Rammstein: Paris

Šňůra Made in Germany jsou koncerty dotažené k dokonalosti. Jak skladbou hudebních vystoupení, tak přechodem na B-Stage, kde to R+ rozjížděli na plný koule uprostřed diváků. Koncertu opravdu nelze nic vytknout. Kdo si to prožil na vlastní kůži (jako naštěstí i já), tomu musí při tomhle znovuprožitku vstávat chlupy po celém těle. Záznamu nicméně musím objektivně dát hvězdy jen čtyři, jelikož to Akerlund přepísknul s vizuálními vifikundacemi a klipovitým střihem na začátku. Proč, kurva?! (04.06.2017)

"Mit dir bin ich auch allein, Ohne dich!" Počtvrté, ale stále bych psal to samé. Znovu bych se jen opakoval. Nicméně nyní, milé děti, dávejte dobrý pozor... Dokonalý koncert, jedinečná show, geniální střih a nádherná hudba. Bylo dvanáctého listopadu roku 2011 a já se tísnil před O2 arénou. Trvalo dlouho, než to vypuklo a až to vypuklo, tak slova byly málo. Jsem vděčný, že jsem mohl tento orgasmický zážitek prožít znovu. Brutální nástup na scénu a Rammstein to od první sekundy rozjíždí na plné bubny a během celé show neztrácí šťávu. Té má ostatně na rozdávání. Nechybí jedno ugrilování, jiskřící luk, ústní pochodně, zatloukání hřebíků, minutová ejakulace, dvoumetrová křídla a samozřejmě ani Tillův metrový penis. Kdo tohle nemá rád, ať na nový Rammstein ani nekouká. Stále to bude to stejné a stále to bude odkaz fanouškům. Made in Germany tour je koncertní opus a všechno je již vyšperkované k dokonalosti. Nezbývá než vstát a tleskat těmhle dědkům z NDR. Přestože jim je přes padesát, tak stejně na jevišti blbnou jako v roce 1999. Já si toho cením. Srdce fanouška plesá, a to i když to viděl naživo. A to, i když viděl jejich koncertní záznamy mnohokrát. Protože R+ je moje dlouholetá milenka. Byla tu se mnou, je tu se mnou a vím, že tu se mnou vždy bude. Prostě láska, která nerezaví. Paris je ultimátní ukázka z jejich repertoáru. Je teplá po plamenech a voní po benzínu. [Dolby Atmos][Kino] (100 %) (23.03.2017)

Projekce v Olomouckém cinestaru - jedním slovem děs. Zvukař by zasloužil zavřít na pár minut to malé temné místnosti s Tillem. Samotný koncert měl v první polovině dost chaotický střih. Až po přesunu na pódium upřostřed se na to dalo koukat. Ale shoe to byla parádní a už se těším na květen 2017 kdy přijedou do Prahy. (26.03.2017)

Stejně jako před časem v případě DVD In Amerika i aktuální záznam Paris předznamenal návrat Rammstein na pódia – pět let starý koncert, který skupina prezentuje, pochází z éry turné k desce Liebe Is Für Alle Da. Benzínem načichlá show, jejíž zdokumentování si vzal na starost režisér Jonas Åkerlund, patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co kdy německá banda v halách předvedla. S efekty nabitou podívanou zavítala tehdy i do Prahy. Åkerlund však obrazovému záznamu vtiskl svůj typický rukopis, který rozhodně nemusí sedět každému. Vzal osvědčený koncept z videa Ich Tu Dir Weh, které pro Rammstein točil, a aplikoval jej na dvouhodinovou stopáž. Rychlé, ale opravdu rychlé klipové střihy přitom začnou být po pár minutách otravné, není prakticky možné si vychutnat delší pohledy na scénu ani detailnější záběry muzikantů. Z několika nájezdů kamery, které jako by z oka vypadly zmíněnému singlu, je patrné, že některé záběry byly předtočené. Postprodukce se na výsledku také podepsala, obraz je chvílemi zbytečně kontrastní a párkrát dojde i na nepochopitelné černobílé záběry, které nemají jakékoliv opodstatnění, stejně jako několik doklíčovaných efektů. (08.06.2017)

Terapie Německa. Slavoj Žižek říká, že jedním z hlavních důvodů masové obliby Rammstein je právě jejich übermenchovská stylizace, silná gesta, pevný krok a to v kombinaci s neustálým podrýváním právě těchto elementů. Umožňují tak opět po dlouhé době propadnout formě vyjádření, která kdykoli dříve měla ve spojitosti s nástupem a stylizací nacismu dost problémové konotace, nicméně vášeň k tomu podléhat jí je tak nějak podvědomou součástí každého člověka. Rammstein dali lidem opět možnost jí propadat, ale bez oněch problematických souvislostí, ačkoli se kapela nikdy žádné kontroverzi nebránila, naopak z ní těží po celou dobu své existence. Koncerty Rammstein jsou tak možná jediné, které v současné době dokáží využít monumentálního potenciálu stadionových desetitisícihlavých arén, ve kterých vystupují, protože masa fanoušků je zde součástí celého konceptu. Záznam koncertu se tak povětšinou rozumně vyhýbá záběrům na jednotlivé návštěvníky, ale snímá je jako hlučící amorfní masu, poslušně opakující gesta, jež po ní kapela chce. Stejně tak dobře se pracuje s prostorem arény, který se velmi dlouho vzpírá nějaké představě o jeho velikosti, výšce, orientaci či zdali je hala uzavřená či otevřená. Vznikne tak bravurní iluze světa Rammstein, plná ohně, krve, pohnutosti a dystopie, ze které není nic, co by bylo schopno vyvést. Rammstein není jenom kapela - je to celý umělecký audiovizuální koncept, který nelze nahradit a nelze do něj nikdy úplně plně vidět. Tuhle kombinaci nazi-queer-trans-technofilní-autokratické-macho-sado-maso-burleskní šarády je škoda si nechat ujít. (30.06.2017)