Tři billboardy kousek za Ebbingem

Martin McDonagh by měl točit mnohem víc a doufám, že i bude po tomto úspěchu. Když jsem si totiž říkal, že bych rád nakoukal i jeho další filmy, s hrůzou jsem zjistil, že jsem viděl tři ze čtyř jeho filmů (a ten jeden je pouze krátkometrážní) a po tomhle skvostu bych si rád dal další dávku. Tři billboardy totiž jsou (a skoro až kultovní kousek V Bruggách odpustí) vynikající černou komedií s neskutečně funkční emocionální linkou a McDonaghovo zatím nejlepší štací (a vřele doporučuji i 7 psychopatů). Ačkoliv mi film pocitově přišel tak o patnáct minut delší, než jsem si předem přečetl, že je, tak jsem se nenudil ani minutu, občas jsem se nahlas smál a místy to u mě probudilo málokdy vídané emoce a na konci silný motiv k přemýšlení. Půl práce ale samozřejmě odvádějí perfektně zvolení herci, v čele neskutečným Woody Harrelsonem, kterého jsem už viděl v mnoha skvělých rolích, ale tady mě absolutně dostal a mám chuť dohánět resty alespoň u něj. A nemůžu nezmínit ještě minimálně neméně skvělou Frances McDormand, kterou jsem si po shlédnutí traileru a menším pozapomnění spletl nevím proč s Jennifer Jason Leigh (kterou nemám moc rád) a předem jsem jí viděl jako velkou slabinu filmu, ale opak se stal pravdou. Je opravdu veliká škoda, že jeden z nejlepších filmů loňského roku nebude pro běžné diváctvo papírově tolik zajímavé a moc lidí Tři billboardy kousek za Ebbingem v kině pravděpodobně neuvidí, pokud ovšem alespoň jednoho jedince přiměji k návštěvě kina, svou práci jsem odvedl. A já si na to ještě zajdu jednou za prachy (EDIT, nezašel jsem, ale i doma to byl neodolatelný zážitek)...10/10 (19.01.2018)

Vzácný příklad filmu, u kterého jsem si hrozně přál, aby šlo o seriál a já si tak mohl na ploše deseti hodinových dílů užívat interakci všech postav. Martin McDonagh možná nenapsal (pokud mluvíme o ději) svůj nejlepší scénář, ale pokud jde o charaktery, ještě nikdy mě jeho paleta podivuhodných existencí tak nebavila. Životem otrávená Frances McDormand, buranský Sam Rockwell, otcovský Woody Harrelson nebo Peter Dinklage s psíma očima. Ti všichni byli do jednoho fantastičtí. Radost být v takové společnosti, i když je to v Ebbingu, Missouri, zapadákově s třemi bilboardy. 90% (02.03.2018)

Vynikajúca dráma, ktorá si Oscary za herecké duo McDormand a Rockwell určite zaslúžila. Z filmu si odnášam výnimočný zážitok, no bohužiaľ ma nedokázal o svojich kvalitách presvedčiť v úplne každom smere. Miestami za uši pritiahnuté konanie postáv a zbytočne otvorený záver snímke podľa môjho názoru príliš nesvedčali. Ak tieto dve veci dokážete prekúsnuť (mne sa to bohužiaľ nepodarilo), budete chrochtať blahom. (13.05.2018)

Frances McDormand je ako obvykle skvelá, aj keď v poslednom čase hrá vlastne skoro to isté (Alice Kitteridge), napriek tomu jej to žeriem. Bavili ma tie drobné bočné línie, vtipné detaily. Ale bol to smutný film, ktorý síce končí asi tak, ako má, človek už proste vie, že to ďalej nepustia... ale chýbala mi nejaká katarzia. (21.01.2019)

McDonagh (chtělo by se napsat konečně!) i na stříbrná plátna přináší svou svébytnou směsici satiry, černočerněčerného nekorektního humoru, antické tragédie a... A neskutečně dobře napsaných ambivalentních postav i dialogů, které umí tnout do živého, až z nich mrazí a přesto u nich brečíte smíchy. Funguje mu to tedy jako echt nekorektní komedie, ve které se říkají nahlas věci, které se nahlas neříkají, stejně tak jako nenásilná ovšem trefná satira západní společnosti, tragédie (ne)jedné ztráty či neowestern. Doposud si nechával čistě pro prkna znamenající svět. Prokázal si tím však medvědí službu; sice je to jeho nejlepší film (speciálně první polovina je čiré scenáristické zlato), ale ve srovnání především s Panem Polštářem či Osiřelým západem je to přeci jen o třídu horší. Především kvůli finální třetině, kdy tomu neočekávaně dojde dech, příliš to negraduje a na veškeré postavy krom dua Mildred/Dixon se tak trochu zapomene. Tak trochu hodně a trestuhodně. Ovšem i tak mu první poslední zachraňuje obsazení i to, že jako režisér přesně ví, kdy použít údernou hlášku a kdy naopak nechat naplno "znít" ticho skrze zavilé pohledy. (17.01.2018)