Přežila jsem Picassa

Ač jsem v mládí utrpěla výtvarné vzdělání, nějak mě prostředí bohémů prudí a filmy o nich nudí. Snad proto, že jsem nikdy neměla správnou bohémskou povahu: chlastání i promiskuita jsou mi cizí, nemám ve zvyku vést pseudofilozofické pindy, nepovažuju za umění, když někdo chlístne barvu na plátno a přikreslí k tomu fixem kokota jedním tahem. Snad mi tedy Pablo Picasso i samice, které mu proběhly postelí, odpustí můj nezájem, vyjádřený veskrze průměrným hodnocením. Bylo to pěkně natočené, zahráli si v tom dobří herci a několik scén ze života slavného matlala působilo celkem zajímavě, ale přes 55% ze sebe nevydojím. Mimochodem, mladý Pablo byl fešák, ale starého bych se nedotkla ani koštětem na dlouhé násadě - co ty ženské viděly na proplešlém, egoistickém dědkovi s chladnýma očima? (22.01.2013)

Filmový počin velmi plochý. Když to člověk srovná s Ivoryho Forsterovskými adaptacemi Howards end a Soumrak dne, jako by srovnával filmy dvou různých tvůrců. V prvním případě se jedná o propracované a mimořádně působivé dobové a psycholgické portréty určitého druhu lidí. Zde se nám však dostane jen jedné banální červené knihovny, a nebýt oním hrdinou, okolo kterého se tato story točí slavný malíř ztvárněný slavným hercem, nestálo by to vůbec za pozornost. Takto zůstává jen jakási trochu dojemná, trochu banální story o tom, jak jeden egoista byl zvyklý, že může ženy střídat jako ponožky, zatímco on je nedotknutelný. A vlastně i byl. Utrpěla jen jeho ješitnost, nikoliv city, kterých nebyl - k lidem - schopen. Jak povrchně plochý byl tento umělec, alespoň z toho úhlu pohledu, kterým byl tento příběh nahlížen, tak podobně ploše vyzníval i celý film. Podivné, od Ivoryho a jeho týmu bych to nečekal. (12.11.2011)

Může mi někdo říct, co je na tomto filmu romantického Viz označení)? Paříž? Azurové pobřeží? Nechápu. Už několikrát jsem psala, že "romantický" je tu nalepené skoro u všeho. Jinak dobrý film, vynikající Anthony Hopkins i krásná Natascha McElhone. Postava Francoise Gillotové je mi ale na základě její knihy dost nesympatická. Obecně nemám ráda pomlouvání bývalých partnerů a praní špinavého prádla ani mezi kámoškami, natož pak veřejně, i když slouží k lepšímu poznání génia. Knižní předloha je o dost horší než film a strašně trpí jáismem (jako ve stylu co by byl ten mazal Picasso beze mě). Picasso se s ženami vůbec nemazlil, to je asi pravda, ale taky jim nic nesliboval a všechny věděly do čeho jdou a některé uměly pěkně citově vydírat. Pěkně je to popsáno v jeho velmi podrobném životopise od Patricka O´Briena, a tam také není Francoise vylíčena moc kladně. Jako umělec byl jedinečný, i kdyby namaloval jenom Guernicu. Líbí se mi i to, že byl ve filmu Matisse, toho mám ještě raději. (21.04.2010)

Ivory už svá nejlepší díla natočil dříve (Soumrak dne, Pokoj s vyhlídkou), tento film příliš povedený není a stojí za vidění opravdu jen kvůli Hopkinsovi (nejlepšímu herci vůbec), který už dokázal vytáhnout aspoň na tři hvězdičky kdejakou blbost. Dobrá ale úplně stejnná jako jinde je i hudba Richarda Robbinse. (03.10.2003)

Tento film som pozerala kvôli Antonymu Hopkinsovi. Samozrejme, bol skvelý, ale čo bolo na filme najlepšie bola Natascha McElhone. Jej postava sa z poddajnej mladej milenky stala silnou ženou a Natascha tento prerod výborne zahrala. Film mal síce pomalší spád, ale napriek tomu nenudil a dokázal ma osloviť. (05.07.2007)