Režie:
Irving PichelKamera:
Lionel LindonHudba:
Leith StevensHrají:
John Archer, Warner Anderson, Tom Powers, Dick Wesson, Bert Stevens, Kenner G. Kemp, Franklyn Farnum, Cosmo Sardo, Erin O'Brien-MooreObsahy(1)
Súkromný podnikateľ chce pripraviť expedíciu na Mesiac skôr než sa tam dostanú Rusi. Americkí astronauti sa vydávajú na let. Po pristátí stavajú mesačnú základňu, no nie sú si istí, či majú dostatok paliva na let späť na Zem... (matriosa)
Recenze (35)
Na rok vzniku vidno ze slo a superenie ZSSR vs USA, to bolo nielen vo vojenstve, ale aj v kozme. Na rok vzniku slusny material, technicky na urovni, herci mi akurat nic nehovorili . 74 % ()
8. Zlatý Glóbus za rok 1950 - nominace (1) - Nejlepší hudba - Leith Stevens ()
Vzhledem k dobe nataceni a nametu jsem byl na film velmi zvedavy. O to vice jsem byl zklamany. Nepochybuji o tom, ze takovy Zeman by film natocil daleko lepe. Krome odvahy tvurcu nenajdu nic, co by stalo za zminku. A ta propaganda, pet let po konci valky taky nicemu nepomohla. ()
BY THE GRACE OF GOD AND THE NAME OF THE UNITED STATES OF AMERICA I TAKE POSSESSION OF THIS PLANET ON BEHALF OF AND FOR THE BENEFIT OF ALL MANKIND!! Naprosto nadčasový film, kde věděli úplně všechno, trysky ve vakuu, gravitace na měsíci, dokonce měli i gumáky s přilepenými magnety pro nulovou gravitaci. Napínavé to bylo víc než dost a Joe, který mi trochu připomínal Bogarda, sem tam hodil i nějakou tu vtipnou poznámku. Ani mi nevadilo, že posádka použila propagandistického ptáka Woodyho, aby vyždímal z investorů nějaký ten milion na vývoj. A ani mi nevadilo, když to na ně neúčinkovalo a tak se zahrálo na city a přidalo se zastrašování, že by soudruzi z druhé strany planety země, mohli vystavět raketovou základnu a bombardovat USA. ()
Úsměvně naivní, ale poměrně chytré sci-fi a zřejmě jeden z prvních filmů o letu člověka do kosmu. Destination Moon odstartoval na sci-fi bohatá 50. léta. Vzhledem k tomu, že je film přes šedesát let starý, nepůsobí zdaleka tak zastarale, jak by mohl a jak jsem i očekával. A to nemluvím jen o slušných vizuálních efektech (zaujalo mne realistické zobrazení stavu beztíže, mnohem víc než samotné záběry na Zemi a Měsíc), ale i o napětí, které jsem při odletu z Měsíce skutečně cítil. Film nebyl vždy nejzábavnější, ale snad ani chvíli vyloženě nudný. A to i díky rychlému konci bez zbytečných ovací a oslav na Zemi, který určitě nebyl na škodu. ()
Od vesmírných sci-fi padesátých a šedesátých let se Destination Moon liší ve dvou podstatných věcech. Za prvné přišel v době kdy se žánr teprve rozvíjel a proto obsahuje jen minimum jeho typických prvků. A za druhé je mnohem vědečtější, popisnější a dalo by se říci, že suchopárnější. Podstatnou část děje zabírá seznamování diváka s nástrahami prostředí bez atmosféry a bez tíže. Dnes už působí triky úsměvně a představivost scenáristů měla k realitě daleko, ale občas mě vynalézavost posádky překvapila. Věřím, že tenhle film bude snesitelný i pro lidi, kteří mají z brakových kosmických béček vyrážku. ()
Podle románu Roberta Heinleina: Rocket ship Galileo.....Film popisuje, jak by mohla za pár let vypadat cesta američanů na měsíc. Ale to je taky vše. Děj je velmi jednoduchý: příprava rakety, start, let, přistání na měsíci, a cesta zpět. V každé části se musí posádka rakety vypořádat s jednou či dvěma nepředvídanými událostmi. Herecké výkony jsou velmi dobré. Bohužel, napětí zde není žádné. Ve své době film nejspíš musel díváky ohromit spoustou skvělých triků, propracovaných kulis a dechberoucích záběrů (pohled na zemi z vesmíru, pohyb ve stavu beztíže, chůze po povrchu měsíce), ty však dnešního diváka nijak nepřekvapí, a proto pro mne byla celá cesta na měsíc jedna velká nuda:( Na druhou stranu si Destination Moon zaslouží velký respekt, protože vlastně odstartoval boom amerických sci-fi v padesátých letech. "Do we go to lunch, or do we go to the moon?" ()
Hodne edukativne postaveny (a hodne studiovy) filmek o sestrojeni rakety a ceste na mesic. Nevim...spis jsem si prisel jak ve skole, a bylo to taky trosku dlouhy... 3- ()
Nejen hororem je člověk živ a tak jsem se rozhodl prozkoumat i ty největší klasiky žánru sci-fi. A na začátek jsem si nemohl vybrat lépe. Destination Moon nastartovalo sci-fi boom 50. let, ale nejedná se o žádné béčko s mimozemšťany, ani o žádný extra napínák, nebo akční film. Naopak, jde o velice reálný, poctivě natočený film o první cestě na Měsíc, 16 let před tím, než se to povedlo ve skutečnosti. Nic na mě nepůsobilo vyloženě úsměvně a ani efekty nebyly do očí, naopak na rok 1950 jsou velkolepé přesně tam kde mají být (měsíční krajina). Závěr s odlehčováním lodi, aby mohla odstartovat byl pěkný nervák. Vynikají záležitost a zasloužených pět hvězd. Sci-fi roku 1950. ()
Je to jeden z prvých amerických sci-fi a prvý americký dlhometrážný sci-fi film, ktorý sa zaoberal problémami letu človeka do vesmíru a jeho pristátia na Mesiaci. Je vtipné, že povrch Mesiaca si predstavovali ako zaschnuté blato, alebo že posádka nemá žiaden výcvik a niektorí jej členovia, ani nevedia, čo majú čakať a čo sa deje. Ale zase zachytili začiatok boja mezi USA a ZSSR o dobytie vesmíru - ´The reason is quite simple. We are not the only ones who know that the Moon can be reached. We're not the only ones who are planning to go there. The race is on - and we'd better win it, because there is absolutely no way to stop an attack from outer space. The first country that can use the Moon for the launching of missiles... will control the Earth. That, gentlemen, is the most important military fact of this century.´ George Pal, producent filmu, bol veľký kamarát s Walterom Lantzom, tvorcom Woodyho Woodpeckera, a tak sa snažil WW dostať do každého svojho filmu. Tu je krátky animovaný film s WW súčasťou prezentácie letu na Mesiac pre priemyselných magnátov. Pri odľahčovaní rakety pre spiatočný let a pri použití kyslíkovej bomby ako malej rakety som si hneď spomenula na film ´The Martian´ (2015). Na konci filmu sa najprv objaví ´THIS IS THE END´ a po chvíli ´OF THE BEGINNING´. V roku 1951 film vyhral Oscara v kategórii ´Best Effects, Special Effects´. ()
"Only American industry can do this job." Esence klasické SF z 50. let. Miluji tento typ filmů pro jejich naivní optimismus, schematičnost postav a (z dnešního pohledu) směšné triky. A hlavně pro to, že jsou od začátku do konce nabité úžasnými hláškami. Nechybí ani nezbytné studenoválečné varování ("Nejsme jediná země, která ví, že Měsíc je dosažitelný") ani nějaké to poučení (ve vesmíru není nic slyšet, protože je tam vakuum (jeden z mála SF filmů, který na to bere ohled) . Ovšem nejvíc mě dostala scénka se svačinou, kdy pánové astronauti baští sendviče s tak dramatickými výrazy v obličeji, že se divák neubrání smíchu. Pro mě jasných pět. ()
Dnes už je to jen úsměvné, ty záběry průkopníků letu na měsíc. ()
Na svou dobu velmi dobrý film, který obsahuje téměř vše: politiku, business, napětí, novátorství atd. Kalhoty vytáhnuté vysoce nad pas k popukání. ()
Obrázek o tom co je to za film si uděláte hned, když se dozvíte, že start rakety je už ve třicáté sedmé minutě. Do té doby se jen kafrá. Co se děje dále již nebudu prozrazovat, ale pak už je jen zajímavé sledovat práci tehdejších trikařů, kteří se dost napracovali. Děj je tak akorát na odpad, ale efektů je dosti a tak je ohodnotím za čtyřicet procent. Zbytek nerozebírám. Co mne ve filmu dosti překvapilo je podobnost se snímkem Rocketship X-M. ()
Tak pri tomto filme mi normálne klesla sánka. Prvý krát v živote som ho videl dnes: 28.9.2018. Henlein nebol len spisovateľ a scenárista, ale aj vizionár. Rovnako, ako napr. Verne dokázal predpovedať technologický rozvoj, ako aj problémy spojené z Cestou na Mesiac. Snáď jediná vec, ktorá mu po technickej stránke unikla, boli 3 - stupňové rakety, miesto jednostupňovej - použitej vo filme a tie nezmyselné magnetické topánky, ktoré sa objavovali snáď v každom druhom sci-fi filme. Že objavíme ľahší a lacnejší "suchý zips" dnes bežne používaný v interiéroch vo vesmíre a že "let v stave beztiaže" bude efektívnejším spôsobom presunu, než nemotorná a pomalá chôdza v tej dobe samozrejme nemohol nikto tušiť. Sputnik bol vypustený až 7 rokov po vzniku tohoto filmu, 11 rokov po tomto filme si mohol Gagarin, ako prvý človek vo vesmíre vychutnať stav beztiaže a až po dlhých 19 rokoch si mohol konečne Armstrong rovnako, ako herci vo filme zaskákať po povrchu Mesiaca, čo skvele ilustruje to, akým vizionárom Henlein naozaj bol. Klobúk dole. ()