Zahrada rozkoší

V aranjeuzských zahradách je možné se uzdravovat, dohánět zanedbané, ale také se vžít do Clyda Griffithse (z Dreiserovy "Americké tragedie"); pro mě asi nejsilnější moment. Dalším silným momentem je skutečnost, že Antonio vidí všechny podvody, které používají jeho rodinní příslušníci (a nejen vždy ke svému vlastnímu prospěchu), ale už si to nedovede srovnat v hlavě - a hlava, to je přece jeho nejdůležitější orgán, o který celý film bojuje. Afázie je sice to nejhorší, co mohlo zrovna jeho potkat, a co ho definitivně vyřadilo z profesního života (viz schůze představenstva), ale také tím dostal novou šanci, právě z takových svazků se vymanit a začít znovu a začít jinak. Závěr filmu je na prvý pohled šokantní (tedy saurovský), z druhého pohledu však opět nabízí několik řešení a východisek... (15.02.2018)

Typický Saura - mozaika snů, halucinací, představ, asociací podvědomí, reality, symboliky, vše v nádherném hypnotickém tempu a luxusním vizuálním balení - děj druhotný, prvotní je právě ten surreálný mix, kdy má člověk pocit, že nesleduje film, ale vlastní proud podvědomí...respektive asociativní režijní Saurova metoda aktivizuje divákovo vlastní vědomí a podvědomí, které pluje na své vlně spolu s filmovým dějem... (19.11.2011)

Nie som nadšeným prívržencom Saurovej tvorby, ale z jeho filmografie sa dajú vybrať zaujímavé snímky, ktoré stoja za pozornosť ( Anna a vlci ). V tomto prípade je úžasné sledovať vynaliezavosť chamtivých príbuzných, ktorí sa snažia dostať k peniazom rôznymi fintami. Režisér používa vlastné výrazové prostriedky a určite neprekračujú únosnosť, za ktorú by nešiel priemerný divák. Ak by však chcel niekto sledovať tento film vzhľadom k názvu z nesprávneho dôvodu, bude určite sklamaný. (18.05.2012)

Pribeh  tohoto spanielskeho priemyselnika pekne ukazuje na dost chamtivu spanielsku spolocnsot. Dobre pise uzivatel Kobejn, ze u Sauru si to svoje najde aj artak - halucinacie, mozaika snov, predstav, asociacie podvedomia, relity, stieranie rozdielov sen a realita. Saura bol aj artovy velikan, tuna je pekny dokaz  : 73 % (29.12.2022)

Zahrada rozkoší je zjevenou alegorií s výraznými satirickými a sarkastickými sklony o struktuře španělského života jako důsledku frankistického diktátu (proto je třeba uvedený obsah brát s velkou rezervou, neboť se nejedná o chamtivé příbuzné, nýbrž o existenční potřeby). Název filmu je odvozen od proslaveného obrazu Hieronyma Bosche, jehož pozdně gotické tvoření naplno souznělo s dobovým náboženským smýšlením o didaktické funkci umění, proto Hieronymus vykresloval zejména pekelná muka hříšníků (navíc byl činný i ve Španělsku). Carlos Saura využil souvislosti s Boschem ke středověkým vsuvkám (přidal k tomu i středověké hudební rytmy Luise de Pabla), k prameništi dogmat klerofašistického režimu. Nadarmo se nevolá: "S mým tělem si dělejte co chcete, avšak moji hlavu nechte být!" Tím je srozumitelně vyjádřena neblahá zkušenost s režimem. Saura si dostatek užívá metafor: je tady generační střet jako přeměna myšlení společnosti s její nastupující generací, nebo ztráta paměti a vlády nad svým tělem jako možnost "svobodného" rozhodování. Saura víří "zapomenutými" vzpomínkami, nenaplněnými tužbami, traumaty a frustrací v osobní i v národní rovině, lidskými těly a vášněmi. A rozdává políčky v poetických barvách na všechny strany, a jeho závěr je odzbrojující. Hrdinou alegorických metafor, esteticky vymodelovaných obrazů Luise Cuadrada a španělské bytostné poezie je Antonio Cano (vynikající José Luis López Vázquez), velmi úspěšný muž s velmi rozsáhlou akutní zdravotní indispozicí s nepříznivými důsledky pro celou jeho rodinu. Přes omezující stav je však jeho jedinou touhou najít východ a cestu ven. K významným postavám patří členové jeho rodiny: gejzír impresí a vzpomínek organizující Antoniův otec Pedro (Francisco Pierrá), Antoniova situací rozpolcenější manželka Luchy (Luchy Soto), do menší či větší míry nesouhlasící a rebelující již dospělé děti Julia (Julia Peña) a Tony (Alberto Alonso). Z dalších rolí: Antoniovu matku představující herečka (Charo Soriano), teta v Antoniových toužebných vzpomínkách (Lina Canalejas), Antoniova ošetřovatelka (Mayrata O'Wisiedo), nebo Antoniova mladá milenka Nicole (Esperanza Roy). Zahrada rozkoší je sarkastickou alegorickou výstavbou, metaforicky satirickou básní, Saurovým filmovým nektarem. Vše je zde metaforou, nebo výjevem bolestivější minulosti národa, tedy opět nejde ani tak o surrealismus jako o symbolismus. Rozkošný to požitek! (01.10.2022)