Taekwondo

Marco Berger, spolu režírující s Martinem Farinou, nás opět zavede do filmové říše nádherných mladých mužů zavěšených v pocitu touhy. Fer ( Lucas Papa ) pozve své kamarády ze školy do obřího sídla svých rodičů na argentinském venkově, aby si užili odpočinkovou dovolenou, kde se jejich skupina poflakuje po pozemku v různých stavech sporých šatů a tráví čas povídáním o holkách a hraním fotbalu. Fer také pozval nového přítele, který zbytek gangu nezná, Germána ( Gabriel Epstein), se kterým se setkal ve své hodině taekwonda a jehož integrace s ostatními kluky se setkává s různou mírou úspěchu. Z Germánových soukromých telefonátů jeho příteli zjistíme, že je tam kvůli jeho přitažlivosti k Ferovi a neví, jestli je to vzájemné. Bergerovy filmy se nikdy necítí jako vykořisťováné díky skutečnému smyslu pro noblesní umění, které také není nikdy okázalé, je těmito chlápky sexuálně vytáčen stejně jako se upřímně zajímá o to, kdo jsou, zkoumá jejich zranitelnost, aniž by je zneužíval. Několik z nich má problémy s gay sexualitou, které pravděpodobně poukazují na konflikty, se kterými se potýkají, ale i ten nejnegativnější z nich je skutečná lidská bytost a není záminkou k prozkoumání velkého tématu o temné stránce homosociální aktivity. I když děj nikdy nikam nespěchá, Bergerovy nejlepší filmy obvykle vtáhnou diváka hmatatelným pocitem represe; tento film ztrácí něco v tom, že má na začátku velkou dávku shovívavosti (frontální nahota, přiznání touhy), díky čemuž je neméně zajímavý, ale mnohem méně okouzlující než Havaj  nebo plán B . To ale neznamená, že film není krásným obrazem a je vzácné, aby tak velký umělec byl také tak dobrý v oddávání se gay touhám, a jako součást jeho celkové práce to není žádné selhání. (18.12.2022)

Stodesetiminutové lehké heterácké "kecání v ráji" (abych použil i jedno výstižné slovíčko z recenze ondreje76, který tento film jako i mnohé jiné zde přeložil, za což mu vřele děkuji) nás na konci přivádí k jednomu, ale ať to neprozradím ... Všichni, kdo znají režiséra tohoto filmu asi tuší, co na konci je, a tentokráte už to na mě nemělo takový dopad, jako u jeho jiných filmů celovečerních či některých naprosto úžasných kraťasů. Mé očekávání nebylo zcela naplněno, ale to se stává. Zřejmě podobná šablona vyústění celého děje (Berger film i napsal) a pomocná ruka druhého režiséra (Farina) už mě tak hluboko do duše neoslovila. Abych to přirovnal obrazně - opakovaný vtip, i když jinak podaný, už pro mě není tím pravým vtipem. Spíše bych už očekával od tohoto (pro nás gaytitulkáře) výjimečného režiséra něco trošku jiného, nějaký posun. Ale každý může toto dílko vnímat jinak, především ti, kteří předchozí Bergerovu tvorbu ještě neviděli, neznají. I přesto je to dle mě film hodný zhlédnutí a mírně nadprůměrný ... 4787 (14.10.2023)

Od Bergera jsem viděl šest let zpátky tři filmy hned po sobě, takže Taekwondo bylo dalším shledáním po relativně dlouhé době. Časoprostorově jde o skromný a komorní film soustředící se na více postav najednou, přičemž u většiny z nich jde spíše jen o letmé a povrchní pohledy do nitra jejich postav. Taekwondo je místy až příliš ukecaný, místy naopak až příliš tichý, daří se mu však po celou dobu budovat celkem umným způsobem rostoucí sexuální napětí mezi Fernandem a Germánem. Z velké části jde sice o všední pohled do života party chlapů, kteří se rádi povalujou, pijou a paří, avšak ona všudypřítomná, a přitom opravdu nenápadná romantická linie tomu dodává na jinakosti. Ve výsledku slabší, ale stále tři hvězdy! (22.04.2020)

Sledovat Taekwondo je jako chytat záblesky Bergerova nepřekonatelného Hawaii a snažit se vytěsnit všechnu tu trapnou nudu, co se vznáší nad bazénem. Pomalé tempo sociopsychologické sondy do heteronormativity působí, jako by se většina z děje na plátně minutu po minutě improvizovala. Pokud tomu tak je, chybí Taekwondu zruční improvizátoři. Pokud ne, chybí mu silnější scénář. Martín Farina si ale tenisákem do hlavy rozhodně nezasloužil. Jeho dokumentární explicitní kamera se noří do Bergerovy typické idylické izolace a vzniká cosi co, ač náchylno k desítkám výtek, v jádru zůstává výtečným a osobitým Bergerem, čarujícím i s nepříliš povedeným materiálem. Magický realismus + soft porno + psychologická sonda + představení ochotnického spolku argentinského hřebčína. (09.06.2017)

Přehlídka polonahých a nahých opálených svalovců... jestli šlo autorům o vizuální dojem a o navození pocitu gaye mezi tlupou přitažlivých heterosexuálů, tak na to stačilo pár prvních scén a nemuselo to mít skoro 2 hodiny, protože dějová linka je tak moc poddimenzovaná, že to připomíná spíš sestřih z reality show Big Brother - a nezachrání to ani místy vcelku dobrá kamera. Nuda, kterou nezlomí ani "nečekaný zlom" v poslední scéně před závěrečnými titulky. Je to hodně zašlý a slabý odlesk Hawaii. A navíc si nejsem úplně jistý vykreslením "typické" mužské heterosexuální společnosti - ale to je čistě subjektivní dojem, který na hodnocení nemá vliv. (26.07.2020)