpravným" dramatem. Co se však musí režisérovi nechat je hutné obsazení ať už hlavních nebo i těch nejmenších rolí. Nejen, že získal takovou legendu jako Anthony Hopkins ale i zbylé osazenstvo se skládá s herců jako Laurence Fishburne, Sharon Stone nebo William H. Macy, vycházejících hvězd Shia LaBeouf, Elijah Wood a dokonce oprášil i Christiana Slatera nebo Demi Moore. Pokud by snímek neobývala taková jména šel by rovnou do videopůjčoven a moc lidí by ho neznalo ale známí herci také nejsou vše Emilio. (29.04.2009)

Na dvacet známých tváří se podílelo na nechvalně známém konci senátora a prezidentského kandidáta Roberta Kennedyho (skončil stejně jako jeho bratr JFK), s kterým odešla pro mnohé i naděje pro lepší Ameriku, přičemž celou tuhle sešlost hereckých stálic, pohasínajících hvězd i nastupující generace má na svědomí mnohými odepisovaný a polozapomenutý Emilio Estevez. Muselo být zatraceně tvrdým oříškem najít jejich volná místa v kalendáři. Do hotelu Ambasador se tak sjíždí řada lidí a my sledujeme jejich velmi povrchní minipříběhy. Jelikož téma je pro nás Evropany relativně vzdálené, nezbývá než se zaměřit právě na lidské roviny příběhů, ve kterých jde o manželskou nevěru, alkohol, frustraci z nekončící války, vztahové peripetie, rasismus nebo drogy. A právě v jednotlivých nevyrovnaných osudech je snímek nejslabší. Netradiční pietní kaleidoskop nedokáže dojmout, neumí prohloubit zájem, divák nedostane šanci se s nikým ztotožnit a Estevezův scénář veskrze ničím nepřekvapí. No, přesto, že nejen takovouhle koncentraci hvězd ustál, tak vykřesal i několik zajímavých momentů, ocenit lze i kostýmy a atmosféra konce šedesátých let se mu také vydařila. Kontroverzní jízda se ale přesto nekoná!! A na Paula Thomase Andersona to zatím zdaleka nestačí!! (08.12.2007)