Sedím na konári a je mi dobre

Až do príchodu Ester to bol len pomaly sa vlečúci vlak. Netradičná rola aktívnej revolucionárky Deany aj za prítomnosti veľkých hereckých mien to rozohrávala veľmi slabo. S Ester to však nadobudlo iné grády a nielen pre obnažené scény, ale aj Polívka s Pavelkom chytili druhý dych. Komu môže byť lepšie ako dievčatku v rodine s dvoma tatkami? Jakubisko ako priekopník netradičnej rodiny? :) (29.04.2013)

Nejvyzrálejší Jakubiskovo epické dílo. Tento poetický opus začíná po skončení druhé světové války, kdy se za jistých okolností setkávají dvě zcela odlišné lidské povahy, které osud svedl dohromady a z nichž se stávají přátelé na život a na smrt. Protloukají se tímto epickým vyprávěním až do roku 1957 a vše se točí kolem zlata, které po válce našli a kolem tajemné dívky Ester, která přichází do jejich domu. Pro Boleslava Polívku to je jednoznačně životní role, jeho komediant Pepé Alberti posouvá snímek o třídu výš, jeho výroky, myšlenky a poznámky neustále chrlí v každém záběru. Krásná a podmanivá hudba jako by vypadla z pera Petra Hapky, ale znamenitě jeho styl napodobil Jiří Bulis. Normálně bych to vůbec nepoznal, kdyby nebyl v titulcích a byl bych skálopevně přesvědčen, že se jedná o další kouzlení Petra Hapky. Film jsem po delší době shlédnul na Čt 2 v HD rozlišení a úplně mě spadla čelist! Ty překrásné barvy a ostrost vyladila promítání k absolutnímu filmovému zážitku. Kdo tak ještě neviděl, opravdu vřele doporučuji! Jediné, co trošku kazí zážitek jsou postsynchrony, ale na to už jsem si u Jakubiskových filmů jakž takž zvykl. (01.05.2018)

Ono je to skôr za štyri, ale koľko máme v našom slovenskom filmovom archíve podobne silných filmov? Tento film som videl niekoľkokrát v 90tych rokoch v televízii, pretože bol nimi dosť obľúbený. Odvtedy som ho v normálnom čase nezaregistroval. Nevážime si snáď naše kultúrne poklady? Vlastne kedy to vysielať, keď reality show strieda reality show. Hrubešová to mala na placi asi ťažké, zrejme ju všetci balili. Takže videné po zhruba 15tich rokoch, mnohé scény akoby videné prednedávnom. Takže pokiaľ Jakubiskovu symboliku správne chápem, človek=jablko na strome (tých záberov je tu viacero), ktoré nemôže odpadnúť, ale pokiaľ na strome sedíme, čiže nevisíme, je nám dobre:). Prečo sa ale Pepe nevyspal s Jakubiskovou manželkou, to sa symbolicky ospravedlniť nedá, to musel byť osud, respektíve zlovôľa scenáristu. No a že ukradnuté zlato prináša iba záhubu, to už vieme zo starých westernov. (14.08.2012)

Sedím na konári a je mi nějak šoufl... Když jsem v roce 69 četl v lidové knihovně scénář Jakubiskova filmu "Vtáčkovia, siroty a blázni", litoval jsem, že ho asi ještě dlouho neuvidím. "Sedím na konári..." se mu zdánlivě podobá, ale za 20 let se hodně změnilo. Polívkovu dikci (jakési pitvoření jazykem), grimasy (pitvoření tváří) a prostocviky (pitovření tělem), které jsme obdivovali v divadle Na Provázku, se už přejedly, a stejně tak ani Jakubisko nedokázal znovu vstoupit do stejné vody. Vznikl tak jakýsi (pa)tvar - pojem "magický realismus" bych raději vyhradil Jihoameričanům, ti to mají v krvi -, jakási pohádka pro dospělé, či lépe dospívající... Snad nejpodnětnější mi přišlo několikeré zobrazení nášlapné miny, divák mohl uhadoval, kdo na ni šlápne (dle železného zákona: když se ve filmu ukáže mina, musí na ni někdo šlápnout). Správně jsem tipoval Macháčka, protože to patří k jeho rolím... A tak zas sedím na konári a je mi trochu líp. (08.03.2016)

Jakubisko je geniálny, skvelo vyberá námety, hercov aj prostredie. Vytvára dokonalo snovú atmosféru, akoby z iného sveta a čo sa týka hlášok-ja som viac než spokojná. Je to slovenská klasika, beriem ho tak aj keď je koprodukčný, ako veľa Jakubiskových snímkov. Tento je jeden z mnoha, ktoré milujem:) (02.07.2014)