Půlnoční míle

Komorní příběh chlapce, kterému zabili snoubenka s kterou se rozchází pár dní před osudným dnem. Stávají se sice přáteli, ale nikdo kromě nich o tomto rozhodnutí neví. A z těmito indíciemi začíná celý film. Chlapec se po zmíněné smrti usídlí u rodiny zemřelé a i když tomu nechce zamiluje se do místní rebelky. Postupně se rodina dozvídá všechny podrobnosti a pravdu, která jim zůstala utajena a chlapec nachází smysl svého života, který hledal. Vše končí šřastně. Herecké obsazení nemá chybu....Hoffman zase září.....Gylenhaal je uhrančivý a velmi perspektivní herec s velkou budoucností a Sarandon je klasicky dobrá........malý film o krizi po smrti blizkého a snahy pokračovat dále v životě. 80% (27.08.2005)

Pocity po shlédnutí Půlnoční míle se jen velmi těžce popisují, tento film se musí vidět a je třeba jej vnímat. Brad Silberling zde roztáčí zvláštní depresivně i pozitivně působící koncentrát lidských emocí na pozadí lidské tragédie, občas jemně okořeněný nenápadně humornou příchutí, který ve mně zanechal opravdu zvláštní dojmy. Brad Silberling, který mou pozornost upoutal již svým předchozím Městem andělů, natočil film podle vlastního scénáře (a inspirován vlastní osobní tragédií), který sice není prostý občasných nedokonalostí, ale jako celek na duši diváka působí zcela funkčně a výborně. Vše je podpořeno brilantními hereckými výkony hlavních představitelů: Susan Sarandon a Dustin Hoffman jsou ostřílenými hereckými matadory, což zde také potvrzují, film je však asi nejvíce opřen o výborný minimalistický a uzavřený herecký projev Jakea Gyllenhalla a neopomenu ani zvláštně tajemně půvabnou Ellen Pompeo, která mu skvěle sekunduje. Výborné emocionální drama. (28.02.2012)

Brad Silberling napodruhé. V blažené nevědomosti jsem urazil půlnoční míli, aniž bych věděl, že tuto cestu kočíroval již zmíněný. O to bylo mé překvapení milejší, když jsem byl nadmíru spokojen i s druhým shlédnutým dílem od tohoto režiséra. Snad za to může právě on, že ty dva mnou shlédnuté filmy, ač jsou smutné, teskní, neveselé, skrývají pro mne velikou dávku energie a snad i optimismu. I přestože začátek této jízdy trochu skřípal, nakonec se náš půlnoční expres s lehkostí rozjel a nechal nás kochat se prostředím temným, snad jen měsícem osvětleným. Příjemné vzezření všech zúčastněných herců bez výrazných výkonů snad jen prospělo k nerušenému snění. Proto nechte mě dále snít, mám půlnoc a okolo mne lítá pět hvězdiček. (10.12.2007)

Film, který je především krásný v tom, že zcela jednoduše pochopíte, co jím chtěl básník (v tomto případě režisér) říci. Příběh je velice silný, a i když plyne velice pomalu a nepotrpí si na zjevné dramatické situace, přeci jen poznáte, že veškeré drama se odehrává v samotných postavách a jejich pocitech. A je to právě kvůli hercům, kteří těmto duševním dramatům dodávají potřebnou šťávu. Nade všechny vyčnívá Jake Gyllenhaal, který skrze nevyslovené emoce a hrající oči dokáže vyslovit přesně to, co chce říct, i když vlastně mlčí - nádhera. O výběru hudby ani nemluvě... (04.11.2006)

Velké drama, které se s přehledem obejde bez velkých vypjatých scén. Jaké to je, když rodiče zůstanou sami s potenciálním manželem své mrtvé dcery. A jaké to je, když všechno, co zůstalo nevyřčené, nabývá stále větších rozměrů a vyslovit pravdu je čím dál těžší. Velice silné 4* - tu pátou si zatím nechávám v záloze, protože o sobě dobře vím, že při pohledu do očí Jakea Gyllenhaala trochu ztrácím soudnost a tím pádem i smysl pro objektivitu :-) (26.03.2010)