13. komnata Zdeňka Velíška (S11E16)

Známý redaktor, překladatel a rytíř Řádu umění a literatury musel na jedenadvacet let opustit redakci televizního zpravodajství. Dnes je ikonou ČT. Zdeněk Velíšek, moderátor, redaktor, reportér, překladatel a tlumočník, se narodil 23. února 1933. V letech 2. světové války prožil těžké období, když byl jeho otec zatčen pro protinacistický odboj a tři roky strávil v koncentračních táborech. Otec přežil na sklonku války „pochod smrti" a z války se vrátil, když bylo Zdeňkovi už dvanáct let. To ovlivnilo celý jeho život. Vystudoval filologii na FF UK (ovládá francouzštinu, němčinu, španělštinu, ruštinu, angličtinu) a už při vysokoškolských studiích začal tlumočit, převážně v kombinaci se španělštinou a francouzštinou. Po ukončení studií své tlumočnické začátky odstartoval na prestižních místech – mezi ministry, diplomaty, senátory a hlavami států, jako tlumočník doprovázel nejrůznější delegáty po všech koutech světa. Na Kubě překládal české učebnice do španělštiny. Od roku 1963 pracoval v Mezinárodní organizaci pro rozhlas a televizi OIRT a podílel se na zahájení zpravodajské výměny mezi Eurovizí a Intervizí. Odtud v roce 1968 přešel do redakce zahraničního zpravodajství Československé televize. Byl tu však zaměstnán pouhé dva měsíce. Pro své názorové postoje v době srpnové invaze a účast na Pražském jaru 1968 musel redakci záhy opustit. Přestal rovněž vyjíždět do zahraničí a živil se překladatelstvím a tlumočnictvím. Od roku 1972 tlumočil pro Mezinárodní svaz studentstva, neboť jinde než v mezinárodní instituci po roce 1968 zaměstnání nesehnal. To, že tlumočil v kabině po boku bilingvních či trilingvních tlumočníků, mu bylo největší odměnou za tvrdou práci při cizojazyčném samostudiu. Díky znalosti jazyků nemusel trávit normalizační roky „v kotelnách", přesto spolu s manželkou zakusili „trest" v podobě ztráty plnohodnotného zaměstnání a komplikacím neušly ani jeho děti.

Až v roce 1990 se ve svých šestapadesáti letech vrátil do zahraniční redakce ČST, později ČT, zpět ke zpravodajské činnosti, tentokrát jako reportér a komentátor. Jakožto ikona zahraničního zpravodajství České televize a komentátor světové zahraniční politiky s vřelým vztahem k zemi galského kohouta si zde vysloužil přezdívku Francois Veterán. „Pobavilo mě to. Dozvěděl jsem se to až na svých sedmdesátých narozeninách od jednoho kolegy. Připadalo mi to vtipné a věděl jsem, že to je skutečně z mého života." V roce 2015 převzal na francouzské ambasádě insignie rytíře Řádu umění a literatury; tímto vyznamenáním Francie vyjadřuje vděk za trvalou podporu a šíření francouzské kultury.

Je komentátorem světové zahraniční politiky, vynikajícím znalcem problematiky EU, spolupracovníkem celé řady renomovaných redakcí, překladatelem a dlouholetým členem zahraniční rubriky zpravodajství ČT, kterou také nějakou dobu vedl. V současné době se zde podílí na tvorbě pořadu Horizont ČT24. Pro zpravodajský web ČT24.cz napsal celou řadu autorských blogů. Spolupracuje i s Českým rozhlasem Plus. Stále s chutí překládá a dlouhodobě komentuje celospolečenské a politické dění u nás i ve světě, zvláště ve Francii, Španělsku a Evropské unii. (Česká televize)