Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Zvláštní příběh o lásce, tanci a neumírání se odehrává koncem čtyřicátých let. Do plicního sanatoria přichází mladý muž, taneční mistr Mayer. Jeho diagnóza je vážná - tuberkulóza. Své nemoci se však nepodává a začne proti ní aktivně bojovat tancem i optimismem. Postupně získává další pacienty, kteří se dosud trpně poddávali svému údělu. Zanedlouho však jeho nemoc propukne v plné síle a záludnosti. Tváří tvář smrti je zosobněním lidské odvahy a pozitivního přístupu k životu. Film režiséra J. Jireše podle scénáře J. Hubače získal ceny Český lev 1995 za hlavní herecký výkon Martinu Dejdarovi a za nejlepší zvuk. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (128)

Pierre 

všechny recenze uživatele

Jestli to přežil, tak to tam roztočil. Ovšem, obavám se, že to nepřežil. Poslední scéna nemá chybu a do Dejdara by kdekdo takový výkon neřekl. Nicméně v devadesátkách celkem jel a jak vidno i dobře stepoval. Tenhle film dost stojí právě na něm. Českého lva dostal zcela zaslouženě. Akorát mu mohli vybrat hezčí herečky a vypustit tu linku s divnou léčitelkou. Jinak, ale skvělý film. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Nemůžu si pomoct, ale Dejdar mi přijde sice jako kvalitní, ale velice monotónní herecký typ. Učitel tance není zaručeně nejlepším Jirešovým filmem, jak jsem se dočetl v denním tisku, je to velmi pěkně nasnímaný (Jan Malíř je záruka kvality) a místy i docela hezky napsaný příběh (ani Hubač rozhodně nepatří mezi diletanty). Bohužel mi to celé přijde trochu moc táhlé a retrospektivní vsuvky působí značně neústrojným dojmem, potěší jen přítomností Miloše Kopeckého. Atmosféra plicního sanatoria je vydatná, postavy uvěřitelné a určitý sentiment velice přijatelný. Prostě příjemný film, což nic nemění na faktu, že Jireš má i lepší tituly. ()

Reklama

Anderton 

všechny recenze uživatele

Martin Dejdar sa pár rokov po natočení Učiteľa tanca sťažoval v jednom rozhovore pre Cinemu, že je mu veľmi ľúto, že mu už také výrazné ponuky neprichádzajú. Odvtedy sa bohužiaľ toho v jeho prípade čo sa týka hraného filmu veľa nezmenilo. Z prvej polovice 90tych rokov patrí tento film v českej kinematografii rozhodne k tomu lepšiemu. Hodnotenie č. 3333. ()

Cibulka_C 

všechny recenze uživatele

Film o velmi nesnadném a zajímavě silném tématu, které je tu odlehčeno tancem. 💃🏻 Snímek se mi moc líbil. Martin Dejdar je očividně taky schopen zahrát všechno a po Šakalích létech je to u něj velká změna. 🎸 Podle mě ho jeho role musela pohltit, když se naučil tak pěkně tancovat a hrozně mě fascinovaly jeho vlasy načesané na pěšinku, která občas zdánlivě mizela. Ve snímku se objevilo tolik mladých herců, občas jsem se pousmála. 🤍👌🏻 Film mě občas pohltil, občas pustil, ale rozhodně ho shledávám povedeným a vůbec se nedivím, že získal České lvy. Téma plicních nemocí tu bylo docela silné a podle mě to film shrnul skvěle. 🫁 Nedovedu si představit celý den ležet a hýbat se tak pomalu, abych neudělala za vteřinu dva nádechy místo jednoho. Tanec všechny pohltil, byl takovým bolestným. Takže za mě snímek patří k těm, na které bychom měli být pyšní, protože přeci jenom je natočený po roce 1989. All in all doporučuju! 🙌🏻 ()

Xmilden 

všechny recenze uživatele

Výborný citlivý český film. Martin Dejdar exceluje ve své asi nejlepší filmové roli, možná trošku na zvážení jestli by tento herec neměl dostávát více příležitostí v podobných projektech. Při sledování filmu mi vytanuly na povrch myšlenky na Přelet nad kukaččím hnízdem (sbor pacientů ústavu) a také na film Pozor, Vizita. PS: Jana Hlaváčová jako česká odpověď na slečnu Ratchedovou není špatná. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (9)

  • Na step i tance, zejména latinské, měli herci současné učitele, když už se všechno naučili tak štáb našel starého učitele tance, který ještě na Žofíně ve válečných a poválečných letech tančil a pamatoval si, jak tance i step v té době vypadaly a herci se pak museli všechno přeučit. [Zdroj: Lidovky.cz] (alonsanfan)
  • Českého lva 1995 za Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli získal Martin Dejdar, za Zvuk byli oceněni Václav Hála a Ivo Špajl. (M.B)
  • Scénář Jiřího Hubače je z velké části autobiografický zážitek, kdy on sám onemocněl po válce smrtelnou tuberkulózou a rok byl upoután na lůžko v nemocnici na Bulovce. V podstatě čekal na smrt, protože léčba tenkrát nebyla a mladý Hubač se denně setkával se smrtí. Do té doby byl velký sportovec a literatura či psaní jej v podstatě míjela. Nemoc ho však nasměrovala ke změně hodnot a objevujil psaní a čtení, protože nic jiného dělat nemohl. (sator)

Reklama

Reklama