Boku no Hero Academia

Shounen pre najmenších. Je to plné energie, dej je síce predvídateľný, ale má spád a tvorcovia sa to nesnažia nijako umelo naťahovať. Tematicky aj kresbou, podobne ako Tiger & Bunny, oveľa bližšie západnému konzumu s komiksami o superhrdinoch, pričom sú ale stále zachované klasické východné hodnoty. Pri tak silno prefláknutej téme je celkom fajn, že schopnosti aj boje sú tu celkom nápadité, len hlavná postava nemusela preplakať každú jednu epizódu. 13/13 – 70% (27.08.2016)

Boku no Hero Academia je anime s vynikajúcim budovaním sveta a zo zaujímavými postavami, ktoré sa počas anime vyvíjajú a menia a nemenia sa len ich schopnosti. Svet v ktorom sa príbeh odohráva je zaujímavý tým, že väčšina ľudí na planéte má špeciálne schopnosti a tak teda nie sú to vyvolení čo majú tieto schopnosti, ale skoro každý a naopak kto schopnosť nemá je tak trocha vyvrheľ. Príbeh mladého Midoriyu teda prichádza vhod pretože on je istým spôsobom špecifický a iný. Recenziu píšem v dobe piatich sezón (113 dielov) a anime pokračuje svojráznym tempom a hrá sa síce na jednotlivé sezóny, ale doslova je lepšie tie diely pozerať všetky spolu a nie postupne sezóny, ale s tým sa nedá asi nič robiť. Od dôb Naruta a iných podobných Shounen anime sú tieto anime ako cez kopirák, proste je to stále o tom istom a v tomto prípade musím povedať, že to síce nemá na najlepšie Shounen anime, ale zas nie je to tak ďaleko, aby som tomu nedal plné hodnotenie aj keď hodnotenie rôznych sérii sa môže líšiť. Anime si razí filozofiu toho hlavného hrdinu Midoriyu ako obvyklú from zero to hero, to znamená, že hrdina začína ako absolútne nikto a postupne ho budete mať radšej a radšej a je to teda stará dobrá klasika v tomto ohľade. Takže čo je vlastne najlepšie na Boku no Hero Academia? Za mňa rozhodne budovanie sveta (world building) a na druhom mieste rozprávanie príbehu, kedy sústredenie nie je len na hlavnú postavu, ale všade vôkol, lebo dielov je dostatok, aby ste mali radi aj nejaké bočné postavy. Niekedy to môže byť pre niekoho kto chce rýchlo výsledok kontraproduktívne. (31.05.2022)

Tenhle šónen mi naprosto sedl a věřím, že v Šónen Jumpu splňuje přesně, co má manga splňovat - přátelství, usilovná práce a vítězství! Líbilo se mi, jsem ráda za druhou sérii a myslím si, že je opravdu jedná o velice kvalitní šónenovku. Lepší než všechny ty Titáni, SAO a Tokijští ghúlové dohromady. Mně se to líbilo hlavně z toho důvodu, že to velice dobře umělo přenést emoce. Ale chápu, že tohle není šálek pro každého. Samozřejmě to má své slabiny a určitě si lze povšimnou, že to jede podle vyšlapaného úspěšného mustru, ale pro mě to má tu správnou jiskru, kterou u šónenovek hledám. Slabší 5*. (30.06.2016)

Zajímavé anime se superhrdiny. Odehrává se to ve světě, kde 80% lidí má nějaké schopnosti. Náš hlavní hrdina je ale jeden z mála, kdo je nemá. a má díky tomu těžký život. Vše se změní, když potká svého oblíbeného hrdinu. Ten mu dodá sebevědomí a předurčí ho k velkým věcem. Dál se to dost rozjíždí. Mladý Midoriyo se dostanu na UA, školu superhrdinů, a to mu změní život. Společně se spolužáky trénují, bojují se zlem a zlepšují své schopnosti. Akce je tam opravdu hodně a dost schopností je poměrně originálních. Dost prostoru se tu věnuje i záporákům. Je jich hodně a mají zde důležitou roli. Zatím mám za sebou 5 sérií a hodně mě to baví. Uvidím dál. Je tam i dost zajímavých zvratů. "Stanu se největším hrdinou všech dob." (14.02.2022)

Čirý destilát toho, co si představíte pod pojmem šónen, a to se všemi jeho plusy i mínusy. U komentářů k první řadě HeroAca často čtu či slyším, že její začátek je těžkopádný, nudný, pomalý, utahaný jak jelení říje a že Deku je otravný hlavní hrdina, přičemž postupně to naopak začne být zajímavé. Můj názor je přesně opačný: začátek si plně získal mou pozornost právě tím, jak příjemně civilně představuje alternativní svět superhrdinů a věnuje velkou pozornost psychologickému vývoji hlavního hrdiny, který si navíc své speciální schopnosti musí oproti mnohým jiným šónenovským hrdinům zasloužit a poctivě odedřít. V této části pro mě tkvěla největší síla tohoto anime a právě díky ní si HeroAca získalo mou plnou pozornost. Žel bohu, po nástupu na superhrdinskou školu se zprvu nadějný seriál zvrhne do stokrát viděného mustru „šónen hrdina na divné škole“, což neznamená nic jiného než interakci s divnými spolužáky a divnými učiteli, kteří jsou ztvárněni těmi nejprovařenějšími typy postav, které v generickém anime o divné škole prostě nesmí chybět – šikanátor, srdcař, chudák s mindrákem, grázl, postava tajemná jak hrad v Karpatech, premiant, třídní idol, obdivovatelka hlavního hrdiny a tak dále, inovace nula nula. Tyto postavy napsané jak přes kopírák se tak společně s hlavním hrdinou vrhají do stokrát viděných situací, jež si příběhová šablona o divné škole opět žádá, a tomu všemu vévodí zcela mdlé finále, z nějž si už kromě směšného hlavního záporáka nevybavuji žádný moment, žádný zajímavý souboj. Ze zvědavosti jsem se podíval i na prvních pár dílů druhé řady, které však bohužel jen potvrdily mé obavy, že se bude pokračovat ve stejném duchu jako druhá polovina první řady. Pokud si potrpíte na šónen jak řemen nebo jste jich naopak ještě moc neviděli, pak jste na správné adrese, ovšem pokud čekáte něco víc než jen generickou podívanou, doporučuji zalovit v jiných vodách. Neurazilo, nenadchlo. (30.07.2019)