Lesní chodci

SPOILEROIDNÍ HLÁŠKY Z FILMU, KTERÉ SE MI PODAŘILO ZACHYTIT: "Já nevím, co je na tom chlastu tak krásnýho?" // "Nejdůležitější a nejkrásnější je, když člověk v něco věří." "Jako v co?" "Jako v sebe." // "Když tak milujete tu anarchistickou svobodu, tak koukejte vypadnout. Padejte mi z očí." // "V týdletý zemi je tak zkaženej vzduch, že se tu nedá dejchat." "Změna podnebí je potřebná." // "My Češi pořád přešlapujeme." // "Vůbec mě nebaví shánět prachy, abychom si udrželi nějakou životní úroveň." // "Víš, co je dobrý? Že mě přestane otravovat ta moje pitomá rodina. Budu od ní daleko." // František Gellner 1903 (ve 20 letech): "Asi se dám ke kanibalům. A nechám se jimi sežrat. To je můj nejlepší skutek, co můžu udělat pro lidstvo." // "Vlast máš tam, kde je ti dobře." "A to je jako kde?" "Určitě ne tady v tom bordelu." // "Já jedu. Zůstaňte si tady volové!" // "Ty jsi takovej vůl, že tomu věříš. Já bych takovýho chlapa jako seš ty teda nechtěla." // "Já se prostě nechci zařadit do toho stáda kolem sebe." // "Nemáš vůbec žádnej styl. Nemáš vůbec žádnej styl, že mě tu chceš nechat." // "Vy jednou za čas dokážete potěšit, pane majore." // "Když jsem se narodila, tak jsem měla po celém těle srst jako opička." // "Máma opustila psychiatra a tajně zmizela." // "Musím pryč." "Kam jinam?" // "Ustřižený křídla jsme měli všichni čtyři." // "Kdyby člověk neznal svou minulost, tak neví, co je zač." // "Jsem tak daleko od lidí, že nemám šanci se k nim vrátit." // "Okrádat se mezi sebou a válčit o šéfa smečky." // "To tady mám u sebe malej stromek roztomilej. Tak já trochu přibrzdím, aby se na to sluníčko taky dostal." // "Pivo nesmím! Co teda vlastně smím?" // "Budeme spolu?" "Už je pozdě. Všechno jsi zkazil." // "Prosim tě, nech si ty tvý latinský průpovídky." // "Vůbec mě to tam nebavilo. Pravý bojiště je tady." "Bojiště. To je přesný." // "Vždycky, když vidím toho zkrachovalýho Rufuse, tak mě popadne vztek. A pak strašlivá lítost nad promarněnýma možnostma." // Naprostý souhlas s Douglasem. U filmu mě nejvíc iritovala značná nesouvztažnost mezi řečeným a viděným. Bylo to takové čudné. Pokud chcete mermomocí vidět nějaký filosofický film, tak vřele doporučuju film Marat/Sade // Vzkaz uživateli Dudkovi / reakce z na jeho komentář k filmu Marat/Sade: Z mého hodnocení tohoto filmu je vidět, že nejsem blahem slintající pseudointelektuál. :) (10.11.2006)

Tenhle filmek celkem ničím neurazí po řemeslné ani obsahové stránce, ale ani ničím výrazně nepotěší. Opět z něj ale čiší, jak si nechce zavdat s čecháčkovstvím, až je jím celý uměle nasáklý. Takový ten falešný žoviální úsměv někoho, kdo se necítí ve své kůži, ale nechce to dát najevo, a je celý ztuhlý a nervózní. Tak to na mě působí. (05.09.2012)

Možná míváte taky ty nálady, kdy jste opilí anebo se právě chystáte opít a k tomu si pustit film, ve kterém lidi hodně pijí. V takovém stavu vám nejde o nějaké objektivní kvality filmu, ale o jakýsi blíže neurčený intenzivní pocit (možná sounáležitosti?), který ve vás ta kombinace vyvolává. Lesní chodci se mi dokonale trefili do atmosféry večera, podobně jako před časem Žiletky a kdybych se na ...a bude hůř tehdá dívala pod vlivem, určitě by to taky bylo bývalo lepší. (Ne snad, že by film byl jen o tom, ale názor na další aspekty Lesních chodců nejsem schopná v omezeném prostoru komentáře formulovat.) (30.11.2011)

Hodně zajímavý a neprávem zapadlý český film, vyprávějící o životech tuláků, kteří hledají smysl svého života, okolní svět jim připadá vzdálený a radši tráví svůj čas někde v lesích, než někde ve městě v práci. Stejně jako u Vojnárova debutu, filmařsky je to perfektní, skvělá kamera, výborně vybraná hudba, akorát u hereckých výkonů to místy skřípe. Takový Schmitzer tu hraje bravurně, ale někteří herci tu pak přehrávají. Vlastně moje hodnocení Lesních chodců je hodně podobné mému hodnocení filmu Cesta pustým lesem, i se stejnými klady a zápory, je to i podobně poetické. Akorát tady je zajímavější příběh. Celkově se ale opět jedná o velmi zajímavý český film, který prostě neprávem zapadl. Silné 3* (13.10.2019)

Komorní snímek režiséra Ivana Vojnára zaujme svou poetikou a hloubkou. Na příběhu o čtyřech (vlastně šesti) ztroskotancích nám zároveň dává i lekci o povaze a historii našeho národa. Tyto dvě složky se navzájem doplňují a společně vytvářejí inteligentní celek. Příběh, který sledujeme, se odehrává v průběhu několika desetiletí. Ovšem všechno, co zde vidíme, působí dojmem šedého bezčasí (hlavní hrdina dokonce skoro fyzicky nestárne). To dokonale vyzdvihuje neměnnost postav a charakterů (doba se mění, my ne). Herecké obsazení je přesné. Každý z herců působí civilně a nikdo na sebe sebestředně neupozorňuje. Možnou výjimkou je M. Bambušek (Rufus ml.), jehož věty občas působí nechtěně komicky. "Lesní chodci" jsou především o svobodě a hledání smyslu a náplně života. O to smutnější je, že žádný z hrdinů nic podobného nenalézá, protože uvnitř ani netuší, po čem skutečně pátrat. Dokonce ani neví, jak žít život, který by z něj nedělal chodce, ale bytost, co se může zastavit a alespoň na chvíli okusit to, čemu se říká spokojeně žít. 9/10 (01.11.2007)