Voor een verloren soldaat

tak silný film (81% niečo predsa len naznačuje) a iba 5 komentárov ? Prečo asi ? Kvôli zmiešaným pocitom ? Kvôli deju ? Téme ? Bolo by to inak keby chlapcovi nebolo 12 rokov ale dvadsať ? Keď idú "vojaci osloboditelia" mestami dedinami a dievčence sa im vrhajú do náručia a vojaci ich oblápajú po večeroch prespia, nad tým sa nikto nepozataví !!! Maximálne takým babám niekde vo francúzsku ostrihajú hlavu. Ale keď je to malý chlapec, a vojak ? To je "už iné kafe" ? Aj keď v tomto prípade to bolo predsa len silnejšie citovo podfarbené. Rozhodne oceňujem režisérovu odvahu ten film natočiť. Osobne mu to aj tak trochu vyčítam už len kvôli mladému hercovi, ktorý sa divákovi odvďačí pekným hereckým výkonom. Knižné podanie príbehu (vraj autobiogarického) by rozhodne dalo viac, a vyvolalo menej rozpoluplných dojmov hlavne u homofóbnej časti divákov. (28.02.2016)

Neuvěřitelné. Je neuvěřitelné, že takový film vznikl v době, která tomuto tématu ještě rozhodně nepřála. Gayové byli trpěni, ale že by o nich někdo točil filmy, natož zfilmoval autobiografický snímek jednoho z nich, to prostě nebylo obvyklé. Režisér Roeland Kerbosch s veškerou filmařskou odvahou natočil příběh podle novely Rudiho van Dantziga, jež obsahovala autobiografické prvky z autorova života. Příběh je podán takovým způsobem, že zde pouze fascinovaně sledujete příběh velmi nekonvenční lásky dvanáctiletého chlapce Jeroena, jež ve filmu postupně odhaluje sobě i divákovi svoji odlišnou sexualitu, ke kanadskému vojákovi Waltovi a máte přitom pocit, jako byste sledovali obyčejný příběh romantické lásky. Jsem trochu skeptik a jako např. v případě filmu Snídaně se Scotem, se na uvědomění si homosexuální orientace dříve než v patnácti letech dívám dost nedůvěřivě. V tomto filmu je ale vše jinak. Vůbec vás nenapadne, že se jedná o lásku, která je z pohledu většinové společnosti více než nekonvenční (zajímalo by mě, jak to je ve skutečnosti s hereckými představiteli hlavních postav, protože jejich výkony byly více než uvěřitelné) a i z dnešního pohledu by se dala prohlásit za velmi problematickou (vzhledem k věku mladší z hlavních postav). Musíte si však uvědomit, že se jedná o v podstatě autobiografický film a předkládání skutečné události z pohledu Jeroena/Rudyho. Rozhodně se jedná o film, který může sledovat naprosto kdokoliv a nebude zklamán, prostě jen sledujete velmi romantický vztah, který je netypický svým složením. Naprosto mě dostal závěr filmu, když již o mnoho let starší Jeroen, ztvárněný mým oblíbeným Jeroenem Krabbém (podobnost křestních jmen čistě náhodná), dostane od své kolegyně obálku. Ten jeden záběr, ten jeden pohled Jeroena mluví za vše. Bravo! (24.12.2009)

Až tak strhující příběh to není. Jde tady o něco jiného. A sice o jakýsi způsob trudnomyslnosti vyplývající z nádherného vztahu, který byl prožit. Vzpomínky na krásné chvíle zůstanou v mysli člověka celý život a než se začne v hrobě obracet, řekne si, že život skutečně prožil a mělo nekonečný smysl se narodit. Tento film je určen spíše pro senzibilní povahy. (23.09.2018)

Nádherný film plný citu, který vypráví autobiografický příběh z dětství nyní slavného baletního choreografa Rudi van Dantziga. Mladý Dantzig (ve filmu pojmenovaný Jeroen) byl během druhé světové války poslán na venkov, kde bylo více jídla a bezpečí než v okupovaném Amsterodamu. Když mu bylo dvanáct, došlo k osvobození a Rudi/Jeroen se zamiloval do jednoho z kanadských vojáků. Mezi mužem a chlapcem vznikl milostný poměr, který náhle skončil v okamžiku, kdy se spojenecká vojska vydala dále směrem na východ. Na těch několik dní ale Rudi/Jeroen nikdy nezapomněl a nutno dodat, že na ně vzpomíná v dobrém. Milostný poměr s dospělým mužem jej nijak negativně nepoznamenal, vlastně jediné, co po letech svému prvnímu milenci zazlívá je způsob, jakým ho bez rozloučení opustil. (22.10.2009)

Nádherné, smutné, dojemné. Působivý příběh o neobvyklé a zcela výjimečné lásce. Krásná podmanivá hudba doprovází celý film. Neuškodila by mu trochu delší stopáž, mohl by zde tak být vztah Jeroena a Walta ještě více rozvinut. Zasloužili by si více společných chvil. Jenže ty bohužel dost často nejsou pro lásku vyměřeny. A zvláště pro tu, která je zcela nepřípustná. Děj uplynul příliš rychle a já měla pocit, že jsem je vlastně ani nestačila poznat. Příběh o tom, že i mladinký chlapec, ještě dítě, dokáže milovat a uvědomovat si, co to znamená. Bez jakéhokoliv strachu, výčitek či otázek, jestli to, co dělá, je správné. Vztah mezi vojákem a Jeroenem je vylíčen zvláště z chlapcova pohledu. Během filmu, i po něm, jsem přemítala nad tím, co a jestli vůbec, znamenal Jeroen pro Walta... Tu největší lásku, kterou jste v životě poznali, někdy opustíte, aniž byste stihli nebo měli odvahu říct, co pro Vás znamenal. Člověk, který pro Vás znamená nejvíc v životě, ale nemůžete s ním být. Takové chvíle v nás zůstanou celý život, a nikdy na ně nezapomeneme. Na tu dobu, zážitky, pocity, které jsme cítili a především na toho člověka. Na toho jediného. Protože víte, že žádný takový už nebude. Byl a navždy bude jen On... Film citlivě a opravdově ukazuje význam toho, co Láska znamená. Velmi silný a nezapomenutelný prožitek. (19.07.2009)