Vlakári

Juraj Lihosit natočil ďalší film z pera Dušana Dušeka. Vlakári nie sú taký bezprostredný ako Sojky v hlave ale aj tak sú príjemným spestrením slovenskej kinematografie, práve na sklonku doby, kedy sa všetky cenzúry vytratili. Šmíd je sympaťák a darí sa mu utiahnúť celý film. Ale čo je najväčším ťahúňom tohto filmu je Barbora Bobuľová. To je jedno nádherné dievča, do ktorého je neuveriteľne ľahké sa zamilovať. Bohužiaľ chybou filmu je pre mňa niekoľko dejových línií navyše a ich neuzatvorenie. Dušekov štýl pre vykreslenie malého dedinského mikrokozmu s pamätnými postavičkami je tu načrtnutý, ale presah, alebo akúsi pamätnosť okrem hlavnej ľúbostnej línie nemajú. Línia matky a otca je značne nedotiahnutá, rovnako ako aj línia spolužiakov. Ale inak je to zábavné, hravé a s bradavkou Barborky. Určitým spôsobom si človek od slovenského filmu nemôže želať viac. (03.06.2013)

Príjemné prekvapenie po rokoch. Snímok podľa scenára Dušana Dušeka sa vyznačuje zmyslom pre cit, vtip, prvú lásku či sklamanie, je skutočne dobre odpozorovaný. Určite by sa dalo polemizovať nad nerozvinutými motívmi ( matka, otec ) a z tohto pohľadu mohla byť väčšia minutáž, ako náčrt však motívy fungovali aj tak. Potešili exteriéry, drvivá väčšina filmu sa natáčala na Záhorí. (09.01.2020)

Takový milý a sympatický malý film, neprávem trochu zapomenutý. Silnou stránkou filmu je jeho velká autenticita a citlivost v zobrazení intimních scén. Jen vám nesmí vadit, že se tu toho mnoho neděje, je to jen takový výsek ze života vesnického kluka, kde se odehrávají jen běžné věci a žádná velká dramata či události. (04.04.2010)

Brrrr. Šedivý socialismus na slovenské vesnici, odkud musíte čugálou dojíždět do města a pak ještě z nádraží autobusem do školy na laborka z chemie. A máte kudrnatou hlavu! Čtrnáctiletá Barbora Bobuľová je ozdobou tohoto filmu, výborný příklad, že krása je univerzální a nikoliv subjektivní. A pozor, je tam i jedná téměř odvážná scéna! Pavel Nový hovorí po slovensky, jezdí zřejmě na JAWĚ (nejsem odborník) a na tandemu v té době na blembák zapomeňte. Depresivní film o nelehkém hledání lásky. Ti depešáci byli stejně nejlepší. A na zábavě jako ploužák "Kde jsi" od Dalibora Jandy. (12.02.2017)

Trpělivě jsem čekal, kdy něco, či někdo přebije onu režijní, hereckou, hudební i imaginární naivitu. Nestalo se tak. Slovenský film má hodně co nabídnout. Tento rutinně kýčovitý snímek, který nedokáže dotáhnout dokonce ani humor, ani drámo, nepatří mezi ty podařené. I když je zde pár zajímavých výjevů. Neměnný životní styl cigánů, či nepojmenovaný kapitalismu, který je zde zastoupen mládeží stylizující se do takové směsice punku a Depeche mode, nebo třeba nápis pepsi vedle pivo - limo. (05.08.2013)