Tube Tales
Obsahy(1)
Britský povídkový film, který by si neměl nechat ujít alespoň jednou za život žádný příznivec této kinematografie. 9 příběhů, které spojuje jediné - metro. Některé příběhy jsou vtipné, jiné smutné. (PX)
Recenze (17)
Tak tohle šlo nějak mimo mě, bez ohledu na to, jací herci stáli před kamerou a jací herci-režiséři stáli za ní. Za pozornost stála tak jedna povídka, maximálně dvě, zbytek buď nuda nebo trapnost, případně obojí. Navíc jsem se těšil na Simona Pegga, jeho role tu však měla prostor po celých pět(!) vteřin :-) ()
Málo známý povídkový film, kde je cítit anglický rukopis, ten se zkrátka nezapře. Jednotlivé povídky jsou skvěle udělané, každá začíná titulkama, které jsou různě graficky ztvárněné na různých místech a to nemá absolutně chybu, to se musí vidět! A povídky jsou super, hlavně ty veselejšího charakteru (Nadrženec, Ústa, Kost), nebo i ty vážnější (Můj otec lhář, Vrabec v hrsti, Krádež). Film jsem kdysi viděl na ČT2 a po dlouhé době až teď znovu a zážitek byl opět dokonalý! Perfektní film, kde jednotlivé povídky režírují různí režiséři, včetně známých herců (Jude Law, Ewan McGregor). ()
Historky z metra jsou obecně dost ujetý. Na druhou stranu jsou dost i poplatný době a prostředí, ve kterém se natáčely a svoje místo na scéně určitě mají. Pro mě ale průměr. A ten sotva. V podobném stylu se dá natočit třeba Trainspotting, ale to musíte být borec v podobě Dannyho Boyla. Tady na to ani jeden nedosáhl. ()
Mám moc ráda záměnu rolí - mám tím na mysli, že je vážně skvělý nápad nechat režírovat herce. Každá historka je svá a jedinečná stylem i pojetím. Někdo bere režii více akčně a klipovitě (Bob Hoskins - první historka se slečnou která vzrušuje všechny přítomné pány) někdo více komorně (Ewan McGregor - historka se ztracenou tramvajenkou a nalezenou inspirací). Film netrpí nudou ani nepospolitostí - metro je totiž skvělý spojovák. Vedle maďarských Revizorů je to další film, na který čas od času vzpomenu při jízdě pražskou podzemkou. ()
Maximálně originální příběhy z nenáviděných dopravních prostředků. Každá povídka má svoji vlastní poetiku, vtip a nenudí až do poslední vteřiny. Třešní pak jest poslední povídka, která místo otřepaných filozofických teorií, co nás čeká po životě, přináší krásný audiovizuální proud melancholické energie. A pocity mají větší sílu, nežli věhlasné myšlenky, protože když cítíme něco opravdového, nepoužíváme zkázu prokletého lidstva, mozek. ()
Reklama