Ohnivé ulice

Mělo to něco do sebe. I když jsem xkrát během sledování měla cukání film vypnout (staré, gangy, potyčky, téma tuctové, jen aby bylo o čem hrát), ale pak mi to přišlo natolik klasické a stylové (místy hraničící s parodií), navíc se slušnou hudební stránkou, že jsem to dorazila do konce a docela jsem si to užila, včetně mladičkého hejkovského Willema Dafoe. (09.06.2012)

A Rock & Roll Fable... titulek v úvodu, který přesně vystihuje tuto drsnější obdobu Pomády. Kde Streets of Fire ztrácejí na příběhu, neskutečně získávají na hudbě. Hlavně úvodní a konečnou písničku bych okamžitě zařadil do vrcholu, jak hudby stvořené pro film (podepsaní Holly Sherwood a Jim Steinman, spolupráce s Bonnie Tyler a Meatloafem, což je z hudebního stylu jasně znát), tak i do vrcholu vůbec 80's, které tady spíše tíhnou díky dobovému zařazení do 60's. Určitě doporučuju milovníkům oldies jen kvůli hudbě: http://www.youtube.com/watch?v=nEV1B7RcJC4 a http://www.youtube.com/watch?v=T3ZrNz83meA (24.01.2014)

Postupně se mi do mysli vkrádaly pochybnosti, zda autoři toto stylizované motorkářské béčko v (glam) rockovém rytmu nemysleli nakonec vážně. Mně totiž přišlo jako přepálená skoro (postapo-pohádka) parodie, kde drsní bezrozměrní hrdinové cedili opovržlivé jednovětné hlášky a měli všechno na háku. Jenom jim jaksi (tvůrcům i postavám) unikala nadsázka – a samotná akce také nebyla nic moc. (25.03.2022)

Ohnivé ulice bez akejkoľvek zelene (ok, na tri sekundy sa tam jeden trs trávy mihol, ale to určite len omylom) nie je dokonalý film. Je to veľmi jednoduché, často až primitívne prehnané akčné 80s béčko. Michale Paré tiež nie je typ, ktorému by som naplno veril neohrozeného borca a väčšina drsných dialógov, hlavne tie s McCoye boli tak toporné, že som sa nemohol neškeriť. No zatiaľ čo film zaostáva obsahovo, doháňá všetko úplne vycibrenou a geniálnou formou. Walter Hill je skvelý vyzuálny režisér, ktorý dokáže pracovať s obrazom a zvukom (hudbou) ako málokto iný. Gothamovská atmosféra šedivého a hrdzavého New Yorku niekde na pol ceste medzi 60s a 80s je úplne jedinečná a osobitá. Tak ako bol napríklad Last Mam Standing a Warriors hlavne pastva pre oči, sú Ohnivé Ulice pastva pre oči aj uši zároveň. Po Peckinpahovi, ďaľsí režisér, u ktorého som rád, že mám ešte čo doháňať. (23.10.2011)

Odborník na přímočaré akční filmy Walter Hill natočil, no, přímočarý akční film. Tentokrát rokenrolový western z jakéhosi neurčitého bezčasí, v jehož výpravě se potkávají různé dekády americké kultury od let dvacátých po zhruba sedmdesátá, trochu podobně jako dříve ve Warriors. Příběh lze shrnout jednou větou a na hodinu a půl se ho podařilo natáhnout nejspíš jenom díky hudebním číslům, která jsou ale super. Hill scenárista si tentokrát nepotrpí na klasické dialogy, ale nechává postavy, aby na sebe mluvily vlastně jen drsnými hláškami, Hill režisér na nic nečeká a jakmile je to možné, už nechá někoho někým tlouct nebo po někom střílet. Je to prosté, ale je to zábava. Jedinou skvrnou na kráse je bohužel Michael Paré, který se na hlavního drsňáka zoufale nehodí. (17.04.2021)