Velká hra

Sorkinův kulometný scénář nám na talíř tentokrát naservíroval on sám a je třeba říci, že právě škola pana Finchera měla na jeho styl největší vliv. Ladně skáčeme v čase, kadence informací je učebnicová a příběh neobětuje inteligenci emocionální rovině. Herci si vychutnávají každou repliku a Pembertonova hudba je znovu vynikající. Holky mají konečně pořádný vzor. Skvělé. Tabulka v Excelu. (11.02.2018)

Velká hra je ze všeho nejvíc aktuálním příspěvkem do neutuchající diskuze o (ne)přípustnosti a vhodnosti dabingu. Je totiž natočená rychlým tempem a přinejmenším v první polovině i s velmi dynamickým střihem a do značné míry stojí na dialozích, takže za prvé titulky jsou schopny zachytit jen menší část toho, o čem postavy vášnivě diskutují, za druhé mizí dřív, než je stihnete přečíst za předpokladu, že chcete aspoň část pozornosti věnovat dění na plátně. Zkrátka a dobře, kvalitní dabing by v tomhle případě byl jednoznačné plus. Navzdory přítomnosti mé oblíbené Jessicy Chastain, slušným recenzím i ohlasům představuje Velká hra snímek, který mě ani v jednom momentě neuchvátil a po většinu času vyvolával spíš rozpaky. Nejde mi ani tak o výkon spolehlivé Jessicy, jako spíš o scénáristické uchopení postavy. Po druhé v krátké době mám pocit, že se mi autorský tým pokouší prodat feministicky laděné drama o silné ženě vystavené tlaku okolí, jenže v případě Šťastného údolí to na mě působilo mnohem přesvědčivějším dojmem a dokázal jsem se s jeho hrdinkou ztotožnit a feministický tón odpustit. Ve Velké hře mi to drhlo a postavu Molly Bloom vnímám úplně jinak než Aaron Sorkin. Tedy ne jako oběť, ale jako manipulativní ambiciózní mrchu, která nakonec přecenila své možnosti a jen s velkým štěstím srážku s americkým soudním systémem vybalancovala. Kdyby snímek pracoval s takovým typem postavy, s jakým přišlo např. drama Až na krev, které je zbavené jakékoli idealizace a sentimentu, bral bych Velkou hru mnohem vážněji. Tady mi přišlo, že přes všechnu snahu o vytvoření silné ženské postavy snímek ze všeho nejvíc prodává kostýmy předních návrhářů, fyzické vnady herečky a její dokonalý make-up, tedy takové to hollywoodské pozlátko. Film může být problémem i pro ty, kterým je pokr ukradený, protože je ho tam trochu moc na úkor charakterů. Tři hvězdičky nechám, protože přes všechny výhrady Sorkin umí, no a zkrátka Jessica, ale jsou to tři hvězdičky s odřenýma ušima. Celkový dojem: 50 %. (04.02.2018)

Stejně jako se ze mě při sledování filmu z doby normalizace nestává zapálený komunista, ani při sledování "hrdinů" z podsvětí se nestávám protřelým kriminálníkem, takže můžu s klidem prohlásit, že se mi pokerově- prací stočtyřicetiminutovka s Molly hodně líbila. Stopáž vypadala vražedně, jenže na rozdíl od jiných podobně dlouhých záležitostí jsem se neměl kdy nudit, děj byl zajímavý od začátku až do konce a pětka tak byla jasnou volbou (i bez Jihlavanky). Určitě bych tento film nedoporučil nadšeným oslavovatelům propuštění J. K., protože by se po jeho shlédnutí mohli přidat k Amnesty International, aby se pak pokusili spasit všechny "nevinně" odsouzené na celém světě. (06.01.2019)

Skvělý procedurální film o závislosti na vydělávání peněz. Energické, téměř bez zbytečných citových výlevů. Jessica Chastain mě poprvé přesvědčila, že dokáže utáhnout film úplně sama, Idris Elba po kratší pauze konečně zase předvádí to, kvůli čemu mu všichni prorokovali velkou hollywoodskou budoucnost. (29.12.2017)

90%. Dosud "jen" geniální scenárista se konečně postavil i za kameru. O to překvapivější je, že jeho debut není žádným střízlivým opatrným dílkem, ale dechberoucím sebevědomým opusem, který se formálně i stylisticky může rovnat dílům nejlepších režisérů současnosti. Co ale nepřekvapuje, je fakt, že Sorkin si se scénářem ke své režijní prvotině pohrál tak důsledně, že v něm prakticky nelze najít sebemenší narativní trhlinu. Od počáteční scény, která skvěle plní jakousi vstupní úlohu do vyprávění, až po závěrečné titulky, kdy se duševně hroutíte, je Molly's Game filmem nabitým překvapivými zvraty, ale přitom narativní stabilitou; silnými emocemi, ale přitom bez výraznějšího sentimentu; zábavnými "sorkinovskými" dialogy, ale přitom bez zbytečné vaty; cílevědomými tvůrčími postupy, ale přitom i jistou dávkou skromnosti, především ve scénách, které by snadno mohly sklouznout k patosu. Molly's Game je film zdánlivě povrchní, explicitně oslavující materialismus v ryzí podobě, přitom však ve své závěrečné katarzi nabízí všechno - zamyšlení, poučení, emocionální zážitek, přičemž i v průběhu celého snímku poskytuje kvalitní filmařinu (závěrečná paralela Mollyina monologu se scénou zvedající se Molly po pádu na lyžích je naprosto geniální), bezchybné herecké výkony (Idris Elba nezklamal, Jessica Chastain znovu a tentokrát ještě intenzivněji dokázala, že patří do absolutní herecké špičky a že jí role sebevědomých žen náramně svědčí), fascinující a uvěřitelný příběh. Jsou zábavné filmy bez hloubky, hluboké filmy bez zábavy... a nakonec filmy jako Molly's Game - zábavné, hluboké, silné, pestré. Společně s La La Landem největší zážitek roku 2017. (18.01.2018)