Honey Baby
Honey Baby
Детка
Režie:
Mika KaurismäkiScénář:
Ulrich MeysziesKamera:
Timo SalminenHrají:
Henry Thomas, Irina Björklund, Helmut Berger, Kari Väänänen, Bela B. Felsenheimer, Kai Wiesinger, Peter Franzén, Mika Kaurismäki, Maria Kaurismäki (více)Obsahy(1)
Milostný příběh, inspirovaný starořeckou bájí o Orfeovi a Eurydice, se odehrává při magickém putování dnešním Pobaltím. Tom je americký hudebník, který ztratil inspiraci a před návratem domů se ještě vydává na poslední turné po klubech v Pobaltí. Ruská dívka Nataša utíká před německým obchodníkem Karlem, jehož si měla vzít. Jejich osudy se protnou v Kaliningradu, ale zdánlivě bezstarostná společná jízda se záhy promění v útěk. Tom ani Nataša možná netouží po lásce, která by jim oběma zkomplikovala život, ale stejně jako dávní milenci Orfeus a Eurydika nedokáží vzdorovat svému osudu. Na pouti mezi Rigou a Petrohradem se mezi nimi zrodí láska, přinášející štěstí, nové tvůrčí vzepětí, ale také bolest. Před minulostí se však nelze navždy skrýt a Tom se za svou milovanou musí vydat až na kraj světa do Murmansku, do podsvětí... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Přiznám se, že báji o Orfeovi a Eurydice neznám, ale její naroubování na roadmovie jednoho vysloužilého rockera a ruské nevěsty mi moc nesedlo. Postavy se totiž, právě kvůli snaze o dodání druhého rozměru ve formě báje, většinou chovají dost nelogicky a celý příběh obecně působí moc uspěchaným dojmem (už aby se stalo tohle, aby se mohlo stát tamto) a s nějakým vysvětlováním pohnutek postav si příliš hlavu neláme. Jako klasický příběh o cestě dvou lidí a poznávání koloritu pobaltských zemí (které jsou tu stejně zobrazeny se všemi myslitelnými klišé) bych Honey Baby bral, ale tahle zbytečná snaha o výjimečnost mi je hodně proti srsti. 40% ()
Poprvé jsem to náhodou viděl, když to ČT uvedla snad před pěti rokama ve svém filmovém klubu a od té doby mi ten film neuvěřitelně utkvěl v paměti. Kvůli Honey Baby jsem začal více sledovat road-movie a proto je to pro mě ikona tohoto žánru, i když to není nejznámnější a ani ne nejlepší. Nicméně to má vše, co v mejch očích dělá z filmu dobrý road-movie. ()
Sympatická a poměrně originální kombinace road movie a milostného příběhu zasazená do reálií postsovětského Ruska 90. let. Mika Kaurismäki umí navodit atmosféru omšelých panelových sídlišť a zpustlých továrních čtvrtí a dokonale využít směs buranství, vychcanosti a vykořeněnosti obyvatel postkomunistického bloku. Navíc ústřední dvojice, která k sobě hledá cestu, budí sympatie a Irina Björklund by dokázala vstoupit do roztoužených snů nejednoho muže. Mám já to ale smůlu, že do mého auta nikdy podobná krasavice nevpadla. Kaurismäki netočí špatné filmy a ani Honey Baby není výjimkou. Celkový dojem: 75 %. ()
Důkaz, že jenom slavné příjmení není zárukou kvalitního filmového zážitku, resp. čehokoliv. Kaurismaki vrství klišé na klišé za podpory mizerných hereckých výkonů, slátaného scénáře a pekelně levně (a nedokonale) vypadajících exteriérů/interiérů. Proč to bylo v příšerné angličtině a proč byla celá road-movie jako podle nějaké předem připravené šablony pro tento typ žánru? ()
Smiešno-smutná ľúbostná road movie dvoch outsiderov: upadajúceho hudobníka (jediný hit natočil pred časom a pomaly sa naň začína zabúdať) na nevydarenom turné Pobaltím a dievčiny unikajúcej pred minulosťou. Zážitky po cestách, snové sekvencie, zaujímavé týpky a svojrázne postavičky pohybujúce sa v zvláštnom kraji severného Pobaltia, Petrohradu, Murmanska mi pripomenuli osobné skúsenosti s ľudmi tejto zemepisnej zóny. Orfeusovký mýtus, zdanlivo naivne napasovaný na postkomunistické reálie je v skutočnosti výstižnou, aj keď zjednodušenou, sondou do ruskej geografie a zároveň do vnútra ľudských citov. ()
Reklama