Gauguin

Paráda.. Zatím nepřekonatelnou Gauguinovskou variací byl pro mě Sutherlandovský Wolf at the door, ale tohle se tomu s přehledem vyrovná (a v některých motivech i překonává). Tenhle první Gauguinův tahitský pobyt je citlivá studie o hledání divokosti, ztrátě nevinnosti, vášni, zkamání, nekonečném boji.. Člověka až bodne u srdce když Cassel, jen tak očima, prožívá chvilky bolestivé žárlivosti.. Žádná bezbřehá idyla se nekoná. I v krásách tahitské krajiny je romantika velmi pomíjivé zboží. Gauguin hladoví. Zdravotně to s ním jde od desíti k pěti. Z tuby vymačkává poslední mikrogramy barvy. A to filmaři nezmínili jeho nekonečné boje s místními úřady za práva domorodců.... Ideál asi bude pustit si tohle a hned na to navazující Wolf at the door.. Ještě aby někdo stejně kvalitně natočil Gauguinův druhý tahitský pobyt (ne, ta sračka s mladým Sutherlandem se fakt nepočítá) a budeme tu mít luxusní trilogii. (08.05.2018)

No, leckdo si ten pobyt mistra na Tahiti asi idealizoval, včetně mně. Koukal jsem jak blázen, že to tam neměl vůbec jednoduché. Zpracování bylo skvělé a pro tuhle roli se báječný Cassel snad narodil. Jenže on zahraje kohokoliv, tak je dobrý. Jen se mi to zdálo krapet romantizující hlavního hrdinu. Prý se občas rád napil a také rád proháněl ženské. Koneckonců ač ženat nabrnknul si dalejo od Paříže Tehuru. Ve filmu to vypadalo jako kdyby umělec byl v podstatě morálně skvělý člověk, který byl podle podváděn. Ono to asi ve skutečnosti bylo trochu jinak a už jen to, že Tehura s ním večer při jedné scéně nechtěla mít ani mechtle a dokonce ani techtle, protože měla hlad hovořila za vše... Když jsem tak koukal na ty skycy a obrazy v mokré chtrči, či na vyřezávané plastiky prodávané v podstatě jen za pytlík rýže a plátno, říkal jsem si - kdyby tak chudák věděl... Dnes by se o to v aukčních síních strhla nejedna bitka...:-) To jsou ale holt osudy géniú. Jen málokdo si užil slávu ještě za svého života. V jednom měl ale pravdu, když sliboval, že jméno Gaugin bude jednou slavné, protože on je dobrý malíř a bude všechny jeho potomky chránit. Od tohoto filmu nečekejte nějaké velké emoce, zvraty, napětí... Je to film o druhé polovině života slavného malíře, který tou dobou byl už nemocný a jehož obrazy nešly v té době moc na odbyt. A tak aby bylo na plátna a barvy a často dokonce na kus chcleba musel například pomáhat nosit zboží v přístavu, nebo jít často spát s prázdným žaludkem, protože žádný šek z daleké Francie za prodaná díla nepřišel... * * * * (28.12.2018)

Pocitový film, který vám podprahově zprostředkuje pocity ve své době velmi neprávem neuznávaného umělce, který doufal v uznání, ale za života se ho nedočkal. Jeho vůle, přístup k umění, talent, vlastní cesta navzdory všemu a všem, naděje i příchod nevyhnutelné existenciální zoufalosti ze života, to vše a přitom ty hlavní pocity vlastně beze slov, jen s atmosférou, mimikou (ne)herců, kulisami Tahiti a omračující náladou, která vás zasáhne přesně v rytmu filmu a života Paula Gaugina na Tahiti. Je pravdou, že některé prvky ze života Gaugina nejsou úplně zmíněny, ale myslím, že to tvůrci udělali úmyslně, jejich hlavním záměrem bylo zprostředkovat příběh umělce, nikoli biografii. Jeden z mála filmů, kde když umělec maluje, máte pocit, že tu atmosféru tvořivosti takřka cítíte. Vincent Cassel a Tuhei Adams jsou ve svých rolích naprosto skvělí. 85% (11.05.2018)

Zasnené, smutné a náladové. O Gauguinovi som vedel len to, že existoval a že nejako súvisel s mojimi milovanými Tahiti. Čiže mi nepripadalo ako blbý nápad pozrieť si o jeho tahitskom období celovečerák. A drasticky som do tohto aktu zatiahol aj nič netušiacu pani manželku. Nakoniec sme sa dočkali solídnej, hoci nie nejako extra geniálnej pocitovky, kde nejde príliš o scenár. Je totiž dosť nudný a nezaujímavý. A výprava je prekvapivo tuctová; ak máte Tahiti resp. Francúzsku Polynéziu napozeranú len z čarokrásnych pohľadníc, budete týmto filmom nepríjemne zaskočení. Najviac tomu dáva Vincent Cassel, ktorý do toho išiel naplno. Je to skvele charizmatický Francúz, všímam si jeho prácu od roku 2000 (parádne Purpurové rieky) a je to zrejme jediný herec na svete, ktorý môže mľaskať pri jedle a nemáte chuť niečím ho udrieť po hlave, ale zamľaskať si spolu s ním. (04.06.2018)

Stejně jako před tímto snímkem viděnou Nejtemnější hodinu, považuji Gauguina za příjemné historicky životopisné dílo, které toho zas až tolik nabídnout nemohlo, protože se v něm nemělo moc co dít. Bylo ale zajímavé sledovat život jak jinak, než dříve zavrhnovaného umělce a jeho strasti. Pro milovníky umění určitě super zážitek, já uděluji hezký průměr. (16.08.2018)