Annette

Leos Carax je suverén, jehož filmy vystihují i přetvářejí samotnou podstatu filmu jako umění či média. A přesně to se mu daří i s muzikálovou novinkou Annette, jež funguje nejen jako výpověď o prknech, jež znamenají svět, ale i komentář k současnosti zábavního průmyslu a žánru muzikálu obecně. A navíc je i velmi zábavný a přístupný. Více zde. (11.07.2021)

Otravné a lezúce na nervy. V prvom rade je to muzikál. Tak by sakra mali vedieť herci spievať. Hlavné postavy Driver a Cotillard to absolútne nevedia a keďže tu spievajú aj pôrodné baby a vyšetrujúci policajti tak si skoro všimnete, že casting robili asi nepočujúci. Hrozné hlasy. Najviac ma ale otravoval Driver, a to vo všetkých polohách. Keď chodil po pódiu v župane a teplých papučiach a mlátil tam do podlahy, keď ziapal ako blázon, keď mal fúzik sobášneho podvodníka, keď sa nechal zarásť ako ortodoxný synagógčan. Všetky polohy boli zlé. Scenár je jedna veľká tragédia. Repliky sa opakujú aj stokrát za minútu. To isté slovo alebo sekvencia sa nekonečne papagájuje, čo je strašne rušivé. O sexuálnych scénach ani nehovorím. Cotillard vyzerá na svoj vek naozaj dobre, ale to neznamená, že si musí nechávať strčiť Driverov rypák do kundy alebo si nechávať jeho paprče na ceckách a slastne sa tváriť, že je to umelecká vložka. (27.10.2021)

Několik dnů i nocí se bezradně snažím vtisknout Annette jakýkoliv smysl. Vždyť je to přece dílo nějakého evropského arthousu, které se dost zjevně nepodvoluje muzikálovým konvencím! Ten úvod přece nemohl být jen prázdným videoklipovým štěknutím. Jasně, že nic na první pohled tak banálního až prostého dnes už nikdo nemůže natočit. Nebo ano? Odpovědí nakonec budiž krajně nesrozumitelný ale dokonale výstižný komentář Dionýsa. Za sebe můžu dodat jen to, že pokud jsem nestrávil muzikál ani v této de- a re-konstruované podobě, nezbývá mi než nad žánrem definitivně zlomit hůl. (15.07.2021)

Leos Carax je solitér, a jen stěží se od něj dal čekat běžný muzikál. Ale scénář mají na svědomí bratři Maelové, kteří dosud nenapsali nic delšího než scénáře videoklipů jejich kapely Sparks, které většinou nepřesahují čtyři minuty. Sice mi hned na začátku zakázali všechny hlasité projevy včetně dýchání, ale tuhle originalitu dlouho neudrželi. Hudebně se pak drželi někde mezi svým značkovým art popem a operou (odsud možná pochází i jednoduchost děje). U Caraxe mě pak nerozhodilo ani to, že titulní hrdinku představuje po většinu filmu loutka, což vlastně vzhledem k jejímu místu ve vyprávění dává smysl. Je tu celá řada parádních scén, ale moji základní výtku stejně shrnu do dvou slov: moc dlouhé. (07.07.2021)

S hudbou Sparks som nebol vopred oboznámený, na film som šiel skôr ako na nového Caraxa po deviatich rokoch - tým pádom som nemohol čakať nič konvenčné. Tak to i dopadlo - nekonvenčné je presne to slovo, ktoré najtrefnejšie popisuje to, čo sa tu udeje. Nadväzuje sa tu na muzikálovú i opernú tradíciu, jadro filmu je však (ako tu už niekto chytro napísal) "prapôvodné", jedinečné a originálne - pri takýchto dielach je diváctvo zákonite rozdelené na dve skupiny, nehovoriac o kritikoch, s ktorými to tiež bude mať ťažké. Každá druhá scéna akoby rozprávala trochu inou rečou, no i tak akoby zázrakom Annette ako celok funguje, najmä kvôli nespochybniteľnej zainteresovanosti a odovzdaniu všetkých zúčastnených (Sparks, Carax, fantastickí herci), ktorí tento film očividne milovali už pri vzniku a dávali mu zo seba všetko. Bezprostredne po dopozeraní sa mi z tohto vrstevnatého megaúletu (plného extravagantných režijných rozhodnutí) trochu točila hlava, po uležaní však musím skonštatovať, že som pravdepodobne nič podobné ešte nevidel - čo je takmer vždy pozitívum. Navyše OST mi tu hrá už tretí deň. Carax je endemit a one of a kind. Vďaka za zážitok. (06.07.2021)