Proč Havel?

Vzpomínkový dokument na zásadního člověka, který nás po bolševickém výplachu obdaroval svobodou. Bezprostřední svoboda je všudypřítomná vzhledem k vzniku pořadu a díky velké řadě významných českých i celosvětových osobností působí snímek neuvěřitelně uvolněně, na čemž má také zásluhu Miloš Forman jako průvodce. Právě jsem dočetl autobiografickou knihu Vlasty Chramostové, ve které mapuje a odhaluje mimo jiné i tyto polistopadové události a tak jsem měl možnost ihned srovnávat. Škoda, že se ta krásná euforie někam vytratila a všechno se vyvinulo kamsi jinam. Zaplaťpánbůh za Václava Havla a jeho přínos, který umožnil a dokázal to, že se naše země po dlouhých totalitních časech opět dostala do celosvětového podvědomí. (31.12.2019)

Naprosto neocenitelnej dokument natočenej v tý nejlepší době. Ty autentické záběry jsou naprosto neocenitelné. Možnost vidět Formana, Havla, Hrabala a všechny možný další lidi, když byli ještě freš, to se nedá dostatečně docenit. Super dokument, kterej má strašnou hodnotu právě díky tý době, v níž vznikl. (18.11.2019)

Na tomhle dokumentárním filmu z kraje devadesátých let  o Václavu Havlu jsou na první pohled zřejmé dvě věci. Za prvé, že to točil někdo jako Vojtěch Jasný. Tomu se podařilo jej natočit bez jakéhokoliv patosu  a pojmout ho přitom poměrně ze široka. Je v něm tak řada různých odboček (ať už jde o záměry či rozhovory se známi ale i neznámi Čechy - starý muž na lodičce), které s Havlem minimálně na první pohled ani nesouvisí. Současně je třeba mít v potaz, že byl točen víc pro zahraniční publikum než to naše, čemuž odpovídá i jistá míra edukativnosti, která má za cíl ukázat divákovi nejen, co je zač ten Havel, ale co jsou zač i samotní Češi (případně i Slováci). Ze všech těch záběrů, na něž jsem se po těch více jak 30 letech od jejich natočení díval i s jistou dávkou nostalgie, mě ve filmu asi nejvíce dostal moment spojený s prvními svobodnými volbami, do čehož zní hudba z Beethovenovy 9. symfonie "S Odou na radost" a to pod taktovkou legendárního Leonarda Berstaina. Opravdu působivé! (19.12.2021)

Pozoruhodný dokument doby, kdy společností prostupovalo polistopadové nadšení, optimismus a všeobecně sdílená sympatie k V. H.; kdy ale také nově se rodící politickou reprezentaci svazovala počáteční naivita nováčků podléhajících lichotivým slovům "velkého světa". Že tento dokument bude z pohledu dnešního (r. 2015) diváka smutné a depresivní pokoukání, naznačil v úvodu filmu jeden z Formanových proslovů, v němž správně upozorňuje, že ta těžší část revoluce teprve přijde... Dnes už si o nadšení, optimismu a jednotě můžeme nechat jen zdát; dnes se potýkáme s epidemií frustrace plynoucí do značné míry ze zklamaných nadějí a typicky české neoprávněné víry v to, že za naše problémy může někdo jiný a že je za nás také vyřeší někdo jiný. Dnes je placka s Havlem na klopě skoro až stigmatem. Dnes připomínky Listopadu degenerují na sebeprezentaci narcistického demagoga, jenž Hrad přeměnil na Ministerstvo pomsty a s pomocí zákusečků a slivovice uplácí burany, jimž se stýská po zlatých husákovských časech. Dnes státní vyznamenání dostávají Štrougalovi ministři, udavači a ředitelé normalizačních koncentráků... Právě pro tento kontrast je Jasného film cenný i přes to, že naivitu vykazuje i styl, kterým je natočen. (02.12.2015)

Emigranti představují sametovou revoluci světu. 1) Tvůrci okouzleni faktem, že se konečně smí volně mluvit, žijí přítomným okamžikem. Ten ale už pominul a dnešní době už snímek tolik neříká._____ 2) 65letému Vojtěchu Jasnému (scénář, režie) dělá reportéra 58letý Miloš Forman a spolu s nimi tu vystupují mnohé ikony opozice i světové osobnosti._____ 3) Za zamyšlení stojí i kontrast mezi tehdejším nadšením a současným rozčarováním a zklamáním. Kde udělali soudruzi z NDR chybu?_____ 4) Koprodukce Kanady a ČSFR. (24.01.2020)