Tajuplný vlak

Určitá posta Králi Elvisu Presleymu a Memphisu, jako jakéhosi tajuplného města. Spojuje tři příběhy v jeden svým místem přespáním v jednom hotelu jednu a tu samou noc. Ale trochu spolu souvisí jen druhá a třetí povídka. První a druhá povídka je místy vtipná, u třetí se přidalo i trocha napětí. Ale stejně mám pocit, že Jarmusch ukazuje svět jako stereotyp. Ne sice jako jednu velký stereotyp, ale jako převážně trvající stav. Ukazuje určitou apatii k životu jako takovému. ukazuje určité odlidštění a odcizení. Za spoustu událostí může určitá nespokojenost s životní úrovní, a přesto je většinou člověk sám vinen za tento stav, něboť sám o sobě většinou nemá vůli cokoliv měnit. Snad ze strachu z neznáma. Jedna mystická noc v Memphisu, pro všechny, kteří byli zaneseni náhodou na stejné místo, aby byli vytrženi ze strojového stereotypu jejich pomalých životů. (16.09.2009)

Vlastně je těžké hodnotit nějaké další filmy bezprostředně po Návratu ztraceného syna. Doufám, že to Jim Jarmusch neodnese, ale myslím, že ne.... Jak popsat ten pocit, který mi tu a tam při sledování tohoto filmu odcházel. Jako kdyby se ty jarmuschoviny každou další povídkou ztrácely. Postupně mizely. Proto už mě ta třetí povídka tolik netěšila.(zase si říkám, jestli ten Tarantino, jestli ho ta třetí povídka k tomu Pulp fiction trochu neinspirovala). (20.06.2011)

Mephis - zakleté město, kterým proniká duch Elvise. Japonci ho přijíždí hledat, ale ten se zjeví úplně někomu jinému. Cena za přespání je pro každého dvacet dva doláčů, ale jen někdo uslyší projet svým životem "mystery train". A zdánlivě mrtvé město (viz počáteční procházka Japonců) má i své obyvatele, své bary a své zločiny. / Mám Jarmuschovo pomalé a vyprázdněné vyprávění o ztracencích všech národností rád, ale dvě hodiny jsou už přílíš. Trojdílná TV serie, to bych bral, ale film... (05.11.2009)

Můj druhý film od Jarmusche dopadl opět dobře, ale na Noc na zemi to nemá ani zdaleka. Sice první příběh je skvělý a dost mě bavil, i když ve finále je celkem pomalý, ale ke škodě to není, bavil mě i druhý příběh, sice o něco míň, než první, ale pořád dobrý, třetí mě ale už začínal nudit a moc mě nezaujal. Líbilo se mi i to, jak se všechny tři příběhy vzájemně prolínaly, líbil se mi závěr, ale jako celek to je fakt tak na 4*. I tak to ale je dobrý film. Hodnocení povídek - Far from Yokohama (4,5*), Ghost (4*), Lost in Space (3*) (28.12.2018)

"We would like most cheap room please do you have?" "All our rooms for two people are the same rates." "Oh. ... I'm sorry, that is too expensive."     Veľmi štýlovo nakrútený poviedkový film, v ktorom sa jednotlivé tri poviedky jemným, ale zaujímavým spôsobom navzájom prelínajú. Pokiaľ v následujúcom, slávnejšom poviedkovom filme Jima Jarmuscha Night on Earth (1991) sú jednotlivé poviedky prepojené iba časom a odohrávajú sa v od seba veľmi vzdialených mestách, v prípade tohto filmu majú poviedky spoločné aj miesto - ošumelé prostredie rodného mesta kráľa rokenrolu, najmä jeden ošarpaný hotel (inak ohromne štýlový aj s tými jeho dvoma zamestnancami). Na filme obdivujem jeho dejovú i hudobnú minimalistickosť (výborný John Lurie), krásnu kameru (Robby Müller) a štýlové postavy, z ktorých ma najviac bavili mladý japonský pár Jun a Micuko, dvaja hoteloví zamestnanci (recepčný a pikolík) a babrák-smoliar Charlie v perfektnom podaní Steva Buscemiho.     "I don't believe this! You're not even my brother-in-law, and now you fuckin' shot me!" (18.07.2023)