Noc na Zemi

Nikdy bych neřekl, že mně bude tak moc bavit koukat 2 hodiny do auta. Jenže když je k dispozici vtipný scenář s vyšperkovanými dialogy a ještě lépe - když to všechno napsal Jarmusch a hudbu k tomu stvořil geniální blázen Tom Waits, tak vlastně není divu. Pět povídek z různých prostředí a s lidmi různých mentalit a jedna je lepší, jak ta druhá. Od Los Angeles až po Helsinki, všude lidé zažívají svá minidramata a Jarmusch o tom umí báječně a hřejivě lidsky vyprávět. (14.07.2003)

Kedysi mi to pripadalo zábavné, výborne zahrané a v každej epizódke "o niečom", no po rokoch sa zo zábavnosti stal v mnohých prípadoch kŕč (najviac mi vypáchol Benignino monológ o šukaní ovečiek, celá tá rímska epizóda je pri opakovanom pozretí už len trápna anekdota) a z "myšlienkovej hĺbky" len tradičná nezávislácka póza "riešim a vypovedám, aj keď nie je veľmi o čom" (kritika hollywoodskeho systému, ktorá sa skrýva za prvou poviedkou, je tak okatá a polopatistická, že by sa za ňu hanbil aj Michael Bay - ale Jarmuschovi to klubisti zožerú). Celkovo je to tradičná jarmuschovská schizofrénia v štýle "chcel by som iba normálne baviť, ale som kráľ nezávislákov, tak sa hrám na experimenty a výpovede". Asi som už z tohto umenia pre dredových puberťákov vyrástol. (09.07.2007)

Souhrn pěti povídek, odehrávajicí se převážně v taxíku: Los Angeles: 60%, New York: 70%, Paříž: 65% (zajímavý kontrast mezi vidomým a nevidomým), Řím: 65%, Helsinki: 60% (předvídatelná historka taxikáře, která mě emocionálně minula). Povídkových filmů moc neznám, kromě tohoto asi jen Čtyři pokoje a Coffee and Cigarettes, ty jsou ale znatelně horší. Celkový dojem: 65% (01.04.2010)

Další jedinečný Jarmusch. Nemusíme mít jeho styl rádi, ale přesto je třeba uznat, že ten člověk má svou tvorbou co říci (což se nedá říci o velké většině jeho vrstevníků). Každopádně po téhle půvabné zkušenosti už nemůžu nikde prohlašovat, že zábavně natočit dvě hodinky nepřerušovaných dialogů zvládne jen a pouze Quentin Tarantino - Jarmusch to zde totiž zvládl natolik suverénně, že jsem celou dobu nejen pozorně naslouchal, ale také se hlasitě smál a dumal nad tím, co to vlastně ti zvláštní/obyčejní lidé vypouštěli za podivná/všední moudra. Přestože každá povídka je náladově trochu z jiného těsta a aplikuje jiné lidské vlastnosti, ve všech zahlédneme alespoň kousek sebe samého, kousíček charakteru, který dává pravidelně najevo úplně každý (nebo by alespoň měl). New York byl vtipný a laskavý, Paříž přátelská a láskyplná, L.A. krásně rozjezdové a Helsinki příjemně tragikomické. Jenom ten Řím mi tam nějak neseděl, i když ty Benigniho problémy k životu asi taky patří. :)) 85% (23.02.2014)

Pět měst (Los Angeles, New York, Paříž, Řím, Helsinky) a pět povídek zachycuje konverzaci mezi taxikářem a jeho pasažéry. Jednotlivé povídky se odehrávají ve stejném časovém úseku a v každém městě se mluví rodnou řečí daného státu. Podle zdejšího vysokého hodnocení jsem čekal něco mimořádného, ale to se bohužel nestalo. Jim Jarmusch asi není moje krevní skupina, protože se mi od něho zatím líbily pouze snímky Ghost Dog - Cesta samuraje (1999) a Zlomené květiny (2005). (08.01.2012)