Italské námluvy

Sákryš, tak i navzdory účasti mého milovaného Roberta Downeyho u mě není tento film nic jiného, než obyčejný průměr. Těžko říct, čím to - film má všechny atributy běžné romantické komedie. No... možná právě proto se mu nedaří nijak zásadně vybočit. Downey je ovšem skvělý (a koneckonců, kde ne) Marisa Tomei mě taky vcelku bavila a docela dobré byly i vedlejší postavy. Takže trochu lepší tři. (31.10.2010)

Moje oblíbená romantická komedie. Marisa Tomei a Robert Downey Jr. k sobě pasují jak smažák s hranolky, prostě víte, že jejich postavy by měly skončit spolu a fandíte jim (což je u romatických filmů poměrně zásadní, že). K tomu trio kouzelných italských lokací (Benátky, Řím a přímořské Positano) a roztomilé taliánské brebentění, což ve filmu nikdy nezklame. Co mám ale na Italských námluvách ráda, to je ono lehce podané téma osudu, kdy na vás tvůrci pomrkávají, a vy si nejste jistí, jak to s onou věštbou vlastně je. 80 % (28.02.2006)

Žel, to co je považované za "pravou romantiku" je pro mne naprosto odporná věc. Každá scéna která měla být romantická byla trapná, a celý příběh je na 100% předpovídatelný. Věděla jsem úplně přesně co a kdy se stane, i přesně jak to dopadne, což dokáže otrávit. K tomu se mi Marisa Tomei nelíbí, hlavní hrdinka je mi nesympatická, a celý film je naprosto nulový přínos pro diváka, a to v jakémkoli smyslu. Co se mi líbilo, byl Downey který byl docela legrační, a potom Bonnie Hunt, která je výborná herečka. Potom pár celkem vydařených situačních vtípků, a zbytek filmu je škvár. (17.09.2011)

Marisa Tomei má nesporný komediální talent. Výtečně zvládá i dramatické role. A hlavně je a byla neskutečná kočka. Když byla malá, dozvěděla se jméno svého vyvoleného. Jenže Robert Downey Jr. se ve filmu jmenuje jinak. Osvědčený režisér Norman Jewison před neuvěřitelnými 26 lety vsadil na starosvětskou eleganci, předkládá několik milých momentů i břitkých dialogů a ač jeho kousek zdaleka nepatří mezi romantické klasiky, své místo na slunci si najde. Nejen díky slunné Itálii, ale právě i kvůli hercům. A Marisa v bílým večerních šatech..... hmmmmm. (31.05.2020)

Nedokážem pochopiť, prečo má tento film tak vysoké hodnotenie. Romantická komédia, čo vlastne vôbec nie je komédiou, ale len nudným, otravným a príliš dlho sa tiahnúcim filmom. Hlavnú hrdinku má človek po väčšinu filmu chuť ovaliť niečím ťažkým po hlave dúfajúc, že sa možno potom uvedomí a začne aspoň trochu jednať a rozhodovať sa ako normálny človek a nie ako niekto s nejakou bližšie nešpecifikovanou psychickou poruchou. (Však kto po náhodnom telefonáte od človeka, ktorého nikdy nevidel neodletí cez polku sveta, pretože sú si s ním súdení, že.) Rovnako je na tom človek i pri postave hlavného hrdinu, ktorý sa celý film z mne neznámeho dôvodu snaží presvedčiť absolútne nerozmýšľajúcu, tvrdohlavú a neuveriteľne otravnú hlavnú hrdinku, že ju miluje a že patria k sebe. Toto celé je nakoniec zabité scénou s objednávkou „fľaše červeného" v lepšej talianskej reštaurácii a až nechutne prehnaným záverom so zastavovaním lietadla personálom letiska, pretože láska. Zabijácke combo dotvára záverečná obligátna bozkávacia scéna v lietadle za potlesku nadšených spolucestujúcich, ktorí sú určite radi, že neodleteli načas. Na konci filmu má teda človek chuť ovaliť niečím po hlave všetkých, ktorí sa na filme podieľali a vypýtať si od Downeyho Jr. matroš, ktorý bral pri upísaní sa tomuto skvostu. (27.02.2014)