Destination Moon

Nudný a zdĺhavý príbeh o ceste astronautov na Mesiac. Z odpadu ho vyťahuje náučný krátky kreslený film, slúžiaci presviedčaniu investorov, aby do projektu vložili svoje prachy. Ale nielen on. Dobre sa dá zabaviť i na propagandistickej stránke filmu, úplne v duchu pravicového zmýšľania autora knižnej predlohy, súdruha Heinleina. V úvode filmu zlyhá niekoľko rokov pripravovaný vládny projekt vývoja rakety, schopnej vesmírnych letov. Nedlho potom odznie veta, že keď vládne (rozumej štátne) projekty zlyhávajú, úspešné riešenie sú schopní zabezpečiť len súkromní investori a korporácie. Dosiahnutie prvenstva v pristátí na mesačnej destinácii má slúžiť prioritne strategickým vojenským záujmom, nie poznávaco - vedecko - výskumným. Armádny generál nielenže dokáže celý projekt manažovať, ale ukáže sa byť nepretržite schopným astronautom (chvála armádnych multitalentov). Všetky tie nepríliš interesantné triky len slúžia naznačeným ideologickým východiskám v čase zúriacej studenej vojny medzi boľševizmom a kapitalizmom. Medzi komentátormi vyzdvihovaná serióznosť našťastie prispela skôr k celkovej nezaujímavosti výsledku. Pretože fantázia autorov scenára a schopnosť ponúknuť zaujímavý aj pútavý príbeh, schopný strhnúť divákov, je presne to, čo dobrý komerčný film potrebuje v prvom rade. Obidva body v Destinácii Mesiac zlyhávajú. (15.10.2020)

Cesta party zámečníků na Měsíc. Jak to ti pánové s dýmkami v "klubu geografické společnosti" hezky rozhodli a pak hezky postaru nakreslili. Připomnělo mi to Tintinův komiks. Ale ne, vážně, na dobu vzniku a 20 let před skutečným letem Američanů na Měsíc, je to docela napínavá a zábavná věc a rozhodně stojí za shlédnutí. Vemte si, že v roce 1950 nebyla na našem území ještě všude samozřejmostí dnes tak běžná věc jako je elektřina! (15.04.2021)

Výtečné filmové řemeslo. Zíral jsem zejména na práci kamery -- vyloženě moderně pojatá, a díky chytrým úhlům výrazně omezili nutnost zadní projekce. Spousta věcí je neodfláknutá -- např. konstrukce rampy není žádný nevěrohodný papundekl, interiéry nejsou imitace, ale velmi poctivá plechařina s originálním designem. Děj je sice mírně ulítlý (1950 ! ), ale částečně to vůbec není naivní. Dost seriozně se přemýšlí o řadě technických aspektů (hmotnost je důležitá -- zkusíme titan... konstrukce skafandrů, zajímavý jaderný pohon rakety, přetížení, stav beztíže a nevolnost z ní atd.). Někdo tu měl vědecké poradce. No a docela solidní i dialogy a herci... (14.02.2012)

Od vesmírných sci-fi padesátých a šedesátých let se Destination Moon liší ve dvou podstatných věcech. Za prvné přišel v době kdy se žánr teprve rozvíjel a proto obsahuje jen minimum jeho typických prvků. A za druhé je mnohem vědečtější, popisnější a dalo by se říci, že suchopárnější. Podstatnou část děje zabírá seznamování diváka s nástrahami prostředí bez atmosféry a bez tíže. Dnes už působí triky úsměvně a představivost scenáristů měla k realitě daleko, ale občas mě vynalézavost posádky překvapila. Věřím, že tenhle film bude snesitelný i pro lidi, kteří mají z brakových kosmických béček vyrážku. (25.03.2020)

Tak jo - čistě objektivně by si film zasloužil pro občasnou zbytečnou popisnost možná o hvězdu méně... ale zatraceně, já se tak moc bavil! A to nejen filmem, dějem, tím, že jsem byl napnutý od začátku do konce, nebo třeba tím, že jako člověk, co dostává závrať třicet centimetrů nad zemí, jsem si tu při startu rakety a následných pohledech na vzdalující se Zemi užil svoje. Ona právě ta popisnost (především do přistání na Měsíci) totiž vzbuzuje dojem, že je to doopravdy, že tak to klidně může být, že je to prostě vědecká možnost, a je přitom úplně jedno, že víme, jak to za těch pár let bylo doopravdy (a jinak). Jelikož mám pro podobné filmy slabost, tak jsem se bavil i tím, jak je to smrtelně vážné, jak je to v mnoha ohledech naivní a optimistické a prostě "padesátkové". Pro mě možná nejlepší seriózní filmová cesta do vesmíru vůbec. A to je co říct. (20.03.2014)