Krátký film o lásce

Ač mě to trochu překvapuje, emocí se na mě z tohoto filmu vyvalila hromada a ještě víc jich to ve mě zanechalo. Rozjezd je pozvolný a druhá polovina filmu je tak nabitá příběhem, že jsem se ani na vteřinku nenudila. Na tenhle snímek bych se ráda podívala i s delší stopáží, protože by jistě měl co nabídnout, i kdyby k němu autor přidal dalších třicet minut. Ani zdaleka nevyčerpal všechno, co mu tohle téma nabídlo, což je trochu škoda. I přesto se ale Kieślowskimu tenhle počin povedl a já hltala každou sekundu a čekala, co se stane. Krása! (22.01.2016)

Polský pokus o romanci, stejně starý jako já, evokuje samozřejmě Hitchcockovo Okno do dvora, nicméně místo celkem malebného a živoucího amerického dvorku jsme zde pozorovateli šedých paneláků socialistického Polska a pošty, která je stejně příšerná jako ta česká. Mladičký, leč těžce úchylný a voyeuristický incel se zde platonicky zamiluje do o patnáct let starší "MILFKy" vizáže západoněmecké modelky s výrazně promiskuitními a ezoterickými sklony a příznačným jménem (Maria?) Magdalena. Člověku je mladého Tomka s jeho nevinnou mládeneckou a ťuňťovskou girmasou místy skoro až líto, dokud si neuvědomí, že jde o obyčejného stalkera, který by dnes vyfasoval soudní příkaz o nepřibližování se. Nicméně kdo jsme my, abychom rozuměli ženské psyché; celá situace se zkomplikuje a vír iracionality nesoucí se mnohdy ve jménu láska se točí dál. Ani zdaleka to nezacloumalo mými emocemi jako předchozí Kieslowského snímek Krátký film o zabíjení a konec byl trochu zbytečně natažený, ale divák se zde rád stane, stejně jako všechny hlavní postavy filmu, sám voyeurem a čeká, co se stane. (20.03.2022)

Voyerské nokturno polského "Jamese Stewarta." Atraktivní modla v hledáčku senzitivního Okna do dvora. Oslava půvabů prvních (ne)vinných platonických lásek. Amorovy stopy tváří v tvář zrádné realitě. Posedlost láskou zvídavou, která přetavuje svá nezkušená křídla do reálných obrysů všednosti a sráží ony naivní idealistické představy. Zkoumavá rozkoš tápe v aktu milostném. Stopy šrámů pocitového rozchodu vypjatě signalizují bázlivý útěk k tragickému sebeobětování, vykoupením se z pohlcující nešťastné lásky. Láska plachá, nevyzrálá, upřímně zbrklá, která ve své nesmělosti klopýtá, zraňuje i trestá. Křehce smýkavá panel(love)story. (17.11.2013)

Další filmové zpracování jedné z částí televizní série Dekalog je tentokrát inspirováno příkazem „nesesmilníš“. Na první pohled hodně připomíná Hitchcockovo geniální Okno do dvora, ale je mnohem více oddramatizované a intimní. Příběh o mladíkovi, který se zamiluje do starší ženy a pozoruje ji proto dalekohledem přes panelové sídliště, byl velice dojemný. Princip pozorování je v závěru komplikován, když se dalekohledem dívá také matka hlavního hrdiny a poté hlavní hrdinka, která v okně svého bytu uvidí sebe samu v parafrázi na jednu z předchozích scén. //SPOILERY// Tentokrát ale k ženě přijde mladík a vstřícně si s ní začne povídat. Pousmání ženy od dalekohledu tak přináší divákovi jakousi naději na dobrý konec i přes předchozí události týkající se pokusu o sebevraždu. U obou „krátkých filmů“ mě zaujala hudba, která v tomto konkrétním snímku nebyla tíživá, ale naopak velice melodramatická a dodávala mnoha scénám na atmosféře. (20.02.2012)

Znáte ten pocit ,když si takhle v létě přivstanete a vyrazíte ven do přírody.Všude je klid, slunce právě vychází, nad rybníkem se snáší opar mlhy a v trávě se třpití kapky rosy. Vy chodíte v té rose bosí a přestože zem je studená, nohy vás vůbec nezebou. A v duši máte něco tak krásného, až by jste nad tím plakali. Tak takhle nějak jsem to měla při setkání s tímto filmem.…..a děkuji za ten závěr....a děkuji za ten hudební doprovod….a ……prostě děkuji. (06.12.2007)