Náš dědek Josef

Dědka je třeba hodnotit jako celek. Jde o dobovou agitku vyšperkovanou snahami vylepšit zdeptaného ducha národa, který již v této době měl zcela jasno , co ho v následujících letech očekává. Z celého záměru je cítit upocenost a bagatelizace problémů, spojených s násilím a despotismem. Byla prostě špatná doba, mohlo to dopadnout ale mnohem hůř, třeba Rychman by s tím zatočil po bolševicku, to byste viděli odosobnělý pohled pražáků na život moravských opilců :-). (11.10.2013)

Některý z předchozích komentátorů se ptá, zda-li tento film nebyl míněn jako normalizační reakce na Všechny dobré rodáky? Myslím, že to tak do jisté míry bylo, a protože ani Matějka ani Kachlík nebyli idioti, a ve filmu hraje pár velmi kvalitních herců, tak vznikl docela snesitelný film, který ovšem Jasného snímku nesahá ani po přirození. O výslovnou odpověď na Všechny dobré rodáky se nicméně pokusil Jaroslav Matějka ve svých románech Rodáci a odrodilci a Kam jdete, rodáci, později zpracovaných jako televizní seriál pod názvem Rodáci, který je pro změnu ještě podstatně slabší, než Náš dědek Josef... (02.01.2008)

Vzpomínání dědka se prolíná s životem na vsi po válce, v době zavádění sovětského vzoru hospodaření. Vtipu i vína pomálu, kořalky a mluvení lámanou slováčtinou hodně. Potěšil mě jak jsem předpokládal Miloš Kopecký a scéna z přijímání myslivců. Záběry na Pálavu mě ovšem vždy potěší a pohladí na srdci. (05.11.2018)

Po shlédnutí tohoto filmu mám pocit, že jsem vlastně koukala na dva: První je skvělá sága o starém, životem protřelém moravském vinaři, který se i v pokročilém věku odmítá vzdát plnohodnotného života spjatého se životem celé vsi, přátel a sklenky vína. Vinař někdy se slzami v očích, jindy s pobaveným úšklíbnutím vzpomíná na svůj dlouhý život, na svoje hříchy i dobré skutky a učí tak svého vnuka poznávat dospělý svět. Obsazení Bohuše Záhorského a Svatopluka Skopala do rolí děda a vnuka je skvělé, uvěřitelné a chvílemi až dojemné. Pak je tu druhý film a ten mi do prvního naprosto nesedí. Je o zakládání a prosazování komunistické strany na moravské vesnici a o problémech s tím spojených. Tento film je hloupý, zbytečný, agitující a tak nějak navíc. Kdyby ho tak šlo vystřihnout, z toho prvního..... (28.01.2013)

Poetické záběry na krajinu moravského venkova (okolí Pávova) se režiséru Kachlíkovi vcelku povedly, jen úplně nevím, zda to úplně koresponduje se spíše lehčím žánrem filmu (viz třeba scéna s ožralými chlapy běhajícími po louce s holými zadky)  Celkový koncept filmu v podobě někdy více někdy méně zajímavých výjevů z venkova  v různých ročních obdobích (s výraznými folkloristickými prvky) mi nevadil, ale jen potud, než se v některých chvílích začala řešit politika (zakládání družstva a prosazování komunistické strany). Ve filmu lze narazit na celou řadu skvělých herců tehdejší starší generace, z nichž samozřejmě nejvýraznější je Bohuš Záhorský v titulní roli. Jeho postava je napsána Záhorskému doslova na tělo, a ačkoliv mu tehdy zdaleka nebylo tolik, kolik jeho postavě, ve výsledku to nepůsobilo nikterak nepřirozeně. Co se mi ze scénáristického líbilo asi nejvíc, byl vztah této postavy s jeho vnukem (S. Skopal), jemuž ve filmu předává něco málo ze své životní moudrosti (viz třeba „Nestrkej ten nosák moc nahoru, pak se ti lidi do něj lépe strefujou“). Závěrečná scéna  jejich vzájemného loučení před odchodem vnuka po prázdninách do dalšího ročníku na medicíně  mi přišla docela dojemná. (08.06.2023)