The Phantom of the Opera
Fantóm opery
VOD (1)
Obsahy(2)
V tomto klasickém němém hororu zjistí mladá ctižádostivá operní pěvkyně Christine Daaé, že má tajemného ctitele, který jí chce pomoci stát se přední umělkyní. Tímto tajemným maskovaným mužem je Erik, známý také jako Fantom, ošklivě znetvořený samotář, který žije pod pařížskou operou. Když Fantom Christine zajme a vyžaduje její oddanost a náklonnost, vydává se ji zachránit její nápadník, vikomt Raoul de Chagny. Tento film se nejvíce podobá Lerouxovu románu a většina fanoušků jej považuje za jeho dosud nejlepší filmovou verzi. (Film Europe)
(více)Videa (1)
Recenze (82)
Mistr převleků, pán masek a muž tisíce tváří Lon Chaney ve své nejslavnější roli Fantoma pařížské opery. Viděl jsem 106 minutovou verzi. Bohatě by mi stačila o patnáct minut míň. Hlavně zezačátku bych výrazně ubral. Ty scény bez Chaneyho (podobně jako v pozdějším mluveném Drákulovi scény bez Lugosiho) jsou docela nudné. Oceňuju skvělé kulisy pařížské opery, tajemné kanály pod operou a skvělý make-up, který "zdobil" Chaneyho tvář. Na make-upy a masky byl Lon zkrátka frajer. ()
Nejspíš nejlepší Fantom opery jaký kdy byl natočen. Lon Chaney podává excelentní výkon, jeho herectví je skvělé + výborná práce maskérů. Ostatní herci průměrní. Film je hodně věrný knižní předloze, postavy jsou výborně propracované, na rozdíl od muzikálu je zde sympatický Raoul a nechybí ani jeho bratr hrabě Philip de Chagny nebo Peršan alias Ledoux. Přesto největší sympatie budí samotný znetvořený Erik. Závěrečná část filmu v podzemí opery je natočena skvěle a s citem, věrná knižní předloze a zároveň není nudná. Závěrečných pár minut se sice od knižní verze značně odlišuje, ale o to působivěji jsou natočené. Kamera povedená, hudební doprovod je slušný (verze z roku 1929 - cca 93 minut). Obarvená scéna maškarního bálu dobrá. Kulisy jsou monumentální. Konec bez happyendu filmu jedině přidává. Celkově silných 5*. Komentář napsán 23.11. ve 21:48 (2008). ()
Ztělesněná krása obrazu, hudby a myšlenky zároveň. Fantom opery má díky skvělému ztvárnění podzemí neopakovatelnou atmosféru. Fantomova láska ke krásné Christine vyjádřena v jeho království pod pařížskou operou je jasným vyjádřením citu, jehož podstata byla v němé éře hlavním námětem takřka všech filmů. I proto patří Fantom opery ke špičce své doby, protože to bylo to díváci chtěli a co dostali okořeněné krásnou hudbou. Krásný film. ()
Hrozně bych to chtěl mít rád, ale je to prostě slabý. Je v tom cítit potenciál, má to pár zajímavých scén a obrazů, občas tam probleskne nějaká chytlavá atmosféra, ale jako celek je to dramaturgicky hrozně rozdrbané. Skoro polovinu filmu to křečovitě buduje nástup Fantoma, ten se konečně objeví, ale namísto toho aby to chytlo spád tak furt někdo někde někoho hledá, na někoho volá, někde bloudí, hrozně dramaticky se tváří.. S postavami se zde zachází naprosto ledabyle. Na začátku je představen nějaký soubor charakterů z nichž polovina vlastně není nějak zajímavá ani důležitá pro děj aby se třeba v poslední třetině odnikud vyloupli nějací detektivové s identitou Fantoma. A to nejsou věci co by se daly přičíst tomu, že je to starý, němý film. Takových starých, němých filmů které jsou špičkové je dost na to abych měl povědomí o tom jak mohl tenkrát film skutečně fungovat. Tohle funguje jen občas a spíš na půl plynu.. ()
Po Nosferatu další klenot němého hororu. Film má své kouzlo hlavně díky Chaneyho Fantomovi, který je děsivý a škaredý - ale na druhou stranu vzbudí lítost. Tento znetvořený muž vděčí své 'kráse' na svojí dobu perfektnímu maskovaní. Velký vliv na atmosféru má samotná budova Pařížské opery, a temný žalář v jejích útrobách. Některé scény jsou opravdu nezapomenutelné. ()
Galerie (32)
Photo © Universal Pictures
Zajímavosti (21)
- Pokoj, který Fantom připravil pro Christine ve svém sklepení, se stal inspirací pro ložnici Normy Desmond ve snímku Sunset Boulevard. Postele ve tvaru lodi jsou stejné. (liquido26)
- Několik scén ve filmu bylo natočeno v barvě, ale jediná, která se zachovala až do dnešních dnů, je scéna na maškarním bále. (liquido26)
- Pro verzi s novým zvukem z roku 1929 zakoupilo studio varhany od společnosti Robert Morton Organ Company ve Van Nuys v Kalifornii. Byly použity pro scénu, kde Erik hraje ve sklepě na varhany. Později byly použity pro hudební podklad např. k filmům Frankensteinova nevěsta (1935) nebo Ghost Story (1981) nebo různé televizní seriály, které studio produkovalo. V devadesátých letech byly prodány. (liquido26)
Reklama