Křižovatky

Jasně, stará dobrá legenda o Robertu Johnsonovi a jeho křižovatková smlouva s ďáblem...Je tisíckrát prověřenou pravdou, že pokud chce člověk dělat muziku, která má duši, musí mít něco odžito, pouhý talent a píle nestačí. A v blues to platí dvojnásob, vždyť tato muzika se zrodila z utrpení a starostí lidí, kteří svou bolest potřebovali ze sebe dostat, než je zcela pohltí. A to všechno se starý Will Brown při putování prašnými cestami Missisipi snaží předat mladíkovi Euenemu ( který má sice jako kytarista velké nadání a správné nadšení pro věc, ale pramalé životní zkušenosti ) a jen tak mimochodem si ještě k tomu zařídit v cíli jednu maličkost, protože už stárne a díky jedné smlouvě , kterou uzavřel v mladické nerozvážnosti už za sebou v patách slyší dech pekelných psů. I když je pravda, že jsem z filmu cítila velikou lásku k muzice, příběh samotný mi zas tak vyjímečný nepřišel a já chtěla dát za čtyři. Nakonec, ale mé rozhodnutí zvrátila ta úžasná závěrečná kytarová exhibice, to bylo vážně něco co bych doporučila nejen milovníkům blues, ale rockové hudby obecně. (19.03.2013)

Protože mám rád blues a také hraji na kytaru, tak jsem mohl porovnat své "skills" a dnešní dobu. Do filmu jsem se perfektně vžil a nasál jsem tu skvělou bezstarostnou bluesovou atmosféru, kterou bych rád zažil znova. Ale jestli nemáte radí blues nebo rock ´n ´roll a hnusí se vám hudební nástroje tak je to ztráta času. (18.08.2012)

Příběh sám o sobě nějak dvakrát nenadchne, není tu žádný překvapivý zvrat nebo nějaký silnější moment, který by byl k zapamatování. Tohle vše ale rozhodně přebije hudební stránka a nakonec posledních zhruba 10 minut, které jsou rozhodně zdařilým vyvrcholením tohohle nenápadného filmu, na který už pomalu, ale jistě začíná padat prach. (20.11.2014)

Na blues vyrůstali ti co mám z hudební branže nejjradši.Ať tobyl Hendrix,Joplin,kluci z Cream (vlastně kde kdo z šedesátejch)ale i první metaláci (no že Zeppeliňáci,to je snad jasný,ale voni i takoví Sabbati,samozřejmě) ,no a pak i ti co nikdy na nic nehráli,-třeba já.---Tenhle film beru jako milý pokus o cestě k původnímu blues,který se vlastně nemohl zdařit,už kvůli nasládlý formě filmu a tomu jelitu režisérskýmu (a herci taky slabý).--Ovšem ta spousta dobrý hudby dobře zahraný ,a hlavně díky tématu veliká vzácnost.Takže potom pro mě nadprůměr. (15.06.2011)

Kdybych byl muzikantem, tak bych byl během sledování Křižovatek asi úplně v sedmém nebi, ale ono je to úžasné dívat se a poslouchat i v případě, že jste zrovna jenom pouhým obdivovatelem těch, co s kouskem dřeva nebo železa a strun na jevišti umí vydat tak podmanivé tóny... Obě scény s vystoupením na jevišti, jak ta s písní o starém Williem, tak ještě víc strhující kytarový souboj k závěru, byly pro mě asi nejvýraznějším vyvrcholením celého filmu... aneb možnost se dočkat v rámci celkového filmového zážitku ještě samostatného zážitku navíc, z ukázky přesně toho, kolem čeho se film neustále s hlavními postavami točí. Ovšem nemohu popřít podobně jedinečnou atmosféru ani v průběhu možná trochu loudavého, ale přeci jen sympaticky podaného příběhu putování dvou odlišných lidí za různorodým cílem stejnou trasou. Kdyby takoví sympatičtí hrdinové na stezkách ve jménu poetického vandrování nesešli hned opakovaně takříkajíc z cesty, možná bych se přiklonil i k plnému hodnocení, protože po většinu času jsem byl nadšen (...a třeba časem poslední hvězdičku ještě přidám :)). Oba věkově vzájemně nesourodí herci (pro mě doposud zcela neznámí) ztvárnili hlavní role na výbornou, zvláště Joe Seneca byl fantastický, podmanivý bluesman, oddaný srdcem i duší... Na chvíli mě zaskočilo, proč zde svítí i žánr mysteriózní, ale ano – Walteru Hillovi se ten kousek mystiky v motivu smlouvy s ďáblem podařilo do filmu propašovat nejen v rámci děje, ale i lehce tajemnou atmosférou. [85%] (27.07.2022)