Recenze (4)
Óda na život v obraze. Paul Clipson, jako můj nejoblíbenější meditátor, tvoří filmovou optikou nádherných záběrů života a Vesmíru. Meditativní, až hypnotickou hudbou dokonale proniká do diváka. Další lucidní přechod v čase, jako v Landscape Dissolves a Made of Air - ne tak pronikavou látkou, ale na oko (novějším) čistějším vzhledem. ()
Studie vnímání životní matérie, její prostupování smysly v mysl, natočená jako volné cvičení bez spění, bez účelu a pointy. *** Dotýká se podstatného, ale jen v jedné nenáročné rovině, a bez zasazení do komplexního rámce vyznívá jen jako bezduché tuctové klišé, jako nekonečná zvonkohra, jako pseudoduchovní žvást. Ne každé zírání do slunce západu, do pablesků moře nebo do mraků je prozíráním a přicházením k vědomí životní podstaty. Chybí tu ironický vhled, základní vědomí paradoxu ukotveného lidského bytí a vymezeného pojednávání této matérie, aby to bylo pravdivé. Jen se to tváří oduševněle. Jestli si z takového přístupu dělá Paul Clipson značku, pak je to vyprázdněné útěkářství do vizuálně-hudebního pseudoduchovna a pseudozvýznamňování, které se může táhnout donekonečna, aniž by se nějak měnila kvalita a plytkost výpovědi. Ironií osudu je tento přístup nadto vtipně předznamenaný umělcovým jménem (omen nomen): Clipson is just a son of a clip. V zajetí klipu. *~ ()
Clipson zůstal věrný svému experimentálnímu impresionistickému stylu, jenže tady se pokusil "posunout dál" a Feeler tak oživil o psychologické motivy. A výsledek? Úžasný, atmosférický, silný, prostě to, co od Clipsona očekávám a proč ho mám tak rád. 5* ()
Hudba se smyčkou úvodní znělky Večerníčka, u které se ovšem nedočkáte milého - dobrý večer - je podkladem pro vyumělkované trvání na tom, že člověk je něco víc právě proto, že dělá i velmi neužitečné činnosti. Umění osloví toho, kdo je ochoten se nechat oslovit, nebo odpudit. Je hezké, že i v této "meditační" epilepsii je pro umělce středobodem žena. Ale nevím, jestli umělcovi za podobnou tvorbu večer v posteli dá. Ale není to jen o tom, že. Třeba večery tráví umělec se ženou zabořeni do rozboru Hegelova postulátu a pak, v noční tmě a vlastním osamění, tiše onanují nad nenaplnitelnosti společenské ignorace, které jsem hrdým zastáncem a zás-tupcem. Jak je slastné být hloupým a nevidět v tomto díle přínos. ()