Hlasy ze záhrobí

Mierne atypický Fulci. Tentokrát sledujeme multimilionára náhle umierajúceho na rozsiahle krvácanie. Dotyčný prosí svoju dcéru zo záhrobia, aby zistila, kto stojí za jeho smrťou. A ako to už v kriminálkach býva, každý má svoj motív. Či už macocha alebo nevlastný brat, ktorí majú záujem o jeho majetok alebo neverná manželka. Nebyť v priebehu filmu niekoľkých záberov na mŕtvolu v rôznych štádiách rozkladu (rozožieranú červami), tak si ani neuvedomíme, že sledujeme horor. K tomu hrá krásna melodická, synťáková hudba. Ach jaj. A pri tom sa ten film tak krásne začal. Síce to nie je Fulciho najhoršie dielo, ale mám pocit, že tento krát by maestro urobil lepšie, keby pokračoval v spomínanej prvej scéne a natočil radšej porno :) (02.12.2006)

Lucio Fulci (ZOMBI 2, THE BEYOND, DOM PRI CINTORÍNE) nikdy nepokladal scenár a herecké výkony za ktovieakú filmovú prioritu, napriek tomu mali jeho snímky dva veľké plusy: jedinečnú hororovú atmosféru a neuveriteľné gore. HLASY ZO ZÁHROBIA nakrútil v roku 1991, teda päť rokov pred svojou smrťou, jednalo sa o jeho predposledný film (nasledovali ešte DVERE DO TICHA) a HLASY ZO ZÁHROBIA podľa toho vyzerajú: je to nostalgické, melancholické a symbolické lúčenie s fanúšikmi a žánrom pokojnou ódou muža, ktorý po večeroch rozmýšľa nad smrťou a pije červené... samozrejme, u Fulciho to automaticky nevylučuje prítomnosť zombíkov, ktorí vás roztrhajú na kúsky (alebo ubodanie milého, pekne oblečeného, chlapčeka). Výsledkom je nudný ale džentlmenský hybrid o nepokojnom duchovi a jeho dcére. (11.10.2008)

V roku 1991, vo veku 64 rokov, ukončil taliansky režisér Lucio Fulci aktívnu režisérsku činnosť. V tomto roku natočil posledné dva filmy vo svojej bohatej kariere. Jedným z nich boli "Hlasy zo záhrobia". Je vidno, že už mu pomaly dochádzal dych, ale stále sa snažil držať svojich overených postupov. Povrchný scenár a biedne herecké výkony sú prebité enormnou dávkou nechutností - opakované sadistické ubodanie dieťaťa, zvracanie krvi, až moc detailná pitva, útok mŕtvol, hmyz v truhle, rozklad tela, krvavé volské oká... Popri tom sex, nahota, súlož a kozy. Plus bizarné snové scény podfarbené psychotickou syntetickou hudbou. Dôstojná Fulciho rozlúčka s jeho vernými divákmi v štýle surového krimi horroru. *** (20.06.2015)

Báječná sranda, která nemá hlavu ani patu. Film je doprovázen příšernou hudbou, kterou snad hrál opilý pianista na midi klávesy. Děj se od začátku do konce v podstatě nikam neposune. Je zde velká kumulace naprosto nelogicky nahých lidí. Triky jsou k smíchu, herecké výkony taktéž. Osvětlovač a kameraman asi popíjeli s pianistou, neboť kamera působí snad laciněji, než z reklam na prášky z devadesátých let a nasvícení interiérů je žalostné. Navíc pojídání očí, které si mohu koupit na pouti jako žvýkačky mne opravdu rozhodilo. Pokud si někdo myslí, že tento film je hororem, který má nějakou atmosféru, tak ať mi prosím napíše. Víc jsem se bál snad i u večerníčků. (25.09.2008)

Povedený detektivně horrorový příběh z dílny mistra žánru Lucia Fulciho navíc inspirovaná povídkou od dalšího mého oblíbence, Cliva Barkera. Sice jsem (aniž bych si četl obsah filmu) čekal nějakou další zombiárnu, ale tohle mě taky bavilo, prostě klasický Fulci. Zároveň jeden z mnoha filmů, který by se sem, do ČR, nebýt Řitky neměl šanci dostat. (21.03.2010)