Kill Bill

Čisto vizuálna a akustická fashion-žranica s farebne promenlivou paletou nálad. Ale je zcestné hodnotiť ju samostatne. Prvá polovica je trochu bez šťavy, zatiaľ čo pri tej druhej som nedýchal. Teoreticky by v duchu druhej polovice mal začať sequel Volume 2. Ak začne, potom som naozaj zvedavý, aké bude vyvrcholenie celej šou. Ak to skutočne bude ešte ďalej gradovať, ako z trojhodinového celku z toho vzíde geniálne dielo. Verím, že sa tak stane. A kladiem si kľúčovú otázku: Je vôbec možné, aby sa z tak jednoduchého námetu dala natočiť tak efektná a coolová filmová seansa? (07.10.2003)

Záměrně jsem jedničku nehodnotil a čekal na dvojku. A když jsem ji teď konečně viděl, stavím se paradoxně k první části ještě mnohem kritičtěji než předtím. Nedostatky se nejen nevysvětlily, ale naopak mnohem více prohloubily a existence Volume 1 jen sráží geniální Volume 2. Postrádá funkční charaktery, opravdové postavy (a motivace) a jedinou scénu, která by nás donutila s Nevěstou opravdu citově sympatizovat (nejen proto, že dělá s mečem "cool věci"). Pořadí kapitol je přinejmenším pofidérní a většina scén jedničky z celkového pohledu nakonec opravdu zůstává jen obyčejnou manýrou (celá animovaná sekvence) a navíc často mizerně režírovanou a napsanou (úvodní sekvence u Vernity, úvodní část u Hattoriho Hanza). I krvavá sekvence s "Crazy 88" ve srovnání třeba se Zatoichim působí jako nedomrlý příbuzný... Volume 1 se musí přiznat, že má docela dost slušné tempo, díky kterému působí mnohem kratším dojmem (vlastně je to jeden z nejrychlejších filmů, co jsem kdy viděl) a ani na potřinácté mě nijak nenudilo a bavil jsem se dobře, nicméně kdyby se těch pár geniálních částí (probuzeni v nemocnici, Buck, a důležité Hanzovo předání meče) přestěhovalo do Volume 2, vůbec by jednička nemusela vzniknout._______________ No tak jsem se na film po půl roce opět podíval, tentokrát v japonské verzi bez otravné černobílé cenzury a s některými záběry navíc... Absence černobílé barvy tomu přece jen pomohla a závěr tak působí mnohem zajímavějším dojmem, ačkoli stavba filmu je pořád stejně problematická. Ale bavil jsem se přes všechny výtky slušné, takže nakonec ty 4* dávám... ale jen japonské verzi ;) (16.04.2004)

Několik let po odeznění nesnesitelného hypu je z Kill Bill podívaná, která ve vícežánrové akci dodnes nemá obdoby. Jakkoli byl Tarantino po mediální stránce právě v tomto období někdy až otravný, cit pro tempo pomsty, soundtrack a vedlejší postavy byl takřka dokonalý. A když se objeví Hattori Hanzo a já spolknu všechny dřívější předsudky, nezbývá než dosadit pátou hvězdu. (20.04.2005)

Zapomeňte na to, že uvidíte další "tarantinovku". Žádné pro něj typické hlášky, či přehršel absurdních situací. Jednou z mála ozvěn jeho prvních dvou filmů je absurdní scéna z nemocnice, kdy "Buck přijde na fuck" a potom jeho oblíbené řazení děje do kapitol. Místama mně film emočně sejmul, místama jsem si v duchu říkal "To snad Tarantino nemyslí vážně? Tohle mu máme sežrat?" Ale po celou dobu jsem ani nedutal a seděl v křesle jako zařezaný. Jsou tu scény, které mají velmi magickou atmosféru. Zejména závěrečný souboj v zasněžené japonské zahradě. Lucy Liu v bílých šatech a pantoflích, padající vločky a v kontrastu s tím žlutý oblek Umy Thurman. To vše krásně nasvícené a do toho zajímavý zvuk vodní pumpy. Nebo např. moment, kdy se při jednom z bojů náhle změní pozadí na modrou plochu s černými rámečky a před ní pouhé siluety bojovníků je velice působivý. Kill Bill obsahuje tolik audio-vizuálních vjemů, že ta hodina a půl úplně stačila. Dějově je to sice plytké (při závěrečné větě jsem měl pocit, jako bych slyšel útržek z nějaké telenovely), ale forma zde drtivě vítězí nad obsahem. Tarantino dokázal z provařeného žánru a nepříliš originálního námětu udělat velmi působivou podívanou. Uvidíme při Volume 2, jestli mu to vydrželo.....PS: Nutno sledovat v ŠIROKOÚHLÉM formátu!!! S ořezem na TV tenhle film HODNĚ ztrácí (viz. Nova dnes). (11.10.2003)

Je zde přítomna jistá dávka nadsázky a typicky Tarantinovského humoru, nacož musí divák přistoupit hned v úvodu, jinak bude zážitek z filmu prachmizerný. Tarantino pevně vede otěže filmu a režíruje tak, jak chce on, což je samozřejmě na výsledku znát. Celý film se nese ve vynikající atmosféře, kterou umocňují skvěle vyladěné exteriéry a brilantně prokládaná hudba. Všechny filmové prvky splňuje Kill Bill na sto procent. Přesto se může stát, že si k němu konzervativněji laděný divák nenajde cestu a film se mu nezalíbí. Velice zajímavé bylo rovněž sledovat Umu Thurman, která kvůli této roli prošla tvrdým tréninkem a je to skutečně vidět. Tarantino si hraje s obrazovou kompozicí, dobře staví dialogy a celkově film spíše zaujme přehršlí různých odkazů a vychytávek, než základním poselstvím jako takovým, které je vpravdě jednoduché. (08.11.2003)