Atentát v Ambassadoru

Geniální ,,biografický" film, jehož slovenský distribuční název je překvapivě výstižnější než titul originální - nejde o to, že v kolektivním podvědomí nás Čechů a Slováků jméno Bobby nespouští žádnou asociaci, ale že se dlouho zdá, že tenhle film je biografií spíše onoho hotelu, na jehož půdorysu se celý rafinovaně konstruovaný tvar příběhů odehrává, než životopisem známého amerického senátora. Ten scénář a celý umělecký koncept se Emilio Estevezovi povedl tak nadmíru, že budu hovořit o Bobbym jen v superlativech. Struktura několika paralelně rozvíjených, zpočátku zdánlivě nesouvisejících příběhů, které spojuje jen jednota místa - Hotel Ambassador v Los Angeles a několik hlavních postav již byla použita v dějinách filmu nespočetně krát (např. Magnolia...), zajímavé je však exponování a výběr charakterů - postavy tu jsou obyčejně v párech a jejich zakotvení se odhaluje před divákem jen velmi obezřetně, lichá je jen neodbytná korespondentka z Rudého Práva Janáčková (píše se rok 1968), která má však významového protihráče v tiskovém mluvčím Kennedyho štábu. Jednotlivé roviny se v pravidelném cyklu střídají a vytvářejí zprvu odtažitý rámec od vlastních životopisných dat JFK. A to se mi vlastně při zpětné reflexi líbilo nejvíc... Film je doslova nabitý hvězdami, je neskutečné, jaký potenciál tvůrce Estevez zaktivoval. Zřejmě jsou události zásadního a na obou stranách bipolárního světa přelomového roku 1968 pro mnohé ještě dnes citlivé téma. Snímek Bobby se jistě nevyhne srovnání s JFK Olivera Nixona. Ale Emilio Estevez jde naštěstí úplně jinou cestou. Tam kde Stone fabuluje a domýšlí si vlastní podoby událostí, tam kde se přiklání a upřednostňuje pouze jednu z možných verzí, tam Estevez nechává prázdná místa a vydává se k meritu věcí oklikami. Oliver Stone vytvořil monumentální filmové dílo, Emilio Estevez vytvořil dílo hluboce lidské... Staví do pozadí autentické projevy a myšlenky RFK, myšlenky plné humanity, lidskosti, smíření, sociální empatie... Ideje, které v Americe šedesátých let byly mnohdy jen na papíře, zaneseny sice staletí v Ústavě, ale o jejich reálném naplňování si miliony černochů, hispánců, nezaměstnaných, žen, sociálně slabých atd. mohly nechat jen zdát... V zemi, kde ještě nedávno platil apartheid. I za to zaplatili životem doktor King, John F. Kennedy a nakonec i jeho bratr Bobby... Podobné filmy: JFK (19.12.2007)

S trochou nadsázky by se dalo říct, že " hlavním hrdinou " celého filmu je zde nikoliv Bobby Kennedy, nýbrž hotel Ambassador. Nejvýstižnější však asi bude když napíši, že to jsou " obyčejní lidé " , kteří měli zrovna to " štěstí " a strávili tyto " osudové chvíle " ve zmiňovaném hotelu. Emilio Estevez tento snímek nepojal jako veskrze politický. Ikdyž samozřejmě i toto téma ( Vietnam, nezaměstnanost, rasová otázka.....) film provází. Je to hlavně příběh lidí, kteří se ocitli uprostřed jednoho z největších incidentů 20. st. , atentátu na Roberta F. Kennedyho. Estevezovi se podařil husarský kousek a to sice sehnat pro svůj snímek opravdu blištivou plejádu hereckých osobností a nutno jedním dechem dodat, že všichni zůčastnění tu " hrají jako o život ". Nutno podotknout, že k tomu dostali příležitost i díky brilantně napsanému scénáři a především výborně napsaným dialogům. Těch 120 minut snímku vám uteče jako voda. Pokud se naladíte na správnou notu vyprávění, zaručuji vám, že se nebudete ani na chviličku nudit a odměnou vám budiž opravdu dechberoucí finále snímku, v podobě projevu Bobbyho Kennedyho, při kterém vás bude mrazit. Estevezovi se povedl majstrštyk a já před ním hluboce smekám. Opravdu velice citlivě podané toto silné téma a bylo pro mě nesmírnou radostí a potěšením sledovat hvězdy jako Anthony Hopkins, Demi Moore, Sharon Stone, Helen Hunt, Lawrence Fishburne, Lindsay Lohen, William H. Macy...... to, jak všechny tyto zůčastněné toto téma tak semklo, nesnažili se urvat co nejvíce pro sebe z tohoto snímku a přesto ( nebo spíše právě proto ) jsme svědky opravdu pozoruhodných výkonů. Bez nejmenších pochyb a s nesmírnou radostí udílím snímku poctivých 5*! (03.07.2009)

Ve svém volnu neholduji americkému národnímu sportu spočívajícímu v proděravění politiků, nekupuji si letenky ani čestná místa na jejich pohřbech, dějiny udatného amerického národa jsou mi celkem volné a proto zcela nerozumím svému naivnímu přesvědčení. že by mne tento snímek mohl bavit. Nekonečné čekání na osudový výstřel sice trochu zpříjemňovalo promenádování přeplacených hollywoodských star, které patrně chtěly účastí ve filmu vyjádřit své politické přesvědčení, ale pocit z promrhaného času mi asi ještě chvíli vydrží. (14.01.2012)

,,KENNEDY, TY ČURÁKU!“..... /// …Je to pohled do životů několika lidí, jejichž cesty se na pár hodin protly. Příběh lidí, kteří byli v bezprostřední blízkosti jednoho z největších incidentů 20. století…. - jako kurva, k tomu už fakt není co napsat! Prostě, film o RFK, kterej se víc věnuje pučmidrátovi v kuchyni, než senátorovi. Ale nakonec (jestli máte tyhle filmový puzzlíky rádi) zjistíte, že vono to vlastně má (a dává) smysl. Americký ,,Vyprávěj o jedný události, ve který se promítnou všechny významný ,,věci“ tý doby (LSD, Vietnam, černoši…). Zvláštní, že nejde ani tak o politiku (Prezidentský volby) či snad (nedej Bože) nějaký důvody, ale Estevez si vystačí klišoidní chvilkou, kdy za tónů Sound of Silence (Hello darkness, my old friend….) a sestřihem z mítinků, z demonstrací a nepokojů tý doby řekne víc, než stupidníma kecama. Všechno pak graduje ,,očekávanou“ událostí, jejíž předvedení mě nutí fláknout 4* a srát na to, že tahle pohádka u kritiků (těch americkejch) propadla. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chtěl bych se seznámit se slečnou Janáčkovou, z Rudýho práva (…jakým právem mě to mlátíte! …Rudým!… no nic..). 2.) Chci si znova připomenout ,,Drysdalův den“. 3.) Thx za titule ,,Budgie284“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (04.12.2012)

Nevídáno, že někde mohou milovat politika... nebo to u nás ještě neumí s vymýváním mozků. A taky kdoví, jak dlouhého by ona adorace měla trvání, neboť sliby se slibují, blázni se radují, to se ale vzhledem k okolnostem už nedozvíme. Tak či tak, ke spokojenosti by mně stačil i Bobby bez Bobbyho, jen s cvrkotem personálu a všehochutí zajímavých hostů hotelu Ambassador, prodchnutý bouřlivou atmosférou doby, v kombinaci s malými osobními dramaty a všudypřítomným rozebíráním rasismu. To neznamená, že by mně senátor nějak zacláněl, zvlášť za výhradního použití archivních záběrů v kontextu s jeho živými, nepřevyprávěnými projevy. Musím přiznat okouzlení stylem šedesátek, na kterém se vskutku nešetřilo i nadšení z ženských postav, především v podání Sharon Stone, ale i Demi Moore, z mužů rozhodně neurazil Freddy Rodriguez a příjemně překvapil Christian Slater, jen sám Emilio, jako by tam nepatřil... (04.06.2014)