Režie:
Jiří HanibalKamera:
Jan NovákHrají:
Milada Vnuková, Jiří Vala, Míla Myslíková, Vítězslav Jandák, Eduard Žemla, Zuzana Fišerová-Svátková, Lenka Horáková, Ivan Pokorný, Lenka Fišerová (více)Obsahy(1)
Janě je čtrnáct let a přihlásila se na letní tábor. Těší se na něj, dokud nepotkala Jindru. Je úplně jiný než kluci od nich ze třídy a moc si s ním rozumí. Za pár dní se ale musí odloučit, protože je přihlášená na onen tábor. Vůbec se jí tam nechce a nepomůže ani když předstírá, že je nemocná. Soutěže ji nebaví, hlídku má v dešti, sedne si do mraveniště, svému družstvu znemožní vyhrát... Polepší se? (T369)
(více)Recenze (68)
Zaplesá každý, komu se líbí patnáctky (čtrnáctky, šestnáctky...) v bikinách. Jandák jako charakterní soudruh pionýrský vedoucí na zpěv nadabován Karlem Zichem. Cílová skupina v roce 2017: nikdo! Přesto ta letní pohoda plynoucí nejen ze Sázavy (není jmenovaná, ale na výlet se jde na Lipnici, tak předpokládám) se dá lehce snést. Kromě Valy, Jandáka, Myslíkové a mladého Ťuldy všichni naprosto neznámí. Líra jsem nepostřehl. ()
Jindříšek jí řekl pár načtených vět o sterém Egyptě a naivní Janička doufala v dopisy. Nepřišel ani jeden, což bylo jistě velmi nečekané. Ale Janička je dívka poněkud nechápavá, a proto si zkazí celý tábor a chová se jako husa. Naštěstí má natolik chápavé vedoucí - hlavně Vikiho s nechutnými vousy. Tenhle film je o třídu horší než Metráček a naštěstí taky méně opakovaný. ()
Film je to naprosto průměrný, přesto však kvůli nostalgii s hodnocením přitlačím. Někdy musí vyplavat na povrch moje slabost pro skauting a tramping, pro táborové hry a soutěže, pro dětská přátelství a schopnost odpouštět, pro táborový oheň a country písničky hrané na rozladěnou kytaru... Je to odhlédnutí na cestu mého dětství, kdy všechno bylo ještě tak sladce jednoduché. ()
Velmi milý film s poučným dějem, který je zasazen do pionýrského tábora. Ale o ty pionýry v něm ve skutečnosti nejde. Jde o to, jak snadno mladá dívka uvěří v podstatě jen tak vyřčeným slovům chlapce, do kterého se zakoukala. Skoro bych řekl, že to je taková dětská verze filmu Lásky jedné plavovlásky. Teprve v průběhu tábora si dívka pomalu uvědomuje, že její vytoužený vztah není takový, jak si ho představovala. A právě proces tohoto uvědomování si je ve filmu velmi pěkně a citlivě zpracován. Pravdou také je, že některým věcem dnešní děti rozumět nemohou. Třeba takovému vyplňování Celního a devizového prohlášení. ()
Kdo si neumí zavázat pionýrský šátek, kdo si nikdy nezakdákal u táborového ohně, kdo si nezařádil na koncertě Plavců, komu esenbák nikdy nesebral ventilky z byciklu a koho se nikdy nepokusil trknout projíždějící Trabant, tak tomu se tato óda na pionýrský tábor rozhodně líbit nebude. Já jsem z ní kdysi taky nebyl příliš nadšený, ale teta nostalgie tentokrát spolehlivě zafungovala a já dostal velkou chuť vrátit se do míst, kde slova ČEST a PŘÁTELSTVÍ znamenala víc než vyhrané špekáčky. ()
Galerie (28)
Photo © Mokép
Reklama