Zkouška pokračuje

Zprasené hodnocení od neznámých a pochybných existencí, kteří své rozhořčení nejsou schopni vyjádřit jediným písmenkem, lze brát i jako doporučení. Naprosto vynikající režie a vývoj děje, je lehce zabrzděn rychlým závěrem, který zavede celkovou atmosféru i cestu kvalitního soudruha a herce, v jedné osobě, směrem hodně na východ. Zapálený straník, hrající i ve sci-fi proletářském představení, s kapkou satiry, se dostává na prkna měnící jeho svět. Je z něj zapálený herec srovnávající se se svou minulostí i přítomností zároveň. Jeho činy minulé tu teď stojí před ním s kamennou tváří, aneb Růžkův herecký koncert je těžko překonatelný. Kačírkové povětrná a velmi svůdná hérečka dokonce navozuje atmosféru let nadcházejících. Detailní pohled na přípravu divadelního představení či televizního natáčení, dává prostor k báječnému herectví, které zúčastnění skvěle využijí. Přirozené, uvolněné herectví i výborné dialogy na jakékoli bázi. Film stojící na rozcestí. Stalinistické mámení je pryč, co všechno si můžeme dovolit natáčet? (29.10.2014)

Byla by to vynikající sonda do života mladého umělce, který se nechal opít neexistující slávou. Byla by, kdyby... kdyby ten jeho vnitřní přerod nepostrádal logiku (ať již z mladého skromného muže v nafoukanou hvězdu, tak pak urychlené splasknutí ega), kdyby lákadel v podobě Kačírkové bylo více (stačilo by více Kačírkové, která jediná oživila jinak celkem mrtvolně bledý film), kdyby se nerozvinulo několik dějových linií, které se následně musely překotně uzavírat. Kromě osudové ženy v podání Kačírkové lze na celý film promptně zapomenout a rozhodně to nebude škoda. (22.01.2023)

Vzestup a pád mladého nadějného herce. Psychologicky motivovaný příběh, v němž titulní hrdina prochází složitým bilancováním minulosti a přítomnosti, zosobňuje univerzální lidský problém a pokouší se o jeho realistické znázornění, včetně zásadních dramatických okamžiků. Volně přeloženo, nevadí tu tolik samotný Fučík, jako spíš politicky tendenční proklamace, objevivší se vždy tam, dochází-li k hrdinovu morálnímu selhání. K mezigeneračním hereckým plejádám není nutno připojovat jakékoli komentáře, snad s výjimkou skvělého Ivana Palce a fantastického Martina Růžka, kteří svůj souboj nesmiřitelných sehráli se strhujícím zaujetím. V každém ohledu se ovšem jedná o film, který stojí za pozornost, už pro zakotvení jisté, dnes spíše úsměvné, atmosféry oněch let. (11.01.2015)

Štěpánková: „Soudruzi, voláme vás na cestu do komunizmu.“ Obrovský úspěch asi nejdebilnější divadelní hry na světě.  Štěpánek se nechce nechat zahanbit: „Budeme dávat novou hru o Fučíkovi.“ 9:23; 1:29:43 – Růžek – nenápadná skrytá ruka s úsměvem. 9:31 – hodně podezřelé podání ruky Sklenčka - Růžek. 14:59 – přeborník na pozdravy Růžek opět podává ruku a Lohninský se uctivě uklání. „Hádej, koho budu hrát!“ „Galiea?“ „Ne“ „Galilea ne??“ – obrovské zklamání. 18:20 – bába v rozvinutém komunizmu bere Boží jméno nadarmo: „K.P.!“ 21:44 – svastika. Soudruhování i mezi sousedy. Sousedka: „Čest, jdu za tebou, soudruhu.“ Kluk jménem Voloďa. Debilní hra o cestování komunistů časem se střídá s tupou hrou o Fučíkovi: „Německý národ má jedinou naději: komunizmus.“  59:16 – šišatá levitující zeměkoule. 59:58 – kosmické družice, „Ať jsme do Vánoc hotovi!“ Libuše Havelková hraje neuvěřitelně tupou komunistku. Velmi šťavnaté komunistické žvásty. 1:27:59 – černobílá šachovnice. 1:31:08 – obrovská svastika s černobílou šachovnicí. 1:31:23 – šachovnice; Svastika = poloha souhvězdí velkého vozu k polárce během jara, léta, podzimu a zimy. Celkově dobře zahráno od spousty kvalitních herců. (15.04.2022)

Vcelku by mne interesovalo, kdo by na to divadlo o Fučíkovi šel. Já vím, povinně školy a soudruzi zdarma. Ano, tento film je taková pitomost, až to tříská dveřmi. Prostě ideologický blábol jedna báseň. Ale nelze upřít hercům skvělé výkony a velmi dobrou režii. Když k tomu připočtu soudruhování, ze kterého mám vždy děsnou legraci, vidím to jako mírně nadprůměrný film. (27.03.2017)