Démoni

Já vím, že spousta lidí to italským hororům odpouští, ale pro mne je prostě absence (v rámci možností a žánru) rozumného scénáře zásadním nedostatkem, přes který nejsem schopný se přenést. A tak potom v místech, kdy bych se měl královsky bavit, jenom nevěřícně koukám a vysmívám se chování hlavních postav, které viděly logiku jenom z veliké dálky, nebo možná vůbec ne. Začátek, kdy se realita střídala s ukázkami dění na plátně, ve mně vyvolal naději na kvalitní dění následující, to se bohužel nepotvrdilo a já byl svědkem jenom tupého pobíhání po kině a otřesně přehrávajících herců. Ale gore bylo lahůdkové. 50% (03.06.2008)

Brutální splatterpunkový snímek, který sice může odradit méně otrlého diváka množstvím silně nechutných scén, ale zato stojí na skvělém nápadu. Tvůrci umístli děj do kina, kde se promítá horror. Tento základní syžet je dále invenčně rozvíjen téměř surrealistickou formou, kdy se děj na plátně prolíná s dějem v hledišti kina. Vše je hojně kořeněno funkčním využitím heavy metalové muziky ve scénách líčících hromadnou paniku a zoufalý boj o přežití. Zvláště v tomto ohledu byli Démoni průkopnickou událostí (něco podobného se do té doby prakticky nedělalo). Za tímto účelem byly použity skladby kapel, patřících k tehdejší metalové špičce: např. Accept, Saxon, Mötley Crüe nebo Pretty Maids. Šlehačkou na dortu je pak působivá originální hudba Claudia Simmonetiho. Tvůrci, kterými byli tři výrazné postavy italského horroru (režiséři Lamberto Bava, Dario Argento a Michele Soavi) velmi dobře pracují s klaustrofobními prvky, a často využívají comicsovou a punkovou estetiku. Umělecký přesah tohoto horroru je zřejmý - neschopnost hrdinů opustit kino může odkazovat např. až k Buňuelovu Andělu zkázy. Snímek je neprávem polozapomenutou, i když kultovní a mladším publikem dnes znovu objevovanou záležitostí. V 80. letech patřil u nás ke zlatým hřebům nejedné videopárty: Když chtěl hostitel předvést divákům něco šokujícího, obvykle neomylně sáhl po Evil Dead či právě po Démonech. (11.04.2005)

Drsnej a zároveň vtipnej horůrek ala Evil Dead a nebo Braindead a s hodně netradiční svižnou hudbou, která některým scénám dodává skoro až kulervoucí status. Dokonce sem si při těch nádherných jatkách v závěru, kdy tam Geroge na motorce a s mečem všechny démony nádherně naseká jako sekanou vzpoměl na legendární scénu se sekečkou z Braindeadu, kterou považuju za nejlepší krvavej masakr celý kinematografie a tohle se tomu mírně přibližuje. A nelze samozřejmě taky nezmínit ty nádherný brutální až nechutný triky při zabijení a stříkání hnisu kam se dá. Budu asi muset skouknout i druhej díl, jinak to asi nepůjde (12.08.2007)

V dnešní době triků (film z roku 85, dnes 2010) už by to asi neobstálo, protože některé triky byly opravdů průhledné doslova "skz-naskrz" -> jasně viditelné, že to jsou uměle vytvořené; ale věřím že v době premiéry filmu to muselo být něco. Nezvyklá pro mě byla hudba, která obvykle bývá hodně podobná ostrému houslovému koncertu (jasný př. čelisti), zde se jednalo o hudba podobnou diskotéce (ovšem pořád měla jistou hodnotu napětí) nebo metalu, v tomto případě by se dalo řící "death metalu". Příště si v kině hodně rychle zjistím jak nejrychleji vypadnout. (08.01.2010)

Démoni od Lamberta Bavu bol prvý taliansky horor, ktorý som kedy videl, takže stále mám na ňom slabosť. Úprimne nechápem, ako si tento film mohol pozrieť nejaký hororový fanúšik a nebaviť sa pri ňom. Film nebol natočený preto, aby získal ceny, a rozhodne nebol natočený preto, aby predvádzal herecké výkony. Nie, film ako je tento bol natočený, aby ukázal a prehnané násilie a dobrú zábavu. 6/10 (26.02.2021)