Volha

Zcela oficiálně tímto prohlašuji, že mě Česká televize tímto seriálem velmi mile (a naprosto nečekaně) překvapila. Tvůrci přišli se zajímavým a zábavným dějem, u něhož se mohl divák i zamyslet, zavzpomínat, či využít obou možností (případně ani jedné, jak se v mnohých případech ukázalo). Rychle tak bylo jasné, že tahle záležitost rozdělila diváckou obec dosti razantně, protože sklerotičtí nostalgici opět zatoužili po benzínu zadarmo, diváci narození nejdříve v devadesátkách se okamžitě začali bušit v prsa s tím, jak by nikdy a ze žádného důvodu nesklonili hlavu před žádným režimem (ano, jsou to ti samí, kteří by byli i nejlepšími protifašistickými bojovníky a pravděpodobně i nejhorlivějšími abolicionisty), ale mé zkušenosti hovoří spíše o tom, že by lidé s podobně velkou hubou skončili pravděpodobně s přezdívkou na svazku. Seriál má své mouchy, o tom žádná, pozitiva u mě ale jasně převládla. Já si pro sebe dělím spolupracovníky s StB do tří kategorií: ideologické (ti to dělali z přesvědčení a já pro ně mám určitý druh pochopení, protože to dělali pro Věc), vydírané (ti to dělali ze strachu nejen o sebe, a i když ničili životy jiným lidem, které vlastně dostávali do situace, z níž spoluprací sami unikali, i je dokážu nějakým způsobem pochopit, protože každý nemůže být hrdina), a pak to byli všichni ti Pekárkové, kterým byla ideologie i lidé u zadku a kteří to dělali s velkým nasazením jen pro osobní prospěch. Poslední kategorii pokládám za jednoznačně nejhorší, takže bych nedokázal o Standovi Pekárkovi uvažovat jako o hlavním hrdinovi; pro mě to byl hlavní zmrd, jehož ani jeho znatelně nižší IQ neomlouvá. Na druhou stranu si jeho představitel, Kryštof Hádek, zaslouží za svůj výkon uznání. Skutečné, ne to čestné. Tvůrci mě ale celkově potěšili výběrem herců (hodím do placu alespoň čtyři: Klára Melíšková, Jiří Dvořák, Tomáš Jeřábek, Aňa Geislerová), maskami i výpravou, konečně jsem zase jednou slyšel kvalitně napsané dialogy a rušivými elementy tak pro mě byli asi jen Robert Mikluš a (někdy) Kristína Svarinská. / Poučení: Já vám ani nevím, někteří jsou nepoučitelní. (18.08.2023)

I přes poněkud pomalejší a krkolomnější začátek je Volba projekt, na který snad nejenom já budu dlouho vzpomínat. Fantastičtí herci, výtečná práce s postavami (kterých je skoro jak na kostele, ale kromě lidového a trošku jednoduššího vychcánka Pekárka se všechny celou dobu vyvíjejí) a na poměry ČT poměrně mimořádná výprava, to všechno jsou aspekty, s nimiž se může tahle dobovka chlubit. Nic nelze vytknout asi ani režii a kameře, takže mé jediné větší výtky jdou směrem ke scénáři, přičemž největším problémem zůstává snad až příliš uspěchaný konec a nějaké ty dějové zkratky, výsledkem je ale silně nadprůměrná a emocemi nabitá minisérie, na kterou se při další repríze velice rád podívám znovu. Celá recenze zde. 85 %. (27.06.2023)

Mám tohle normalizační nahlédnutí do oprýskaných paneláků a prázdných regálů docela rád. Jediný, co mi nesedělo, že Standa “Švejk” Pekárek byl až takovej Casanova. Ale zase palec nahoru, že si vysloužil stejné číslo ve spisu, jako pan poslanec Babiš. Jak už se říkalo v Cimrmanech: To se tak někdy sejde… (03.06.2023)

po prvním díle, který byl na hranici snesitelnosti se Volha nakonec rozjela do (ne)sympatického retro komediálního dramatu s nezvyklým antihrdinou ve svém středu. Pekárek je totiž jednak prospěchář, který je schopný udělat prakticky cokoliv  pokud mu z toho něco kápne, ale také je naprostý ignorant, kterému v jeho omezeném vidění všeho nedochází vlastně vůbec nic. Nedokážu úplně posoudit do jaké míry je Volha objektivní, protože sám si matně pamatuji až závěr osmdesátých let, ale je mi tohle zpracování vlastně mnohem sympatičtější než v jiných seriálech. Nejvíc mrzet tak může jen určitá zkratkovitost, kdy se tvůrci snažili do pouhých pěti dílů nacpat co nejvíc a některé události tak divák vidí jen na okamžik a nebo vůbec. Nejsmutnější na tom nakonec je, že takových Pekárků je dnes stále plno a jsou jich plné internetové diskuze. Jakkoliv i dnešní doba má svoje mínusy, vrátit se do tě předlistopadové by chtěl snad jen blázen...a nebo někdo jako Standa - třesu - Pekárek...70% (01.05.2023)

Jen ne protiotázku, proboha. ČT už podruhé cílí do vlastních řad, zde do své problematické minulosti (i když "tel-evíze" není přímou předchůdkyní té nynější). Jan Pachl se ponořil do pro sebe téměř neznámých vod, zároveň opravuje pošramocenou pověst po příšerném Ten, kdo tě miloval. Karla Hynie si pamatuju jako dramaturga v devadesátých a nultých letech a jakožto letitému praktikovi mu věřím, že to bylo ve skutečnosti ještě mnohem horší. Seriál chytře postupuje od vychcané komedie, přes drama až k té hořkosti. Hádek je fantastickej, Jeřábek v mnohém připomene Libíčka, Klepl konečně jen neluxuje a dává vzpomenout na to, že je vynikající, jemný komik. Na Volhu jsem se těšil, jsem rád, že mě nezklamala a diváci (narozdíl třeba od Docenta) pronikli pod povrch a vnímali dílo trochu lépe. Že by to bylo tou normalizací? To, co se teď děje, je pro nás důležité, pane Pekárku. Když v tom jede Gott, tak já taky! Hlavně je důležité dát posluchači, co chce a zpívat všem režimům. Zůstanu svůj! (11.05.2023)