Noc na Zemi

Prozatím nejlepší Jarmusch. Přestože je mozaikovitá struktura sofistikovanější ve starším Tajuplném vlaku, Noc na Zemi se líbila už kvůli té nalajkované formě (hodiny > mapa > představa města > taxík) víc. Jedná se o asi nejkouzelnější dialogy o hovně, které však v hloubi duše ukazují krutou pravdu o dnešním, tak různorodým a přeci tak všedním světě. 5 povídek, 4 jazyky, 4 hvězdičky. Některé příběhy mi sedly víc, některé méně. .:Los Angeles:. Už od nastoupení do taxíku průhledná záležitost a nebýt vynikající cinkající jako řetěz a sedící na telefonním seznamu Winony Ryderové, nejspíš bych ani ty dialogy tolik nesledoval. Srovnání dvou společensky odlišných skupin bylo už zpracováno lépe, i když závěrečné "shut up" u mě vyvolalo široký úsměv. [70%] .:New York:. Pro mě nejlepší povídka, která dokazuje, že stará dobrá hádka s všemožnými asshole, fuck you a stfu funguje mnohdy lépe, než dramaticky napsané dialogy. Espozito vynikající, Mueller-Stahl dostal podobný úkol, jako Benigni v Down by Law a pobavil přinejmenším stejně dobře. [90%] .:Paříž:. Nejmelancholičtější povídka se slepou ženou a přistěhovalcem z Pobřeží slonoviny. Bohužel stejně jako v případě Římu, prvních 5 minut je naprosto zbytečných. [70%] .:Řím:. Nebýt roztahaného úvodu, jasně nejlepší povídka. Má spád, Benignimu ta huba jede pořád a jeho hříchy stojí za to. Jestli však jeho osobu moc nemusíte, povídku si znechutíte a stejně jako u LA, i tady je závěr průhledný, jakmile zákazník do taxíku nastoupí. [80%] .:Helsinki:. Vyvážená povídka s přesně vyhraněným tragikomickým stylem. 3 opilci a taxikář se svým trpkým životem. Škoda, že se toho víc nestalo co do obsahu, tečka by to mohla být vskutku famózní a napěchovaná emocemi. [75%] Takřka nesyžetové povídky, tlachání o ničem, magicky vykreslená, pozdní noční hodina. To jsou taháky, proč se na film kouknout. Žádné velké moralizování, žádné velké dějové zvraty, jen pár taxikářů a jejich zákazníků. Střetnou se, popovídají a zase se rozejdou. Jedné noci na Zemi. Na odpočinek, relaxaci a zasmání ideální. (09.07.2008)

No to mi ho zmuchlej! Lidi jezdí po nocích taxícima a vedou hovory? Nevídáno! Kvalita, či spíše ujetost jednotlivých miniepizod, stoupá. Pokud by se přidalo ještě deset, patnáct měst, ve kterých nájemné gumy povozí ožralky, mohlo to začít být i zajímavé. Někde mezi bangladéšskou rikšou a ulánbátarským taxijakem. (22.12.2015)

Další, ze skvělých projektů Jima Jarmusche. Začínám ho mít fakt víc než rád. Tahle povídková slepenice mě pořádně dostala. Každý příběh je něčím zvláštní a každým pobaví. S výjimkou toho posledního z Helsinek, který se o to ani nesnaží. Žádnou bych nechtěl vyzdvihovat, ale co se týče herectví, tak nemohu nezmínit improvizační schopnosti Roberta Benigniho, to je fakt machr. Ale veškeré dialogy jsou vyšperkované a dělají z filmu to co je. Geniální záležitost. Příště se na to ale musím podívat v noci. Proč mě to vlastně nenapadlo už teď, vždyť je to jasný už z názvu? (10.05.2009)

Jarmusch si opět udělal radost a natočil si takový malý film pro sebe. 5 taxíků, 5 měst, 5 příběhů. Přesně z tohohle vytvořil skvělou dvouhodinovou zábavu. Každý příběh je o něčem jiném. Některý je vtipný jiný dramatický. Každý má svou kvalitu a něco čím zaujme a věřím tomu, že každého diváka zaujme jiný. Mě osobně nejvíce pobavil italský taxikář Roberto Benigni a poslední helsinský příběh byl nejsilnější. Všemi příběhy vás provedou výborní herci se skvěle vypilovannými dialogy, povedená minimalistická hudba a nenápadná kamera. Výsledné hodnocení trochu sráží první americký a první evropský příběh, které prostě nemají takovou kvalitu jako ostatní. Jarmusch umí udělat z mála hodně a po výborném "Mrtvém muži" mě opět potěšil. (19.05.2009)

Jemná lahodná řeč pěti různých, ale silným režijním i scénáristickým rukopisem do jednoho celku spojených filmových povídek osobitě a silně navazuje na tuto oblíbenou formu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Pověstná hrabalovská "perlička na dně" se tu blýskne jako sice zrníčko, ale zrníčko, které je současně vzácným jinde nenalezitelným klenotem. Pábitelská taxikářka, která se chce stát automechaničkou, slepá, která vidí víc než vidoucí, nepoměrnost umělého a skutečného neštěstí nebo orgie samčího samolibého a současně zbabělého egoncetrismu jsou existenciálními ploškami, jež se sice odehrávají v různých světových velkoměstech, ale ve skutečnosti se mohly stát komukoliv kdekoliv kdykoliv. Záměnná forma tak skrývá totožný obsah. Lidství je všudypřítomné: i za dne, i v hluboké noci, i v předjitřních hodinách, kdy únava zmáhá tělo toužící po spánku. A tak i nejodlehlejší část lidského dne skrývá lidský obsah a hluboký příběh. Dnes právě tak jako na počátku devadesátých let minulého století, do nichž je zasazen děj tohoto nevšedního šperku stříbrného plátna. (25.09.2009)